Doba osvícenství, tedy zhruba druhá polovina 17. a 18. století, přinesla výrazný pokrok v mnoha vědách, lékařství nebylo výjimkou. Řadu významných medicínských objevů doplňuje i množství rozličných pokusů. Mezi ně patří i pokusy s transfuzí krve. Tu poprvé doloženě provedl osobní lékař francouzského krále Ludvíka XIV. Jean-Baptiste Denis. Od jeho prvního úspěšného pokusu s přenosem krve z ovce na člověka uplyne letos 15. června 350 let.
Příjemcem ovčí krve byl horečkou sužovaný patnáctiletý hoch. Denis chlapci stříbrnou trubičkou vpravil do ramenní žíly necelé dvě deci krve z krční tepny beránka. A dopadlo to dobře. Denis tímto zákrokem zřejmě předběhl anglického kolegu Richarda Lowera, který s transfuzemi experimentoval v téže době a dokonce provedl úspěšný transfer krve mezi dvěma psy, k pokusu na lidech se ale teprve odhodlával.
Denis, osobní lékař krále Ludvíka XIV., si nicméně prvenství moc neužil. První dva pacienti transfuzi přežili - nejspíše díky malému množství použité krve - třetí lidský "pokusný králík" ale po opakovaném přenosu krve zemřel, podobně jako čtvrtý pacient. Kvůli jeho smrti Denis dokonce stanul před soudem, nakonec se ale ukázalo, že pacient byl otráven arzénem. Další transfuze soud roku 1670 zakázal - Denis ale i poté ještě jednu provedl. Do běžného používání se tato metoda dostala až začátkem 20. století po objevu krevních skupin.
Význam krve si lidstvo uvědomovalo již ve starověku a s převody "čerstvé" krve potřebným pacientům koketovali lékaři odedávna. Dlouho bylo oblíbenou všeléčebnou metodou pouštění žilou, které mělo odstranit škodlivé látky z těla. O transfuzi krve v dnešním slova smyslu se mohlo uvažovat, až když Angličan William Harvey objevil v roce 1616 krevní oběh.