Vůbec první model Scénic automobilky Renault, tenkrát ještě s označením Mégane Scénic, se objevil na trhu už v roce 1996. Ten měl za úkol vyplnit mezeru mezi vozy typu kombi a velkoprostorovým modelem Espace. V podstatě se tak zrodil praktický MPV, který letos přišel do prodeje jako již jeho 4. generace. Obdobně jako modely Mégane a Talisman je Scénic postavený na platformě CMF, vyvinuté společně s Nissanem.
Aktuální Scénic je dlouhý 4,4 m, jeho rozvor náprav se posunul na 2,73 m, takže na rozměrech něco málo přidal. Oproti svému předchůdci má nyní zaoblenější hrany a jeho design jako celek se hodně přiblížil tvarům úspěšně uplatňovaných Renaultem u posledních novinek. Neobvyklé u vozu tohoto segmentu jsou sériová 20” kola, která mu bezesporu dávají efektní vzhled. 
Pneumatiky o rozměrech 195/55 R20 (šířka 19,5 cm, výška 10,7 cm) nikterak neovlivňují jízdní komfort a výrobce navíc počítal s tím, že redukcí valivého odporu dojde ke snížení spotřeby.
Také uvnitř vozu najdeme některé úpravy. Kromě jiného opět za volantem usazená kombinace přístrojů pracuje i s barevnými efekty. Na výšku postavený 8,7” monitor systému R-Link-2 ovládá prakticky všechny funkce, od navigace až po asistenční. Do obsluhy některých z nich je sice zapojena i jejich přímá volba z volantu a monitoru, nicméně zvládnout tuto činnost chvíli trvá.
V interiéru zůstaly zachovány šikovné odkládací prostory se souhrnným objemem 64 l, i nadále mezi pohodlnými předními sedadly s masážní funkcí pro řidiče nalezneme posuvný centrální box. Do historie už ale patří dřívější trojice zadních sedadel, kterou nahradila posuvná lavice dělená v poměru 1 : 2. Tu je možné patřičným tlačítkem v zavazadelníku nebo dokonce prostřednictvím monitoru R-Link sklopit a zvětšit tak prostor pro náklad ze základních 506 na 1554 l. Cestujících na zadních sedadlech mají i dík masivním výklopným stolkům na opěradlech předních sedadel omezenou mezeru pro kolena, ale ani s místem pro nohy, to není nikterak slavné.
Renault Scénic je vyráběný ve dvou variantách tvořených modelem Scénic a modelem Grand Scénic. Po technické stránce jsou obě tyto varianty shodné, liší se však celkovou délkou (+23 cm) a rozvorem náprav (+7 cm). K výhodám většího modelu patří možnost objednat do výbavy ještě další dvě sklopná sedadla třetí řady. Navíc oproti svému menšímu sourozenci se zavazadelníkem s objemem 506 l disponuje Grand 718 l, ovšem bez sklopených sedadel třetí řady. 
My jsme měli k dispozici Grand Scénic se známým 1,6litrovým naftovým motorem dCi 130 (96 kW), který se staral o pohon předních kol a byl propojený se 6stupňovou manuálně řazenou převodovkou. I přes větší rozměry vozu se kabina z hlediska prostoru pro cestující ve druhé řadě nějak výrazně nezměnila. Jízda s tímto vozem, byť v černé barvě působící monstrózním dojmem, je příjemná. Odpružení dobře zvládá i hrubé nerovnosti, hlučnost v kabině nepřesahuje při rychlosti 130 km/h hodnotu 70 dB(A).
Pro obě verze Scéniku udává výrobce stejné rychlostní maximum 194 km/h, Grand pak zvládá sprint z klidu na stovku za 11,6 s (Scénic 11,4 s), minimální rozdíl je také v normované spotřebě, když u Grandu je vyčíslena na 4,6 l/100 km (119 g CO2/ km), zatímco jeho menší verze má teoreticky vystačit s 4,5 l/100 km. V našem testu jsme se dostali na spotřebu
5,3 l/100 km, kterou u vozu o hmotnosti téměř 1,7 tuny lze považovat za velmi příznivou.
Pavel Biskup