» Předností je nízká podlaha zavazadelníku ve výšce 60 cm
________________________________________________________________________________
» Vůz plní ekologickou normu Euro6, vystačí si se zásobníkovým katalyzátorem
________________________________________________________________________________
V USA se pod označením Fusion úspěšně prodává už druhým rokem, do Evropy se dostal na trh teprve na přelomu letošního roku. Řeč je o Fordu Mondeo čtvrté generace, jehož zpoždění u prodejců u nás zavinilo uzavření továrny v belgickém Genku a zavádění jeho výroby ve španělské Valencii. Přestože jeho základní design zůstal v podstatě zachovaný, jen zřídka se pětidveřová verze vozu střední třídy propracuje k takové eleganci a sportovnímu střihu.
U kombíku to platí dílem také, ovšem jeho masivně působící zadní partie zcela logicky zvýrazňuje jeho užitnou hodnotu. Ford Mondeo sice převzal základní koncepci z předchozího typu, ovšem postaven je na nové podlahové partii CD4. Protože jsme pro vyzkoušení v provozu měli k dispozici právě Mondeo Kombi, budeme se dále zabývat jeho specifickými vlastnostmi.
Jeho délka je 4,97 m, to znamená, že ta se jen nepatrně liší od pětidveřové verze, takže můžeme konstatovat i stejnou nabídku prostoru, se kterou mohou být cestující spokojeni. V citlivé oblasti místa pro nohy cestujících vzadu jsme naměřili průměrnou mezeru 26 cm. Fakt je, že v porovnání s konkurencí nemůže zavazadelník kombíku soutěžit s těmi největšímu ve třídě. Základ v pětisedadlovém uspořádání je dán 500 l (délka 78 cm), po sklopení opěradel sedadel druhé řady, kdy se tento prostor prodlouží na 175 cm, je jeho objem 1605 l. Předností je jeho nízká podlaha s nakládací hranou ve výšce pouhých 60 cm. 
Je zajímavé, že další modely Fordu, jako jsou Kuga, Galaxy, S-Max nebo Edge (přijde na trh v příštím roce), je možné získat s pohonem všech kol (AWD), zatímco Mondeo o tuto praktickou technickou pomůcku před devatenácti lety přišel. Teprve letos s novým modelem je pohon všech kol 4x4 u Mondea opět k mání. S touto dnes velmi žádanou funkcí se mohl pochlubit i vůz z námi testovaného programu. Po technické stránce není problémem k motoru uloženému vpředu a pohánějícímu přední kola, pohon zadních kol sestavit. Komplikovanější je obrácený případ, kdy je zapotřebí k pohonu zadních kol připojit přední kola.
Technici Fordu na spojovací hřídel těsně před diferenciál zadní nápravy umístili elektromechanicky ovládanou spojku, jejíž činnost nechali pouze na elektronice a řidiče z tohoto procesu vůbec vyřadili. Systém pak nazvali inteligentním pohonem AWD (All Wheel Drive). Pro dosažení ideálního rozdělení točivého momentu motoru na kola obou náprav, byla do tohoto procesu zapojena celá řada senzorů mapujících podmínky aktuální jízdy. Ty každých 16 milisekund informují o situaci řídicí jednotku, která podle nich činnost spojky reguluje. Nejedná se jenom o sledování protáčení kol, ale také o úhel natočení volantu nebo polohu plynového pedálu, mezi důležité parametry patří také příčné zrychlení vozu, které je spojené s jeho nedotáčivostí a přetáčivostí. U tohoto systému jsou primárně poháněna přední kola a zadní kola přicházejí do záběru pouze kdy je to zapotřebí, což redukuje mechanické ztráty – tedy i spotřebu paliva.
Systém je nastavený na maximální rozdělení točivého momentu na kola obou náprav v poměru 50 : 50.
AWD samozřejmě automaticky reaguje také na vozovku s nízkou adhezí, zlepšený záběr poskytuje také při rozjezdu v kopci. Z toho všeho vyplývá, že pohon všech kol v tomto provedení dovede vozu dát větší jízdní stabilitu, konkrétně třeba při projíždění rychlým zatáček. Stabilizaci vozu napomáhá i jeho níže položené těžiště a rozložení jeho hmotnosti dané přídavnými díly systému, takže těch výhod je víc. Ale je tady i negativní stránka, která ovšem tak velký dopad nemá. Už proto, že nebylo třeba ani omezit objem prostoru pro náklad (500 l), k omezení nedošlo ani u maximální rychlosti 210 km/h. Pouze ve sprintu 0–100 km/h je čtyřkolka pomalejší, když ho zvládá za 10,5 s (jinak 9,4 s) a ve spotřebě, která vyskočila ze 4,5 l/100 km
(117 g CO2) na 4,9 l/100 km. Realita u námi testovaného vozu Kombi se dostala na 6,3 l/100 km.
Uvedené srovnání se týká vozů s naftovým, turbodmychadlem přeplňovaným motorem 2.0 Duratorg TDCI o výkonu 110 kW propojeným s šestistupňovou manuální převodovkou. Jedná se o agregát kultivovaný, jenom poněkud jeho vyšší hmotnost a „delší“ převod mu ve vyšších rychlostech ubírají na síle. Jinak splňuje ekologickou normu Euro6, kde si vystačí se zásobníkovým katalyzátorem a filtrem pevných částic. Mezi sobě rovnými vykazuje krátkou brzdnou dráhu nejen z rychlosti 100 km/h, která je 34,5 m, ale také z rychlosti
130 km/h (60,3 m). Konkurenci má Mondeo ve vozech jako VW Passat, Škoda Superb, Toyota Avensis nebo Hyundai i40.
Pavel Biskup