Ve Vojenské ústřední nemocnici pracuje již třetí generace systému daVinci. Exoskelet dělá vlastně práci za svaly člověka.
Kolik je dnes na světě servisních robotů, které se nějakým způsobem podílejí přímo na péči o zdraví člověka, lze určit jen obtížně. Mohou to být rozsáhlé operační roboty, jako jsou například chirurgické daVinci, servisní pečovatelské roboty, roboty ve funkci inteligentní protézy, pro terapii, pro zlepšování fyzické a kognitivní funkce, záchranářské roboty nebo i jednodušší, ale zrovna tak důležité automatizační pomůcky. Podle údajů Mezinárodní federace robotiky je jich v současné době v souhrnu na celém světě na 100 000 a jen za zatím poslední statisticky sledovaný rok 2012 nárůst obratu činil oproti roku předchozímu celých 20 %. Nás může těšit, že i české zdravotnictví je poměrně dobře vybavené moderními robotickými operačními systémy da- Vinci, které ve svém oboru představují absolutní špičku. A právě naše Ústřední vojenská nemocnice (ÚVN) v Praze pracuje od konce minulého roku jako jedna z mála na světě už i s třetí generací tohoto systému. 
Podporu servisní medicínské robotice vyhlásila ve svém vědeckém a inovačním programu Horizont 2020 i Evropská unie, která přijala robotiku za své stěžejní téma. Postupně se daří naplňovat i dávné sny o tom, jak bude člověk ovládat techniku pouhou myšlenkou. Vývoj miniaturních senzorů, ale k tomu i potřebných aktuátorů, postupně přebíraný z vojenských či kosmických prvotních záměrů, už dnes začíná pomáhat ke zlepšení životní situace mnoha zdravotně postižených 16 osob. Na první takové výsledky, dosažené americkými i evropskými vědci a lékaři, se už ve světovém tisku poukázalo při úspěšném vývoji bionické ruky a posléze celé bionické paže, propojené s mozkem původními nervovými dráhami, kde je mechanická končetina uváděna do pohybu přes soustavu senzorů elektrickými mikropohony. A zrovna tak úspěšný byl i nedávný proces, založený na snímání reakce mozkových neuronů s jejich převodem na impulzy pro řízení kloubového robotu při podání nápoje ženě, která ochrnula po mozkové příhodě, ztratila i řeč a dorozumívala se jen pohyby hlavy a očí.
Servisní roboty v medicíně
Ze snímání nervových signálů, vysílaných mozkem, se vychází rovněž u robotického exoskeletu. Ten ve svých účincích představuje stupeň mezi ortézou a protézou, posiluje končetiny člověka. A jeho prvotní, naprosto humánní zaměření je na pomoc při rehabilitaci po různých nehodách, mozkových příhodách nebo prostě tam, kde je zapotřebí obnovit funkci končetiny. Robotický exoskelet dělá tak vlastně práci za svaly, určuje jaký sval se má smrštit, napnout, o kolik, kam 
apod. Vedle tohoto humánního cíle, kdy jde o pomoc pacientovi, se funkce exoskeletu dostává ale už i do polohy, která s původní myšlenkou příliš neladí. Exoskelet, jenž v základním provedení pomáhá ve spojení s elektroencefalografickými snímači pohybovat např. rukou s vlastním omezeným pohybem, může být po úpravě využit i k podpoře nebo zvyšování tempa uvadající ruky při pracovním nasazení. To, že výrobní firmy trápí při udržení produktivity občasné výpadky pracovní síly, vedlo i k založení samostatného pracovního tříletého projektu Evropské unie Robo-Mate k podpoře výkonnosti pracovní síly Robotika pomáhá plnit dávný sen robotika květen 2014 Ve Vojenské ústřední nemocnici pracuje již třetí generace systému daVinci. Exoskelet dělá vlastně práci za svaly člověka. pomocí exoskeletů, dotovaného částkou 4,5 mil. eur.
Mezi servisní roboty v medicíně se zahrnuje i část robotů, většinou humanoidního typu, které pomáhají v rámci pečovatelské služby obtížně pohyblivým nebo nepohyblivým pacientům. Vývojově je v provozu řada takových robotů, hlavně z Japonska nebo Jižní Koreje, v Evropě se 
snaží držet krok průmyslově vyspělé Německo, kde se na těchto pracích podílí celá řada institucí i výrobních firem. Jejich činnost je často koordinována v různých společných projektech, podporovaných z prostředků Spolkového ministerstva pro vzdělání a výzkum BMBF.
Na veletrhu Automatica (letos 3. až 6. června) patří z této společnosti už k tradičním vystavovatelům Fraunhofer Institut IPA (Institut für Produktionstechnik und Automatisierung). Je např. autorem už třetí verze mobilního domácího robotu Care-O-bot 3. Jeho úkolem není jen obsluha osob se sníženou pohyblivostí, ale měl by usnadnit i vykonávání běžných rutinních prací v každé domácnosti. Tomu odpovídá i systém víceprstého chapadla, připomínajícího svým tvarem a funkcí lidskou ruku, jenž obdobně jako lidská ruka manipuluje i s předmětem. To, co už uměly zčásti i předchozí varianty tohoto robotu – při vzájemné komunikaci vybrat a přinést vyžádaný předmět, doplňuje třetí verze rozšířenějšími funkcemi při rozpoznávání svého okolí i v neznámém prostředí a reakcí na jednodušší gesta. Možná je i hlasová komunikace. Okolní prostředí si robot ověřuje přes barevnou stereo kameru, laserové skenování a aktivní infračervené 3D senzory. Pokud má robot dostat nové úkoly, jako např. uklidit nebo prostřít stůl, může se tyto funkce naučit i v ručně ovládaném vodicím cyklu.
Jiří Šmíd