Označením „smart“, tedy chytrý či inteligentní, se dnes pyšní kdejaké zařízení. A vedle „smart“ technologií tu najednou máme také „smart“ města, která jsou s těmito technologiemi spojována. Že by tedy skutečně revoluce v technologiích, které se z ničeho nic z hloupých stávají chytrými a předávají svou inteligenci „nevědomým“ obyvatelům měst?
Technologická revoluce se tu, myslím, nekoná. A ekonomická a manažerská revoluce při používání technologií? Ta možná ano. Co mne k téhle domněnce vede, ukážu na pár jednoduchých příkladech.
Jsme třeba již desítky let zavaleni informacemi z přepestré škály nejrůznějších informačních technologií. Opravdu jsou to ale informace? Ne, jsou to data. Teprve data, která snižují nejistotu při rozhodování, se totiž stávají informacemi – tolik manažerská definice. Postupem doby je kdejaké zařízení vybaveno procesory různé velikosti a složitosti, jejichž produktem jsou data v různé podobě. Ta jsou různými způsoby přenášena a ukládána. A jestli nebyla smazána, leží tam dodnes. Tak tomu aspoň bylo až donedávna.
Jiný příklad: elektromobily se sériově vyrábějí pomalu desítky let. Jejich základní vlastnosti, zejména dojezd na jedno nabití baterií, se nijak převratně nemění. Jsou proto především doménou nadšenců. Přesněji, donedávna byly.
Fotovoltaickými články jsou již dlouho vybavována kosmická zařízení. Pro „praktičtější“ využití byly až donedávna příliš drahé. Jejich základní princip se nezměnil. Přesto je znenadání máme na kdejaké střeše.
Co se najednou změnilo?
Tlačí tu především trh na zefektivňování procesů ve výrobě a službách. Jako trh v jistém smyslu funguje i tlak občanů na to, aby města a regiony byly příjemným a zároveň prosperujícím místem k žití. Se společenskou poptávkou přicházejí také dotace z veřejných zdrojů, které si počínají jako kterýkoli zákazník: někdy rozumně, jindy méně.
Tento tlak vede k tomu, že se situace mění. Ne tak dalece v technologiích samotných, ale ve způsobu jejich využívání. Podívejme se na naše příklady.
Data z informačních technologií se začínají sjednocovat co do formátu a sdílet. Se sdílením dat přichází jednak významné snižování investičních a provozních nákladů na jejich získávání a zpracování, a jednak roste účelnost jejich využívání. Např. aplikace v dopravě využívající internet věcí umožňují v reálném čase informovat řidiče, cestující, provozní dispečery, správce vozového parku a další zúčastněné osoby. Výsledkem je spokojený cestující, bezpečná jízda i nižší náklady na údržbu. Koncept otevřených dat umožňuje použít nejrůznější datové zdroje (meteorologická hlášení, dopravní informace, dohledové kamery aj.) pro usnadnění života ve městě, počínaje snadným zaparkováním a konče informacemi pro zdravotně postižené spoluobčany.
Osobní a užitkové elektromobily stále více nacházíme v organizacích při plánovaných (a plánovatelných) jízdách po městě, kde jejich omezený dojezd tak dalece nevadí a kde zpravidla mají přístup i tam, kam jiní nesmějí – třeba na pěší zóny. Strategickým zákazníkem už není elektrický nadšenec, ale správce vozového parku. Jemu jsou šity na míru také související technické a finanční služby.
Tramvaje a trolejbusy, které tu máme desítky let, díky postupně dokonalejším pohonům šetří elektrickou energii. Tu lze využít k nabíjení bateriových elektrobusů. Občan dýchá čistší vzduch a příjemná hromadná doprava spolu se zmíněnými informačními vymoženostmi mu „osladí“ regulaci provozu soukromých aut v centrech měst.
Fotovoltaické články zásluhou ekonomie z rozsahu dramaticky zlevnily a staly se masovým fenoménem šetřícím ovzduší i kapsu. Se zvyšováním podílu různých obnovitelných zdrojů v síti je ovšem nabourávána její stabilita a silové vedení je potřeba doplnit obousměrnými informačními kanály. Výsledkem jsou smart grids – někde ekonomická, jinde zatím méně.
Využívání moderních technologií se tedy stává prostředkem k lepšímu životu občanů a následně k ekonomické prosperitě měst a regionů. Tlak na efektivnost takového využívání je zároveň tlakem na dlouhodobý a systematický přístup k řízení města. Výsledkem je koncept smart city jako promyšlené strategie, která je naplňována konkrétními rozvojovými projekty s využíváním moderních technologií. Zasazené do jednotné strategie si tyto projekty nekonkurují, nýbrž sledují vzájemnou provázanost tří základních pilířů smart city: chytré mobility, chytré energetiky a služeb a chytrých informačních a komunikačních technologií.
„Smart“ města a regiony se rozvíjejí hlavně v zahraničí. V ČR ale máme také své první vlaštovky – smart region Vrchlabí a smart city Písek. Další se připravují.
Co dodat? Pokud jsem vás zaujal, podívejte se na naše stránky www.proelektrotechniky.cz a www.smartcityvpraxi.cz a přijďte na některou z našich odborných konferencí – „Smart city v praxi“, „Elektrické autobusy pro město“ nebo „Efektivní elektromobilita v organizacích“. Dovíte se spoustu dalších zajímavých podrobností a můžeme spolu diskutovat i polemizovat.
| Ing. Jakub Slavík, MBA, je manažerský konzultant specializovaný na strategické řízení veřejných služeb, problematiku smart city a zavádění moderních technologií v dopravě a energetice. |