Řekne-li se slovo „automatizace“ či „IT“, představí si mnozí lidé prostředí továrny, výzkumného pracoviště či výpočetního centra, kde probíhají výrobní operace anebo se počítají či modelují budoucí výrobky či procesy, užitečné pro tu či onu výrobu, nebo které nastanou nezávisle na lidech. Takové vymezení ale nepostihuje celou aplikační sféru automatizace, respektive informatiky.
/Ing. Stanislav Kahuda/
Tyto prostředky, resp. procesy či trendy se totiž významně podílejí i na řízení a uskutečňování zemědělské výroby, i když do ní pronikly, oproti průmyslu a službám, s určitým zpožděním. Jak je známo ze statistik zaměstnanosti v různých oborech hospodářství, počet osob působících v zemědělství v zemích, které v agrárním světě udávají tón, stále klesá. Přitom však objemy zemědělské výroby v těchto zemích stoupají (jak hektarové výnosy obilovin, tak ukazatele produkce masa, dojivosti mléka atd.), dokonce tak, že tyto země nejen že lehce uživí vlastní obyvatelstvo, ale svou nadprodukci prodávají jiným zemím anebo ji poskytují jako pomoc. A to zemím, v nichž se neurodilo anebo ve kterých místní zemědělci nestačí pokrýt potřeby tamních obyvatel. Tato nepřímá úměra mezi klesajícím počtem lidí pracujících v zemědělství a rostoucí agrární produkcí (rostlinnou i živočišnou) platí ve státech s vysokou či aspoň průměrnou, resp. přijatelnou intenzitou zemědělské výroby, dostatečně vysokými výnosy pěstovaných plodin, zajímavými přírůstky masa u hospodářských zvířat atd., nikoliv tedy v mnoha zemích rozvojových, z nichž některé jsou příjemci potravinové pomoci odjinud už po desítky let.
Precision Farming
Příčinou tohoto vývoje je aplikování moderní vědy a techniky, a to v produkci rostlinné i živočišné. Přitom je třeba dát relativně větší důraz na inovace v oblasti rostlinné, tj. na péči o půdu, protože živočišná část produkce závisí podstatnou měrou na jejím objemu a kvalitě – dobytek a vůbec hospodářská zvířata chovaná na maso, pro mléko a produkci vajec jsou závislá na tom, co mu jako krmivo dodá rostlinná výroba. Od empirie a zkušeností vlastních i tradovaných se přešlo k fundované zemědělské vědě, vyvíjela se technika pro práci na polích i pro sklizeň a práci ve stodolách a chlévech. A bylo jen otázkou času, kdy i do zemědělství pronikne výše zmíněná automatizace, počítače a jiné trendy, příznačné pro současnou a nastupující vývojovou fázi nejen průmyslu a služeb. V zemědělství začíná doba takového stylu hospodaření, který ekonomové a zemědělští odborníci nazývají „Precision Farming“ nebo také „Smart Farming“. Z uvedených termínů je zřejmé, že vznikly v prostředí velkého zemědělského producenta, jímž jsou USA. Dnes už se však tyto praktiky, některé z nich ještě na experimentální bázi, ale jiné už běžné, užívají také v řadě (západo) evropských zemí, o nichž tak jako o Severní Americe platí nepřímá úměra o klesajícím počtu lidí v zemědělství a přitom jeho rostoucích výnosech.
Od klasiky k high-tech
Stroje nahradily a dále nahrazují lidské ruce. Přitom ale jde o stroje a přístroje stále dokonalejší, které už patří do kategorie high-tech a jejichž paleta se neustále rozšiřuje. Pole se sklízí o žních kombajnem, a ty jezdily po polích už dříve. Ale dnes už jízda s nimi nezávisí jen na úsudku řidiče. Senzory v kabině na palubní desce mu napovídají, s jakou rychlostí se má pohybovat na poli, a to podle výšky klasů, podle jejich hustoty na jeden čtvereční metr. Rychlost lze přitom upravit dle optimální spotřeby pohonné hmoty kombajnu. Jiné senzory kombajnérovi ukazují, jaké procento vlhkosti mají klasy, které kombajn žne. Ještě další senzory ho upozorní, zda se mezi vymlácené zrno nepřimísila sláma z klasů.
Moderní kombajnér tedy pracuje v kabině, jejíž palubní deska se, při troše zjednodušení, příliš neliší od soustavy okének a ukazatelů, které musí sledovat pilot v kokpitu letadla.
Věda a technika pomáhá zemědělcům průběžně
Předchozí odstavec ukazuje, jak je člověk závislý na automatice a senzorech při žních. Ale technika (o níž zemědělci někdy právem i neprávem říkají, že je příliš zahlcuje informacemi) působí už mnoho měsíců předtím. Farmářské usedlosti 21. století jsou (a nejsou-li dosud, tedy dříve či později budou) vybaveny počítači, které budou přijímat data naměřená družicemi a drony pohybujícími se nad jejich pozemky. Z těch se po zasetí zemědělci budou průběžně dovídat, jak se ujaly a jak rostou plodiny, které zaseli, zda a jak je zapotřebí je přihnojovat, zda je potřeba pozemky zavlažit. A samozřejmě se z družic a dronů dovědí také o počasí a jiné informace o klimatu.
Řízení strojů na polích pomocí GPS a jiné novinky
Jednou z novinek, které se objevily v posledních několika letech (i když zatím jen na experimentální bázi), je automatizované řízení zemědělských strojů na obdělávaných plochách, jež se uskutečňuje pomocí GPS. Zkušenosti z USA a z Německa ukázaly, že se tak podařilo obdělat za stejnou dobu o 30 procent plochy více a že lze pracovat i v noci. A nejen to, provoz strojů obdělávajících polnosti se zlevnil o 10 i více procent.
GPS se používají samozřejmě i pro pořizování půdních map, tj. map, na nichž jsou různými barvami označeny různé kvality půd. 
Důležité pro toho kterého pěstitele je vědět, zda půda, kterou má k dispozici, je pro tu či onu plodinu vhodná: zda je či není jílovitá, písčitá, jakou má kyselost (hodnoty pH), kolik obsahuje dusíku, hořčíku, draslíku, síry či fosforu. Na tom totiž záleží, jak a čím a kolik se má daná půda hnojit, jak hustě se v ní má sázet atd. K tomu je nutno prozkoumat vzorky zeminy. Jejich analýza dříve trvala celé dny, nyní to automatické přístroje (podobné cirkulárce, zařezávající se do půdy) provedou už po prvním zaříznutí se do půdy, tedy prakticky okamžitě. Pracuje se i s ultrazvukem. Jeho využitím se dá zjistit, jak rychle a jak vysoko plodiny rostou. V kombinaci se speciálními kamerami lze rozpoznat, jak hustě roste biomasa na pozemku, jak je „zralá“ atd.
Stereoskopickými metodami se zkoumají (zatím jen v laboratořích) orientace listů pěstovaných plodin ke světlu. Provádí se spektrální analýza světla, které listy plodiny odrážejí, a z toho se vyvozuje, jak probíhá u dané plodiny fotosyntéza. Je tak možné zjistit, zda plodina není nemocná anebo zda nepotřebuje větší péči ze strany farmáře, např. větší dávku vláhy.
Obrázky zemědělců jako lidí, kteří chodí v modrákách a holínkách a čistí chlévy, jezdí na traktoru, anebo hospodářů, kteří se před deštěm snaží odvézt do stodol pokosené seno z luk, aby nezmoklo, jsou sice i dnes reálné a „ze života“, a zřejmě nikdy nevymizí úplně. Ale zachycují dnes už jen část pravdy, a to méně důležitou, neboť těžiště zemědělské práce se přesouvá stále více do zmíněné sféry high-tech. Podobně jako dělník v továrně dnes k obsluze obráběcího stroje potřebuje ovládat aspoň základy NC techniky, protože stroje jsou dnes o několik řádů složitější než před 30–40 lety, musí dnes i zemědělec, resp. podnikatel řídicí i malý a tím spíše větší zemědělský podnik vědět řadu věcí o technice a prakticky se v ní vyznat. Protože „data ze senzorů jsou farmáři málo platná, když je neumí správně interpretovat“ – to jsou slova pana Ulricha Wagnera, jednatele firmy Wimex Agrarprodukte, která je v SRN považována za průkopníkaPrecision Farming.
Pan Wagner, jak je ostatně v souvislosti s jeho pozicí ve firmě logické, nedá na soubor inovací a postupů z okruhu Precision Farming dopustit. Spoléhat na ně poskytuje podle jeho názoru zemědělcům vysoký stupeň jistoty, že budou hospodařit úspěšně. I když ani tyto postupy absolutní jistotu dát nemohou, protože, jak Wagner dodává: „jsou i jiné faktory, které určují, jaká bude úroda – tím největším je počasí.“
Foto: New Holland a Archiv