V současné české politické debatě poměrně často zaznívají pochybnosti o účinnosti mezinárodních sankcí uvalených na Rusko. To, že o nich pochybují čelní představitelé Hospodářské komory či Svazu průmyslu a dopravy, lze možná do jisté míry pochopit. Těžko se s tím však smířit u nejvyšších reprezentantů českého státu.
Česká politická reprezentace by asi měla ztělesňovat i jiné hodnoty, než jen čistě ekonomické zájmy. Navíc většinou kromě mlhavého zdůrazňování potřeby diplomatického řešení rusko-ukrajinské krize nenabízí ani žádnou alternativu. „Jsem přesvědčen o tom, že eskalace hospodářských sankcí není řešení. Nepochybně to zhorší hospodářskou situaci v Rusku, ale nebude to mít vliv na změnu politického chování Ruska vůči Ukrajině,“ zaspekuloval si nedávno premiér Bohuslav Sobotka. S tím se těžko polemizuje, možná to nebude mít vliv, možná bude. Obdobný názor zastávají i další členové kabinetu, například vicepremiér Andrej Babiš z hnutí ANO.
Postoj české vlády k sankcím kritizovali představitelé opozičních stran TOP 09 a ODS. Snad nejostřeji se na adresu Ruska vyjádřil bývalý ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, podle nějž jsou svoboda a respektování mezinárodního práva priority, které stojí „nad hospodářskou otázkou“. Dění na Ukrajině přirovnal k anšlusu Rakouska a k situaci před vypuknutím 2. světové války. To jsou jistě velmi silná slova a nepřesná přirovnání, jedná se však o konkrétní hospodářské sankce s dopady, které v dnešní době lze zacílit poměrně přesně.
Rusko se bez západních technologií neobejde
Zostřené sankce proti Rusku, vyvolané opakovaným porušením příměří a možná i omezením dodávek plynu do Polska, především ztěžují ruským společnostem přístup k penězům ze zahraničí. V EU nyní nelze obchodovat s novými akciemi a poskytovat delší než třicetidenní úvěr několika největším ruským státem ovládaným bankám.
Sankce nově zasahují i desítky dalších firem. Ty, které dopadají na ruský těžební průmysl, jasně ukazují, že Rusko se zkrátka při dobývání surovin bez západních technologií neobejde, protože své vlastní nemá a jinde než v západním světě je nesežene. „Hledat náhradu je pozdě,“ připustil analytik ruské banky Sberbank Valerij Něstěrov.
Podle Američanů nové sankce povedou k poklesu rublu a odliv kapitálu letos dosáhne sta miliard dolarů. Pokud se ruské firmy začnou s prosbami o pomoc obracet na centrální banku, bude muset sáhnout do rezerv. Ty činí 460 miliard USD a měly by prý stačit na dva roky.
Větší téma než v okolních zemích
To, že jsou u nás sankce vůči Rusku, resp. požadavek jejich kompenzace, větším tématem než v okolních zemích, připustil v nedávném rozhovoru pro Lidové noviny prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý. Podle něj je možné, že se tohoto tématu chopili i ti, kteří jeho prostřednictvím chtějí prosadit cíle, jež s omezením vývozu do Ruska nemusejí příliš souviset, například kurzarbeit. V této souvislosti je zajímavá skutečnost, že Angela Merkelová, jejíž země bude pravděpodobně sankcemi postižena mnohem více než ČR, celkem jednoznačně sankce – s vědomím rizika negativního vlivu na německou ekonomiku – podpořila.
Jaké argumenty vlastně na podporu sankcí či pro jejich zrušení zaznívají? Jednoznačně lze konstatovat to, že Rusko nedodrželo smlouvu o zachování teritoriální integrity Ukrajiny z roku 1994, v níž se Ukrajina výměnou za tento slib vzdala jaderných zbraní. Argumentace prezidenta Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého a nové generální ředitelky Svazu průmyslu a dopravy Dagmar Kuchtové staví na tom, že Rusko ke svému jednání vlastně bylo vyprovokováno rozšiřováním EU a NATO směrem na východ, že se tedy pouze brání po předchozí křivdě. Potíž však je, jak upozorňuje ekonomický analytik Jan Macháček, v tom, že na počátku 90. let minulého století písemně žádná smlouva mezi USA a SSSR o nerozšiřování EU a NATO směrem na východ uzavřena nebyla, takže o formálně dobře odůvodněné reakci lze mluvit těžko. Michail Gorbačov navíc reprezentoval poněkud jiný stát, než je současné Rusko, takže by do jisté míry byla narušena i kontinuita závazku.
Německých zakázek ubývá
Macháček si všímá i toho, jak malá pozornost byla v srpnu věnována tomu, že německá ekonomika se v druhém čtvrtletí nečekaně propadla o 0,2 procenta a že Francie stagnuje. Přitom kondice německé ekonomiky je pro české podniky klíčová. Asociace exportérů ČR i přesto 
očekává, že čtvrtý kvartál letošního roku bude z pohledu českého exportu stabilní. Za predikovanými vyrovnanými listopadovými čísly stojí na jedné straně výrazný pokles německých zakázek, který je na druhé straně vykompenzován zahraničními zakázkami z ostatních trhů. Český export tak má podle asociace letos opět našlápnuto k rekordním výsledkům. Existují však i rizika, která mohou tento vývoj přibrzdit. Jedno z nich představuje pomalejší oživení evropské ekonomiky, než bylo všeobecně očekáváno, a pokles tempa růstu zahraničních zakázek. Druhým pak je právě rusko-ukrajinský konflikt. Ten by podle asociace sice neměl zásadním způsobem český export ohrozit, ale může se výrazně projevit nepřímo, jako nerealizovaný reexport z Německa, pro které je Rusko významným obchodním partnerem.
Ministerstvo zahraničí již připravilo mapu oborových příležitostí se zeměmi, kam by české firmy mohly obchodně expandovat, aby si kompenzovaly ruské ztráty. „Budeme aktivně vyhledávat příležitosti a nabízet je podnikatelům a obchodníkům,“ prohlásil ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Zájem o těžařský průmysl má podle něj Kanada, generátory a zařízení pro elektrárny by mohly směřovat do Korejské republiky, čerpadla do Íránu. Dalšími cílovými zeměmi českého exportu by mohly být balkánské státy, například Srbsko, některé arabské státy, jako je třeba Saúdská Arábie či Spojené arabské emiráty v oblasti vývozu potravin, či Filipíny v oblasti letectví a zbrojního průmyslu.
Jde o formu rizika
Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek doufá, že na alternativní scénáře proexportní politiky nedojde: „Ačkoliv přímé dopady sankcí nejsou z makroekonomického hlediska příliš významné, pro řadu firem orientovaných na ruský trh samozřejmě mohou znamenat v budoucnu vážné problémy. Musíme se proto snažit, aby nedocházelo k eskalaci současného stavu a udržet obchod s Ruskem na maximální možné úrovni. Rozhodně nebudeme postupovat striktněji než sama EU nebo naši západoevropští sousedé. To se týká zejména zboží dvojího užití, kde Licenční správa MPO bude postupovat maximálně spravedlivě a v souladu se zájmy zahraničního obchodu,“ uvedl na srpnovém setkání s podnikateli.
Jak uvedla nová generální ředitelka Svazu průmyslu a dopravy Dagmar Kuchtová pro portál EurActiv, v současné době již probíhá úprava státní exportní strategie. Pravděpodobně bude opuštěna koncepce uvádět jmenovitě tzv. prioritní země a firmy budou informovány spíše o tom, co mohou vyvážet, a teprve následně kam.
Součástí takovýchto instrukcí by nepochybně měl být i přehled rizik, s nimiž firmy musejí při exportu určitého druhu zboží na určité území počítat. V případě Ruska, které není standardní demokratickou zemí, je nutné k příslibu velkého trhu s velkými možnostmi přičíst i zvýšenou míru podnikatelského rizika. Nějaká forma rizika číhá ostatně všude, záleží na prioritách a žebříčku hodnot té které firmy, jakou světovou stranu si ke svým aktivitám zvolí.
První cesta má vést na veletrh
Nedávný největší severoamerický strojírenský veletrh International Manufacturing Technology Show (IMTS) ukázal, že v České republice jsou i firmy, které si troufají jít do ostré konkurence, jež panuje na západních trzích. Veletrhu se zúčastnily například tradiční strojařské společnosti Kovosvit MAS, Škoda Machine Tool, Slovácké strojírny, TOS Varnsdorf, vystavující ve společném stánku zastřešeném Svazem strojírenské technologie, nebo společnosti Fermat či Pramet.
Podle generálního ředitele Škoda Machine Tool Miroslava Bičiště je návštěva veletrhu, jako je IMTS, k nezaplacení, protože právě tam lze navázat první důležité obchodní kontakty. „Chce-li někdo uspět v USA, pak by jeho první cesta měla vést na veletrh,“ uvedl v nedávném rozhovoru pro Hospodářské noviny Miroslav Bičiště. Účast této firmy na minulém ročníku veletrhu přinesla ovoce v podobě navázání kontaktu s americkou společností, která by právě v této době měla se Škodovkou podepsat smlouvu o zastupování na americkém trhu. Najít v USA spolehlivého partnera je totiž podle Miroslava Bičiště to nejpodstatnější pro zdárný byznys v tomto regionu. Pokud se v něm firma uchytí a prorazí, má pravděpodobně vyhráno, protože politické nestability se tam příliš obávat nemusí.
Petr Jechort, FOTA: KOVOSVIT MAS, ŠKODA MACHINE TOOL