Zlatá medaile a hodnocení exponátů
Motto: Myslíš-li si, že jsi inženýr, mysli… V následujících řádcích budete číst o metodice TRIZ, kterou založil ruský technik Genrich S. Altšuller. Metodiku rozvinuli jeho následovníci a dnes je využívána po celém světě. Českému prostředí tuto netriviální metodiku představuje a objasňuje doc. Ing. Bohuslav Bušov, CSc., z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT Brno
(viz www.triz.cz). Jím založená asociace TRIZing je členem mezinárodní asociace TRIZ.
Přenesl jste před lety část metodiky TRIZ do hodnocení soutěže Zlatá medaile (ZM) na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně a nutno říci, že to vneslo do hodnocení exponátů zásadní změny. Především byl stanoven jistý řád hodnocení. Například hodnocení skutečné novosti exponátu. Hodnotí-li se nějaký výrobek, pak asi lze snadno s podporou softwarové podpory TRIZu zjistit, zda jde jen o dílčí zlepšení obalené halasným marketingem nebo zda přináší výhody jen výrobci, či také zákazníkovi, nebo oběma? A je novost potvrzena nějakým dokumentem? Také jaký je patentovaný stav techniky u konkurenčních výrobců? Pak je asi jedno, při hodnocení novosti exponátu, jestli se hodnotí např. složitý obráběcí stroj, nebo podstatně méně složitý výrobek.
Soutěž o ZM má svoji bohatou historii a souvislosti. Změny v koncepci soutěže byly požadovány z více důvodů a z několika stran. Původní propozice obsahovaly asi 12 dílčích ohledů na hodnocený exponát. Využitím části metodiky TR IZ se začal klást důraz jen na pět podstatných technických hodnot, vyhodnotitelných u všech technických novinek. V první řadě novost. Může jít jen o novost nepatrnou, těžko postřehnutelnou. Může jít o novost výrobní, technologickou, která znamená změnu pro výrobce. Může to být uživatelská novost, znamenající užitečnou změnu pro uživatele. V případě obou novostí jde o výraznou novost, o nový výrobek, ale přesto nemusí být udělen patent. Nejvýše se nachází novost ověřená a potvrzená udělením patentu nebo jinou formou zákonné ochrany. Míra invence je dalším hodnoceným kritériem. Byl
v exponátu pouze převzat již existující vzor v technice? Nebo byl přizpůsoben, přetvořen či vytvořen zcela nový vzor? To jsou čtyři stupně hodnocené míry technické invence „zhmotněné“ v exponátu.
Řád inovace (podle prof. Valenty z VŠE) dosažený v exponátu, to je další hodnocené kritérium v soutěži
o ZM. Pro vyhodnocení takových kritérií lze sestavit stupnice, netřeba spoléhat na někdejší mnohomluvné, málo vypovídající traktáty. Kromě posouzení odlišnosti hlavní funkce exponátu od srovnatelných konkurenčních výrobků lze posoudit i doplňkové funkce, kterými se exponát liší. A samozřejmě zbývá v hodnocení prostor i pro expertní stanovisko, protože členové komise na místě zjišťují, zdali to, co bylo řečeno a napsáno, odpovídá skutečnosti.
Další novinka v hodnocení, která vystavovatele nutí zcela kriticky zhodnotit a fakticky doložit technické přednosti přihlašovaného exponátu, je to, že hodnocené skutečnosti předkládá sám výrobce nebo vystavovatel, sám navrhuje stupeň novosti, míru invence a další hodnoty v systému uvedených kritérií, který je také popsán v přílohách stanov soutěže. Přihlašovatel exponátu sebehodnocením také prokazuje znalost svého exponátu i srovnatelné konkurence. Komise pak kontroluje uvedené skutečnosti a v jednotlivých kritériích koriguje nebo potvrzuje sebehodnocení. Prokázalo se, že pokud přihlášku do soutěže vypracoval technik, je hodnocení stručné a více méně objektivní a přesné, naproti tomu zástupci obchodních nebo marketingových složek v některých případech nevědí, v čem vlastně novost, invence či inovace výrobku spočívá. Na druhé straně je asi pravda, že nelze vytýkat vystavovatelům, když přihlásí do soutěže výrobek, který nemá ambice dosáhnout na ocenění. Je to legitimní postup obchodních či marketingových zájmů firmy
a hodnotitelská komise takové přihlášky akceptuje, rozumí tomu, že prezentace exponátu v rámci soutěže funguje jako velmi dobrá reklama vystavovaného produktu.
V roce 2014 jste překvapil členy hodnotitelské komise zpětnou vazbou z minulé soutěže tím, že jste se pokusil v minulém ročníku soutěže oceněný exponát posoudit ještě důkladněji. Ukázal jste, jak dalece konstruktéři vítězného exponátu použili početná doporučení známá v metodice TRIZ, či zda použili jen intuici a letité znalosti a zkušenosti. Tím exponátem byl malý turbínový motor
z produkce PBS V. Bíteš. K čemu jste dospěl? 
V roce 2013 jsme v komisi hodnotili výborný exponát, který měl v hodnocených kritériích celkově absolutně nejvyšší bodové hodnocení. Získal ocenění Zlatou medailí za nejlepší inovační exponát v kategorii komerční produkt. Mojí ambicí učitele a moderátora inovačních týmů bylo učinit z této komerčně úspěšné inovace srozumitelný studijní případ („case study“). Jinak řečeno, chtěl jsem poodhalit netriviální podstatu konstruktérské invence, která je obvykle skryta, není zřejmá při hodnocení podle uvedených, byť relativně objektivních kritérií.
Výrazným rysem každé podstatné inovace je překonání rozporu. Pokud řešíme technický problém kompromisem, tedy že v problému optimalizujeme rozpor mezi zlepšovaným a zhoršujícím se parametrem, je to jistě dobrý způsob a solidní inženýrské řešení. Ale metodika TRIZ pobízí vývojového pracovníka k tomu, aby analyzoval problém, aby sestavil řetězec příčin
a následků a pak aby hledal nápad, jak zlepšit oba rozporné parametry a tím dospět k silnějšímu řešení než kompromisnímu. Metodika vybízí a vede řešitele k tomu, aby neoptimalizoval, ale aby hledal způsob vedoucí
k překonání rozporu. Překonáním rozporu se vyznačují výrazná invenční řešení v technice.
Proto mě zajímalo, jaké rozpory řešil a překonal konstruktér úspěšné turbíny PBS. Rozpory jsem popsal
a ukázal jsem, které invenční principy, tzv. heuristické principy, chcete-li „chytristické“, byly konstruktérem objektivně použity. K oněm heuristickým principům je nezbytná poznámka. Heuristiky si nikdo „nevycucal z palce“. Byly identifikovány důkladnou analýzou patentů vyšších inovačních úrovní, ve kterých byl překonán nějaký rozpor. Invenční principy jsou ve své podstatě zobecněné vtipné, chytré postupy, kterými vynálezce překonal rozpor a svoje řešení si nechal chránit patentem. Principů je zhruba 40. Jejich první soupis, stejně jako „Tabulku k formulování rozporů a doporučovaných invenčních principů“, sestavil již dříve zmíněný
G. S. Altšuller. Tabulka je nejznámější řešitelskou pomůckou z TRIZ, představuje s jistou nadsázkou koncentrované zkušenosti několika generací vynálezců. Vraťme se k inovovanému turbínovému motoru. Nebudeme zde popisovat, jak formulovat rozpory, to by vyžadovalo jistý výklad, jaké informace musí obsahovat rozpor a kdy je rozpor formulován správně. To je náplní výuky a workshopů ve firmách. Zde jen podtrhneme, že invence vynálezce vedla ke vzniku motoru TJ100, který má ve srovnání s konkurencí menší rozměry, nižší hmotnost, a proto také vyšší hodnotu poměru tah/hmotnost.
JAN BALTUS