Analýza a cíle inovačního projektu
Motto: Myslíš-li si, že jsi inženýr, mysli… V následujících řádcích budete číst o metodice TRIZ, kterou založil ruský technik Genrich S. Altšuller. Metodiku rozvinuli jeho následovníci a dnes je využívána po celém světě. Českému prostředí tuto netriviální metodiku představuje a objasňuje doc. Ing. Bohuslav Bušov, CSc., z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT Brno
(viz www.triz.cz). Jím založená asociace TRIZing je členem mezinárodní asociace TRIZ.
Dá se definovat, jakým postupem lze využít TRIZ, chci-li inovovat nějakou technickou soustavu? Obecně řečeno, takovým postupem je systémový přístup k soustavě, tj. k objektu inovace. Měla by to být nejprve analýza objektu, která ve výsledku poskytuje četné formulace nalezených problémů (potenciálních inovačních dílčích zadání k řešení) a teprve potom navazující syntéza, která vede k řešení vybraných problémů.
Inženýrská analýza je podstatnou částí systémového přístupu k objektu zájmu, k vymezenému technickému systému na objektu, který má být zdokonalen. Analýza komponent, vazeb mezi komponenty, funkcí na vazbách a parametrů těchto funkcí, to je inženýrský způsob rozboru a upřesňování toho, co, kde a proč má být v objektu změněno, inovováno. Analýza ukáže, který prvek je ve svých funkcích předimenzován, který je poddimenzován, který prvek je příčinou problému, který prvek trpí následkem problému. Tam, kde je lokalizován dílčí problém, tam lze formulovat odpovídající inovační zadání. Možná se ukáže některý prvek jako nejméně hodnotný a mohl by být ze systému odstraněn bez ztráty funkčnosti celku. Možná se ukáže potřeba doplnit objekt funkcemi, které zvýší konkurenceschopnost celku a spotřebitel to bezpochyby uvítá, pokud ušetří svoje náklady. Je cílem inovačního projektu např. snížení nákladů? Pak asi budeme především zjednodušovat systém. Je třeba posílit konkurenceschopnost produktu jinak než snižováním nákladů? Pak asi bude třeba uvažovat o dodání dalších funkcionalit, které spotřebiteli ušetří jeho různorodé náklady spojené s užíváním produktu. Které by to měly být nové funkce? 
Neptejte se spotřebitelů. Měl by to vědět ambiciózní inovační tým – ten by měl vědět o svém produktu víc než kterýkoliv spotřebitel. Například: hlavní funkcí automobilu je přemisťovat osoby či náklad na velké vzdálenosti. To umějí všechna auta. Ale auta se liší počtem doplňkových funkcí a mírou jejich plnění. Především doplňkovými funkcemi, které mají snižovat náklady uživatele, tím se liší jeden automobil od jiného konkurenčního. Jak snížit uživateli jeho náklady a jakými doplňkovými funkcemi to zajistit, to by měli vědět vývojoví pracovníci výrobce. Rozbor nákladů spotřebitele jim může ukázat dosud nevyužité příležitosti. Analýza celku je obrazně řečeno reflektorem k rozsvícení scény, objasní problémy, které by měly být řešeny. Ukáže na prvky, na funkce těch prvků a ty parametry funkcí, které my měly být zdokonaleny. Tak vznikají velmi konkrétní početná inovační zadání zmiňující prvek, parametr, hodnotu parametru a kolik přidat nebo ubrat. Protikladem jsou nekonkrétní „taky inovační“ zadání z kuchyně marketingu typu: „Chlapi, něco s tím dělejte, málo se to prodává.“
Analýza objektu provedená v týmu odpovídá na otázky, „co a proč“ má být v produktu změněno. To není vůbec málo, když se po analýze všichni v inovačním týmu dopracují ke shodě na tom, co se bude řešit a proč se to bude řešit. Potřebu analýzy velmi dobře zdůvodňuje ono okřídlené rčení v komunitě TRIZovců: „Nevíš-li, kam jdeš, určitě dojdeš někam jinam…“
Zmínil jsem jen některé typy inovačních problémů- zadání, které po vyřešení zvyšují hodnotu inovovaného objektu. Netřeba snad zdůrazňovat technikům, že konkurenceschopnost produktu roste s jeho hodnotou, tj. s poměrem funkčnosti k nákladovosti a problémovosti produktu. A hodnotu každého prvku, ale i celku lze přibližně vyčíslit.
Přitom víme, že hodnotu zakládají do produktu především tvůrci – techničtí pracovníci. Všichni, kteří přijdou po nich, na dobré práci techniků staví svoje úspěchy, když přeměňují reálnou technickou hodnotu na finanční úspěchy firmy (nebo naopak, vadnou technickou prací trpí celá firma). Osvícení manažeři firem jsou si této role techniků v hodnotovém řetězci firmy i státu dobře vědomi. Přesto se dělá málo pro to, aby tvůrčích techniků bylo dost.
Proč je stále málo studentů a absolventů technických škol, to je otázka pro jiné… Možná jeden z důvodů středoškoláků spočívá v tom, že tuší v technických profesích „málo peněz za hodně zodpovědné muziky“. Pokud školství bude před pracovními úřady produkovat zástupy „vykladačů“ práva, „přesýpačů“ financí a „podržtašek“ všeho druhu, hodnoty nebudou v tomto státě přibývat, naopak budou stále více „ředěny“, až skončíme… To věděli technici vždy, jen někteří „chytrolíni“ v politice, ekonomice a lobbystice mají dlouhodobě jiné vidění světa…
Jistá potíž na cestě potřebného osvojení metodiky v praxi je skutečnost, že již pojmy metodika, analýza, syntéza budí v hlavách některých lidí averzi až odmítání. Jedna z příčin spočívá v tom, že ve firmách je takzvaně „přeprojektováno a přeškoleno“. Technici se proto občas chytají za hlavu s výkřiky: „Já budu sedět na jakémsi školení a práce mi stojí, nikdo to za mě neudělá a šéf tlačí – včera bylo pozdě.“ Projevuje se efekt únavy z obecných školení, teoretických rad, co a jak by měli pracovníci dělat… Analyticko-řešitelská metodika TRIZ se též opírá o hlubokou teorii, místy dokonce o vědu všech věd – filosofii, ale je také empiricky odvozená z technické praxe a slouží praxi, je totiž instrumentální, tzn. prakticky použitelná, je určena k řešení inovačních problémů, z nich odvozených zadání a konkrétních úloh.
Pokud je někde vedoucí vývoje, který tvrdí, že v jejich produktu nejsou žádné problémy (rozuměj inovační zadání), pak by se měl hluboce zamyslet nad tím, co, kam a jak vede.
JAN BALTUS
www.triz.cz, www.matriz.org
(Pokračování příště)