Název článku pochází z úst Pavla Jedličky, majitele společnosti Architektonické modely ETC. Stále před sebou vidím proslulého architekta Franka Gehryho, jak si v dokumentárním filmu o svém životě a tvorbě hraje s papírovým modelem koncertní síně pro Los Angeles a zkouší různé varianty zaoblení střechy, aby výsledek byl dostatečně efektní a připomínal mořské vlny. 
„Ale i Frank Gehry, nebo spíš lidé z jeho ateliéru, se už posunuli od papíru dál,“ začíná náš rozhovor Pavel Jedlička, majitel firmy Architektonické modely ETC. Jak už název napovídá, zaměřuje se na výrobu nejrůznějších modelů. Vystudovaný elektrotechnik se dostal k modelařině, jak už to bývá, spíš náhodou než cílevědomě. Přes kamaráda, s nímž hrával basketbal. V roce 1988 začal s prvními modely pro architekty. V té době se například terény vyráběly z papírových vrstevnic a fasády objektů se na desky plexiskla skládaly z nastříhaných proužků novodurové folie. Velkým pokrokem bylo pořízení řezacího plotru, který tvorbu modelů urychlil a usnadnil. Plotr, původně určený k řezání fólií pro reklamní grafiku, byl použitelný i k přesnému řezání a škrabání do fólií a tenkého plexiskla. Díky moderním softwarům je možné na obrazovce počítače vytvořit 3D model vlastně jakékoliv věci a otáčet s ním podle přání.
Když vizualizace nestačí
„Někdy ovšem obrazovka nestačí,“ říká Pavel Jedlička, „ať už je to proto, že budoucí uživatel nemá třeba dostatečně vyvinutou představivost nebo jednoduše proto, že ani architekt při pohledu na displej dostatečně necítí hmotu navržené stavby a okolní prostor. V těchto případech jsou fyzické modely nenahraditelné. Lidé potřebují vidět reál, byť zmenšený. Někteří architekti si 
od jedné stavby sami pořizují třeba i 20 modelů a u nás si pak objednají konečný model, který ukazují veřejnosti a investorům. Prostřednictvím architektonického modelu lze celou stavbu vnímat jako celek, dobře se zorientovat v prostoru, uvědomit si tloušťky konstrukcí a vzájemnou provázanost komponent. Model vzniká na podobných principech jako reálná stavba a může proto sloužit k ověřování postupů, představ a myšlenek.“
Vizualizacemi naprosto nezastupitelné jsou modely významných historických staveb pro muzea, galerie a jiné expozice. Odbor památkové péče KÚ Středočeského kraje požádal firmu Architektonické modely ETC o zhotovení šesti architektonických modelů historických objektů pro expozici v informačním centru Středočeského kraje. Například chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, hrad Křivoklát, zámek Kačina a Svatá Hora u Příbrami.
„Před vlastní výrobou fyzického modelu jsme vytvořili nejprve jeho trojrozměrný softwarový model, který je pro všechny zúčastněné srozumitelný, a už při jeho tvorbě jsou odhaleny případné nesrovnalosti, čímž se předejde chybám a kolizím dílů. Pomocí zásuvných modulů lze přímo řídit frézky nebo routery. K programu Rhinocerosu si lze navíc zdarma stáhnout modul pro nečekaně snadné vizuální programování Grasshopper, který je v posledních letech hvězdou všech konferencí o parametrické a organické architektuře.“
Potom začali s klasickou tvorbou 3D modelu, přičemž dané měřítko určovalo skladbu materiálů. Převážně používali plexisklo a další plasty. Změnil se i samotný výrobní postup a způsoby přípravy dílů. Využíval se nejen řezací plotr, ale také 3D CNC frézka Comagrav, řezání laserovým a vodním paprskem, 3D tisk, formování a odlévání.
Ve znamení 3D
„Ještě před několika lety se cena 3D tiskáren pohybovala v řádech statisíců až milionů, ale nyní se už dostala na přijatelnou úroveň. Jsou pro nás skutečným požehnáním. Velice se tato technologie osvědčila při zakázce pro T Machinery Ratíškovice u Hodonína.“ Je jednou z významných výrobně-engineeringových firem v oblasti důlní techniky a současně jediný výrobce v České republice, který je schopen navrhnout, vyrobit, dodat a spustit do provozu celý dobývací komplex. Firma historicky navázala na tradici výroby v tomto oboru, která na Jižní Moravě existuje více jak 80 let. Ve třicátých letech minulého století byla na tomto místě zahájena na Dole Tomáš mechanizovaná těžba lignitu pro energetické potřeby koncernu firmy Baťa.
Vytvořit několikametrový model pohybujícího se důlního kombajnu byl tvrdý oříšek, ale podařilo se jej rozlousknout. Konstruktéři dodali softwarovou 3D podobu nového důlního zařízení, kterou Pavel Jedlička zpracoval do programu pro 3D tiskárnu a obráběcí NC stroje.
Model je dlouhý asi čtyři metry. Taková velikost by se v celku nedala na žádné tiskárně smysluplně vyrobit. Proto jej rozložili do čtyř dílů o rozměrech 90 × 60 cm, jež se daly relativně dobře transportovat a na místě určení složit. Model má malé motorky, takže se pohybuje jako 
reálný kombajn. Hlavice osazená trny rube uhlí a hned ho posílá dopravníkem. Jako základní materiál pro 3D tisk posloužil houževnatý plast ABS, který se hojně využívá například pro výplně do interiéru aut, a potom PLA, což je vlastně kukuřičný škrob. Ten se vyrábí v několika barevných odstínech. Podávací zařízení dodává materiál do vyhřívané trysky, která jej vytlačuje do předepsané podoby (technologie FDM).
„Není jednoduché stanovit vhodný materiál, jeho množství, podávací rychlost atd. Tak se musím usmívat, když čtu o tom, jak si každý bude moci doma vytisknout, co bude chtít,“ řekl mi na závěr našeho rozhovoru Pavel Jedlička. „Ani v budoucnosti?“ namítl jsem. „Nevím, o jaké budoucnosti se bavíme, ale je jisté, že 3D tisk má své limity.“
Jak to už u nových technologií bývá, nesmíme propadat nezřízené eufórii ani deprimující skepsi, ale musíme být střízlivými realisty.
Karel Sedláček
FOTA: ARCHITEKTONICKÉ MODELY ETC