„V blízké budoucnosti se budou továrny řídit samy, budou se přenášet obrovská množství dat, bude se muset zvládnout jejich logistika. Průmysl 4.0 již brzy bude minulostí a nastoupí realita další etapy,“ řekl v úvodním proslovu prezident ČNOPK Axel Limberg. „Dnes se rozhoduje o tom, kde bude probíhat vývoj a kde se bude vyrábět. Pokud teď zaspíme, tak za 10 let již dobu dohnat nedokážeme,“ apeloval zřejmě zvláště na Českou republiku Axel Limberg. V České republice je, podle jeho slov, digitální průmysl poměrně silný, Průmysl 4.0 je zde tedy potřeba nastartovat co nejdříve. Ve svém vystoupení poté pochválil zejména ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka za to, že se k platformě Průmyslu 4.0 oficiálně přihlásil. „Německo je silným partnerem Česka a obě naše země mají společné to, že potřebují inteligentní digitální řešení. Jsem proto velmi rád, že se nyní jako silní partneři potkáváme i na této platformě,“ uzavřel Axel Limberg.
Za českou stranu otevřel Fórum Průmysl 4.0 náměstek ministra Sekce průmyslu Eduard Muřický, který zdůraznil, že Průmysl 4.0 nám pomůže udržet současný hospodářský růst a konkurenceschopnost. Při zahájení letošního MSV premiér ČR Bohuslav Sobotka označil Průmysl 4.0 za prioritu české vlády. Nyní je tedy zřejmě na Ministerstvu průmyslu a obchodu, aby se stalo koordinátorem celého tohoto projektu a převzalo jej do svých kompetencí. A co má český stát v tomto směru v plánu? Podle náměstka Muřického v žádném případě nechceme kopírovat řešení jiných zemí, ale chceme se vydat vlastní cestou. Na této cestě se pochopitelně budeme silně inspirovat zahraničními zkušenostmi a je logické, že to budou především zkušenosti německé, dodal Muřický. Plán na nejbližší období je jasně stanoven: ke konci prvního čtvrtletí r. 2016 musí MPO předložit vládě kompletní materiál, který detailně představí české řešení výzev spojených se 4. průmyslovou revolucí. „Čtvrtá revoluce je již tady a buďto uděláme něco pro to, abychom na ni adekvátně zareagovali a využili její potenciál, nebo ne,“ uzavírá Muřický. Na závěr pak citoval slavnou pasáž z básně Jana Nerudy, ve které se nalézá i nadčasová pravda, kterou už někdy v životě slyšel snad každý: „Kdo chvíli stál, již stojí opodál.“
Jak je tato více než 100 let stará věta aktuální i dnes, dokládá i další fenomén, který se pomalu začíná prosazovat. Získal pojmenování D!CONOMY (digitální ekonomika) a vyjadřuje v podstatě kompletní proměnu budoucích obchodních modelů, jejich překonání, propojení různých oborů lidské činnosti i samotných lidí apod. Se všemi sociálně-ekonomickými důsledky tedy de facto zachází mnohem dál než samotný Průmysl 4.0, který se stále vlastně týká „jen“ průmyslu.
Co nás čeká v nejbližší budoucnosti
ZE VŠECH ZEMÍ EU JSME NA PRŮMYSLU NEJVÍC ZÁVISLÍ PRÁVĚ MY. NYNÍ TO SICE VYPADÁ JAKO VÝHODA, ALE MŮŽE SE VELMI SNADNO STÁT I VELKÝM PROBLÉMEM, POKUD NEDOKÁŽEME UDRŽET KROK S NASTALÝM VÝVOJEM .
Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar vystoupil na Fóru Průmysl 4.0 s příspěvkem na téma „Co může SP učinit pro firmy v oblasti Průmyslu 4.0?“. „Kde se teď vlastně z pohledu Průmyslu 4.0 nacházíme?“ zeptal se na začátku svého vystoupení Radek Špicar. U nás ještě zdaleka není Průmysl 4.0 minulostí, jak se o tom občas mluví, bohužel pro některé naše firmy ještě není ani současností. Máme-li na průmysl spoléhat jako na to, co nás živilo, živí a bude živit, musí se průmysl vyvíjet, zdůrazňuje Špicar. Ze všech zemí EU jsme na průmyslu nejvíc závislí právě my. Nyní to sice vypadá jako výhoda, ale může se velmi snadno stát i velkým problémem, pokud nedokážeme udržet krok s nastalým vývojem. V tom nám naštěstí výrazně pomáhá přítomnost velkých nadnárodních koncernů, které k nám přinášejí své know-how, konstatuje Špicar, který dříve působil v koncernu Volkswagen.
Co se týče budoucího vývoje v České republice, tak v současné době má ČR až 35 strategií, které se zabývají digitální koncepcí. Nový strategický materiál, který vznikl pod vedením prof. Maříka a pod záštitou SP a který byl prezentován na letošním MSV v Brně, by pak, doufejme, neměl být 36. v pořadí, ale tím, podle kterého se skutečně bude postupovat. 
V otázce angažovanosti vlády v tomto směru byl ale Špicar poměrně skeptický. Podle jeho slov si „průmysl bude muset pomoci sám,“ a, jak dodal, „dobrá zpráva je, že to dokáže“. Problém je ale hlubší. Je potřeba připravit lidské zdroje, uspořádat trh práce apod. V ČR je vůbec nejhorší spolupráce škol s podniky. I zde si ale, bohužel, bude muset průmysl pomoci sám – založit vlastní školy apod.
Andrea Cejnarová