Letos v březnu uplynulo deset let od události, na kterou by dnes mnoho lidí chtělo raději zapomenout, takže nepřekvapuje, že se její kulaté výročí neslaví.
Tehdy byla konečně v Hranicích na Moravě továrna zkolaudována na výrobu vakuových televizních obrazovek CRT pro nadnárodní elektronický koncern Philips. Mělo jít o jeho vlajkovou loď, aspoň dle názorů a přání zainteresovaných institucí a jedinců jak u nás, tak v Nizozemsku.
Na začátku byly optimistické záměry a snahy: přinést průmysl do oblasti nepříliš industrializované a s poměrně vysokou nezaměstnaností, a to vstupem silného zahraničního partnera, jenž by zde pomohl řešit oba uvedené aspekty uskutečněnou velikou investicí. Na té mělo zájem jak město Hranice, tak firma Philips, léta provádějící politiku přenášení výrob z Nizozemska do teritorií s nižšími produkčními náklady. A samozřejmě se intenzivně angažovaly instituce, které měly, resp. stále mají v ČR za úkol lákat a přivádět do české ekonomiky zahraniční investory. Dá se dokonce říci, že český stát hodně nadbíhal Philipsu, aby nový závod na výrobu obrazovek realizoval právě u nás, nikoliv na Slovensku či v Polsku. A rozmáchl se do široka: nabídl firmě investiční pobídku přes 1,5 miliardy a jako bonus desetileté daňové prázdniny a možnost bezcelně dovážet technologie.
Investor dostal všemožné výhody
Pamětníci tohoto procesu „námluv“ státu a města Hranice s Nizozemci (resp. s firmou LG.Philips, neboť Philips v mezičase fúzovat v oblasti výroby CRT televizorů s jihokorejskou firmou LG) říkají, že stavební řízení tehdy proběhlo rychleji než u stavby rodinného domku: od úvodní žádosti o územní rozhodnutí až do zahájení výroby uplynulo 1,5 roku. Výroba začala v roce 2001 „načerno“, tudíž dlouho před zmíněnou kolaudací. Neobešlo se to bez porušování tehdy platných zákonů a bez skandálů spojených třeba s tím, že na zakázkách pro stavbu profitovalo několik tehdejších zastupitelů města. Ale, jak tvrdí Radka Ondriášová, současná starostka města Hranice n. M.: „Stát tu investici prostě chtěl, za každou cenu.“
Z řady jednání s LG.Philips vzešly patřičné smlouvy. Z těch však, na rozdíl od města, nevyplývaly pro investora žádné povinnosti. Město se nicméně zavázalo vybudovat pro novou továrnu průmyslovou zónu za 147 milionů Kč (z toho mu pak 102 milionů dotoval stát) a pozemky pod ní mu prodalo za cenu 1 m2 za 1 Kč. Zásah do životního prostředí V souvislosti s porušováním právních norem platných pro stavění průmyslových objektů docházelo od počátku stavebních prací před rokem 2000 k opomíjení zásad platných pro ochranu životního prostředí. Na ně sice upozorňoval Ekologický právní servis, ale na jeho avíza buď nebral zřetel investor či byly zohledněny jen dodatečně a částečně. U stavby třeba proběhlo posouzení její vhodnosti a přípustnosti z hlediska prevence možné havárie ve výrobě. Provoz plný chemických látek užívaných při výrobě obrazovek CRT vůbec neměl být dle zákona spuštěn. Preventivní program sice nakonec vznikl, ale až dva roky po spuštění továrny. LG.Philips také dostal pokuty za porušení zákonů o ochraně ovzduší a o odpadech. A musel řešit i úniky nebezpečných látek ze svých provozů do řeky Bečvy. Na bázi zjištěných pochybení ze strany investora dokonce nějaký čas probíhalo řízení o odstranění stavby. Přesto ale v březnu 2004 byla po 2,5 letech nelegálního provozu zkolaudována.
Tím potíže ekologického rázu neskončily. Veřejným tajemstvím se stalo podivné uskladňování stovek zmetkových obrazovek v halách zemědělských družstev v okolí Hranic.
Práce jen pro 1300 lidí
Hlavní úder Hranicím a české ekonomice měl ale teprve přijít. Firma slibovala, že ve výrobě zaměstná 3250 lidí, což by hodně pomohlo řešit stále palčivý problém nezaměstnanosti v severovýchodní části Moravy. Avšak i v době největší slávy a špičkového objemu výroby zde pracovalo jen asi 1300 lidí.
K tomu je nutno dodat, že asi 300 z těchto zaměstnanců přišlo do továrny odjinud, o to méně mohlo být v LG.Philips zaměstnáno lidí přímo z Hranic a okolí. Mnozí pracovníci přišli ze zahraničí. Ostatně dnes už je obecně známým faktem, že pokud investor někde buduje novou kapacitu, přetahuje do ní zaměstnance z jiných firem, a to i z jiných regionů dané země či z ciziny. Záměrem investora není řešit problém (ne)zaměstnanosti v tom kterém místě, ale zahájit tam rentabilní výrobu, a to s lidmi s co nejlepšími předpoklady, ať jsou odkudkoliv. Převážně zemědělské Hranicko takových lidí firmě LG.Philips nenabídlo příliš mnoho.
Nízký odbyt a špatná technická strategie Philipsu
Hluboko pod laťkou, Philipsem a v dobré víře i městem Hranice vytýčené, nezůstala jen zaměstnanost, nýbrž i investice. Výrobní kapacitu se nedařilo naplnit ani v první předpokládané etapě investice, druhá už vůbec nenastartovala. Hlavní překážku vytvořila situace na globálním trhu. Na něm začaly klasické obrazovky tvrdě ztrácet, nastoupily ploché LCD displeje. Přitom předzvěst o brzkém příchodu těchto obrazovek na trh byla mezi výrobci i spotřebiteli patrná už koncem 90. let. Ale v centrále Philipsu spali dlouho na vavřínech, a na to doplatil i závod v Hranicích. Když se při otevírání továrny tehdejší hejtman Olomouckého kraje ptal pánů z managementu továrny, zda nemají pocit, že vakuovým obrazovkám odzvonilo, že už viděl „ty placaté“, a ty mu připadají lepší, dostal sebevědomou odpověď: „Máme to spočítané a očekáváme, že LCD displeje budou ještě minimálně za deset let jen pro pár vyvolených…“
Konec v roce 2007
První odstávky výroby v Hranicích přišly v dubnu 2003 (rok před kolaudací?!). Hloubka problémů se pak o rok později projevila tím, že majetek české divize Philips dostala do zástavy banka JP Morgan. Zatímco ještě v roce 2004 LG.Philips vytvořil zisk 437,5 milionu Kč, o rok později už měl ztrátu 8,4 miliardy Kč. Další osud této investice, tj. LG.Philips, byl nejistý. K definitivnímu ukončení výroby vakuových obrazovek došlo v roce 2007.
Ve velkorysých (vůči investorovi) a jednostranně formulovaných smlouvách, o nichž zde byla v úvodu řeč, prakticky neexistovala na investora žádná „páka“. Smlouva mezi státem a Philipsem byla třeba sepsána s dceřinou společností Philips s ručením omezeným, jež v roce 2006 vyhlásila bankrot. Kdyby šlo o smlouvu s mateřskou korporací, což je velká nadnárodní firma s obratem vyšším, než kolik činí státní rozpočet ČR, zřejmě by česká strana měla větší naději na získání peněz z pobídek zpět. Nebyla dojednána ani právní cesta, jak dotlačit investora k průběžné modernizaci továrny, kterou sliboval. Namísto pokusů o záchranu se LG.Philips od krachujícího podniku odstřihl a vystavěl novou továrnu na obrazovky LCD v Polsku (také tam se mu dostalo pobídek a zvýhodnění). Pan Jiří Nezhyba, právník z Ekologického právního servisu, k tomu říká: „Právě tento aspekt činí z investice v Hranicích typický příklad nezodpovědnosti nadnárodních korporací.“
Asistence státu až do úplného konce
Když LG.Philips v Hranicích postupně upadal, vyjevilo se ještě jedno pravidlo, jímž se řídí volná soutěž v globalizované ekonomice. Jde o pravidlo „too big to fail“ (je to příliš veliké, aby to mohlo zkrachovat), známé ze světové bankovní krize. Tento přístup praktikovala v daném případě i vláda ČR, snažící se zahraničnímu investorovi pomoci dalšími pobídkami v řádu stamilionů Kč. Když však se žádostí o podporu přišel domácí výrobce vakuových obrazovek z nedalekého Rožnova pod Radhoštěm, firma TST (dříve Tesla Rožnov), jež se ocitla v potížích, byl odmítnut.
Co v Hranicích zůstalo?
Areál vlastní od roku 2007 nizozemský developer CTP Invest. Pronajaté prostory v něm mají nadnárodní subjekty vyrábějící plastové systémy, těsnicí profily pro karosérie aj. artikly. Částečnou útěchou je, že určitý objem výroby se v hranickém areálu zachoval. Prostoru pro průmyslové aktivity nabízí areál dost, obsazena je zhruba polovina. Zatím poslední „úlovek“ nizozemského developera prezentuje Smiths Medical, výrobce zdravotnických pomůcek. I toho zlákala investiční pobídka ze strany českého státu, ovšem jen ve výši 75 milionů Kč. Část lidí, kteří pracovali v LG.Philips, tu nyní dělá. Většině ostatních se dle slov starostky města podařilo naštěstí najít práci jinde v okrese.
Poučení
Když starostka hodnotí celou historii vztahů mezi nizozemskou korporací, českým státem a městem Hranice n. M., které netrvaly ani deset let, poznamenaly město i českou ekonomiku na dlouhou dobu, říká: „Dnes už by člověk přemýšlel jinak. Druhá věc je, co by se podařilo prosadit do smluv.“ A dodává, že v případě zahraničního investora takového kalibru, jako je Philips, má vždycky dominantní roli hrát stát, který se nemá a nesmí podbízet.
Petr Přibyl