Dnešní doba je rychlá a rychlejší. Pořád se závodí s časem, jeden předbíhá druhého, jen a jen abychom měli nápad rychleji, lepší a mohli si z trhu ukrojit větší sousto. A je o co stát. Podle Richarda Kocha („Pravidlo 80/20“) když vaše firma bude mít inovaci jen o 10 % lepší a přijde s ní dříve než konkurence, může získat o 50 % vyšší prodej a až o 100 % vyšší zisk.
Již před deseti lety upozornil autor knihy „Wikinomie“ Don Tapscott, že dosavadní model získávání inovací od vlastních vývojářů se přežil. Výborní inovátoři se špatně shánějí, zaměstnaní vývojáři jsou drazí, málokdy z nich vypadne něco skvěle obchodovatelného. Mladí vývojáři už po roce zaměstnání přebírají vzorce myšlení od těch starších a jejich míra originality klesá. Učí se, co jde, co nejde a proč. Jako studenti žádné limity neměli. Pracuji jako inovační poradce pro řadu firem a opětovně zjišťuji, jak často je firemní vývoj těžkopádný, když má konstruktér jistou práci, zvyky a návyky, vyčerpá se z nových nápadů, začíná kopírovat sám sebe a později i druhé. Když už něco vymyslí, tak se tato inovace pečlivě střeží, aby ji konkurence neokopírovala.
Změna paradigmatu inovací
Avšak již přes deset let (od 2004) přichází v inovacích jiná doba. Doba sdílení a spolupráce s konkurencí. Změna myšlení v duchu sdílení a vytváření typu Linuxu, Wikipedie apod. Podle konceptu Stevena Johnsona („Odkud se berou dobré nápady“) se moudré a prozíravé společnosti napojují na široké sítě nejrůznějších komunit a „ulítlých“ lidí. Tyto firmy raději podporují nárůst obrovských on-line společenství, než aby s nimi bojovaly. Mnohá společenství se vynořila z periferie webu, aby přes noc přitáhla miliony účastníků. Dokonce i zarytí konkurenti dnes spolupracují na průlomových vědeckých iniciativách, které urychlují objevy v jejich odvětvích a oborech. Podle Dona Tapscotta tento nový způsob uspořádání inovačních vztahů nahradí v ekonomice tradiční společenské struktury jako hlavní motor tvorby bohatství.
V letech 2001–2015 bylo provedeno mnoho rozsáhlých výzkumů nových společenských jevů a vztahů ve vazbě na internet, sociální sítě a komunity. Bylo zjištěno, že nové technologie (internet, chytré telefony) a kolaborující modely mění strukturu firem a konkurenční dynamiku. Závěr těchto výzkumů je nesmírně zajímavý a pozitivní. Miliardy propojených jednotlivců se v současnosti pomalu zapojují do tvorby inovací formami, o nichž jsme si dříve mohli jen nechat zdát. A když masy nadšených lidí na internetu spolupracují, mohou společně pomoci rozvoji kultury, umění, vědy, vzdělání, veřejné správy.
Místo R&D internetová komunita?
Don Tapscott a Anthony Williams již v roce 2004 předvídali současnost, kdy se firmy místo zaměstnávání a „ždímání“ vlastních vývojářů obracejí na internetovou veřejnost s prosbou o rychlé řešení. Nechce se jim čekat roky, až jejich zaměstnanci něco vymyslí. Jednoduše vypíší výzvu k vyřešení nějakého technického či organizačního problému, zveřejní část technické dokumentace, slíbí relativně vysokou odměnu a čekají. Obvykle za pár dnů či týdnů se dostaví první nápady. Firma je prověří a těm nejlepším vyplatí slíbenou odměnu. Všichni jsou spokojeni. Kromě vlastních vývojářů. Ti se zlobí a cítí se ohroženi. Je to však chyba vedení firem a těchto R&D, že nejsou správně vedeni, že firmy nemají implementováno inovační prostředí, netrénuje se inovační kreativita, jen se po lidech chtějí další a další nápady. Bohužel je pravda, že mezi miliony lidí se najde více nápadů než mezi několika desítkami zaměstnanců.
Čerstvá zkušenost – nápady na počkání
Druhý moderní způsob získávání inovací je ještě rychlejší. Firma požádá akcelerátor při nějaké univerzitě, aby sehnala bystré a zvídavé studenty, dobrého facilitátora, předá zadání a požádá všechny, aby spolu vymysleli řešení jejího problému. Nemusí se zveřejňovat technické podrobnosti a know-how a za den či dva je hotovo. Studenti často celý den nevědí, čí problém řeší.
Nedávno jsem byl požádán akcelerátorem VŠE xPORT v Praze, abych pro jejich klienta vedl velkou skupinu studentů VŠE a ČVUT a pomocí kreativních metod je dovedl k nápadům na inovaci či k vytvoření úplně nového finančního produktu. Jistá finanční instituce se rozhodla obohatit svůj obchodní model, dodat své značce nový obsah, přijít na trh s novým finančním produktem pro mladé lidi. A zároveň s lákavou mobilní aplikací.
Týden bez peněz a platební karty
Abych přihlášené studenty dostal do toho správného módu přemýšlení nad penězi obecně a nad finančními produkty, vyzval jsem je, aby týden před akcí nepoužívali peníze ani platební karty a přešli na barter či žili ze zásob. Z pětadvaceti studentů tuto výzvu přijalo a absolvovalo jen osm. Ne všichni vydrželi celý týden. Někteří chodili do školy několik kilometrů pěšky, jedna studentka jezdila po Praze stopem, jiní na kole, jeden student zkusil jízdu načerno v MHD. Strach z pokuty mu však zabránil pokračovat. Jak se studenti stravovali? Většinou žili ze zásob. Nebo obcházeli rodinu a přátele. Když jim vyprávěli o mém úkolu, všechny přítomné to bavilo a dali jim najíst. Jedna studentka si ve školní menze těsně před zavřením vyprosila zdarma večeři, kterou by tak jako tak vyhodili. Z domu si nosili svačiny a pití. Studenti si museli vést nějaký stručný deník, který zaznamenával, co dělali, co je napadalo, jak si vedli.
UKÁZKA Z DENÍKU MARTINA ŠAFAŘÍKA, STUDENTA VŠE |
| Sobota 13. 2. 2015 Ráno potřebuji odjet na víkend domů do Klatov. Myšlenky na začátek výzvy rovnou v sobotu jsem zahnal po zvážení několika faktorů. Mám vážně hlad... a prázdnou ledničku. Venku je vážně zima... což úplně nenahrává stopování. S mírně provinilým pocitem si nakonec kupuji lístek na vlak a na nádraží kuřecí bagetu s ledovým čajem (provinilý pocit mě opouští při pohledu z okna v zahřátém kupé a s plným břichem). Neděle 14. 2. 2015 Tak dnes začínám bez peněz. Vypadá to na celkem lehkou práci. Žádné rande na Valentýna není v plánu, doma plná lednice a maminka navařila. Jen začínám pomalu přemýšlet, jak se dostat zpátky do Prahy. Vyčerpávám jednu možnost spolujízdy za druhou a hrozba stopu se zase přibližuje. Naštěstí mě zachraňuje taťka, který se ptá, jestli se nechci svézt v pondělí ráno s ním. Prý jede do Poličky a může to vzít přes Prahu, s čímž nadšeně souhlasím. Mé nadšení trochu opadá při zjištění, že vyjíždíme ve 4 ráno... Kolem 7. hodiny večer ještě přichází zpráva od kamaráda s otázkou, jestli nechci zajít na jedno. I bych chtěl, ale jelikož to stojí peníze a ráno brzy vstávám, musím s díky odmítnout. Rychle však zasílám protinávrh na posezení u piva v pondělí, jelikož mám narozeniny, což mi přijde jako dobrý důvod k tomu, nechat se zvát. Večer ještě prosím maminku, aby mi na cestu zabalila víc jídla než normálně. Pondělí 15. 2. 2015 Ve 4:05 polomrtvý nasedám s plnou taškou jídla k taťkovi do auta. No co, hlavně, že jedu zadarmo. Den přežívám na jídle z domova a vodě z kohoutku. Během odpoledne po zvážení, kolik bych toho asi chtěl večer vypít, obepisuji dalších pět kamarádů a po večeři vyrážím ven. Strategicky jsem vybral bar, kde se platí rovnou, jelikož si nedovedu dobře představit, jak na konci rozděluji svůj účet mezi ostatní. Kromě toho, že si připadám trochu nesvůj při kontrolování sklenic ostatních, abych našel další „oběť", probíhá večer dobře a zvládám se dostat domů bez utracené koruny. Úterý 16. 2. 2015 V rámci hangover managementu zůstávám v úterý doma a nudně znovu přežívám na zásobách z domova a spoustě kohoutkové vody. Středa 17. 2. 2015 Po třech dnech bez použití peněz končí má výzva ve středu dopoledne po zakoupení nových baterií do myši, bez které se s rozbitým touchpadem bohužel neobejdu. |
Inovace za šest hodin
Celkem dvacet pět studentů jsem si k práci na inovacích rozdělil do pěti skupin. Nejprve jsme si udělali kreativní rozcvičku, aby se mozek dostal do tvořivého módu. Pak jsem použil několik metod na vyladění mozku a na vytvoření mnoha mozkových spojení s výrazy: peníze, půjčka, hodnota, cíle, touhy, aplikace apod. Pak jsme brainstormingem zjišťovali, na co všechno studenti potřebují peníze, jak mnoho, a kde na to všechno vzít.
Pak studenti podle svých kritérií vyhledávali a posuzovali všechny finanční produkty na trhu. Ze zhruba deseti produktů vybrali tři, které nejvíce splňovaly studentské představy o výhodnosti. Nakonec pomocí metody Scamper vytvořili z těch nejlepších produktů úplně nový, originální finanční produkt – značka ideál. Zároveň měli vymyslet mobilní aplikaci, která se buď váže k tomu novému finančnímu produktu, nebo úplně nezávislou aplikaci, která by studentům v něčem usnadnila život.
Zhruba v polovině práce mne klient požádal, zda by mohli jeho zaměstnanci po jednom sedět mezi studenty, aby mohli slyšet jejich argumenty, vnímat způsob přemýšlení apod.
Ve tři hodiny odpoledne má facilitace skončila a pět studentských týmů se připravilo k prezentaci svých nápadů klientovi – finanční instituci, kde bylo v komisi cca deset lidí.
Studenti byli odvážní, milí, sebevědomě prezentovali své nápady. Pak se zástupci klienta odebrali k poradě, a po půl hodině oznámili, že si vybrali jeden jejich vynikající nápad na finanční produkt a jeden na mobilní aplikaci. Klient litoval, že studenti neměli o hodinu více času, aby dotáhli některé podrobnosti do konce, ale s tím už si zřejmě poradí produktoví manažeři klienta.
ÚKOL: ŽIJU BEZ PENĚZ! |
| Díky za tento úkol! Když jsem poprvé četl zadání domácí přípravy, zdálo se mi nepředstavitelné fungovat bez prostředku směny, ale nakonec to byl zajímavý experiment, který zkoumal moji vůli nebýt závislý na systému. Hned na úvod musím konstatovat, že jsem začal plnit úkol až od pondělí. První věc, kterou chci poznamenat, je definice pravidel upravená pro moji situaci. Jelikož jsem přespolní student a dojíždím na vedlejší specializaci jak do xPortu, tak na VŠE, nebylo pro mne možné docházet pěšky. Nebylo potřeba si kupovat lístky, ale využíval jsem předplacenou kartu. Ostatně její platnost mi vyprší již zítra, a jelikož jsem se rozhodl peníze ani v tento den nevyužít, dobiju si ji až příští pondělí. Pondělní ráno pojedu do Prahy stopem a kartu dobiju na Dejvické. Stopování je vůbec skvělá věc a možnost setkat se se zajímavými lidmi. Víte proč? Přeci kdo jiný než zajímavý člověk by byl takový blázen, aby vám v Praze zastavil! Do čtvrtečního večera jsem porušil pravidla hry pouze dvakrát. Oba prohřešky proběhly již v pondělí a jednalo se o kuriozity. V pondělí mám celodenní výuku, a proto jsem si již v neděli večer připravil velkou svačinu, abych ve škole vydržel. Hned v pondělí se mi podařilo ji zapomenout doma, proto jsem byl nucen zakoupit si náhradní oběd v samoobsluze platební kartou. Druhý prohřešek proběhl v xPortu, kde jsem začal usínat při výuce a dal jsem si dvě kávy. Zde jsem za kávy vlastně platit nemusel, respektive musel, ale kdybych tak neudělal, nikdo by nic nepoznal, platba je zde založena na důvěře. Těší mě, že jsem zaplatil, lepší je totiž prohrát v soutěži než podvádět a nedůvěřovat si navzájem v xPortu. Další dny jsem vzorně vydržel s domácími potravinami a bez jakýchkoliv požitků. Obchody jsem vlastně vůbec nenavštívil. Hotovost jsem s sebou žádnou nenosil, což mi velmi usnadnilo rozhodování, zda nakupovat, nebo ne. Když jsem jel do Prahy autem, bál jsem se, že budu muset platit za parkování, ale našel jsem si příjemné místečko, které vypadalo jako parkování zdarma. Sice nevím, jestli se jednalo o veřejné parkoviště, ale využil jsem příležitosti a následně mě hřál pocit z parkování zdarma. Na závěr zmíním, že zajímavé byly obchodní schůzky, které jsem absolvoval a kde jsem poprosil protistranu o jednání mimo kavárnu, jelikož si nemohu objednat. Vše dobře dopadlo, obchodní partneři mi vyšli vstříc a tento příběh posloužil jako skvělý icebreaker! LUBOMÍR VALÍK |
Metoda se superlativy
Celá akce zabrala minimum času a poskytla maximální efekty. Příprava studentů několik dnů předem e-mailem, několik hodin přípravy mne jako lektora kreativity a inovací a jeden den času studentů a pracovníků klienta na vlastní realizaci. Klient za málo peněz získal vynikající nápady studentů. Jejich výhodou jsou dvě věci: jsou levní a nemají limity, protože dokud nejsou v praxi, nikdo jim neřekl, že „něco nejde“. Studenti získali vynikající zkušenost a uvědomili si, jaké to je kreativně pracovat v týmu, prezentovat a prodávat výsledky své práce klientovi.
Jak dlouho by na inovaci pracovali produktoví manažeři či tým vývojářů? Určitě několik týdnů nebo měsíců. Tato metoda akcelerátoru je rychlá, snadná a levná. I když nemusí hned první den přinést top výsledky, tak klientovi rychle ukáže, jaké jsou možnosti mozků studentů, otevře různé nečekané otázky, různé nečekané oblasti hledání, různé úhly pohledu a různé cesty k výsledku. Díky tomu je klient schopen si přeformulovat a více konkretizovat zadání, a pak si v dalším kole počkat na přesný výsledek. Vyzkoušejte to. Vyplatí se to.
PhDr. Karel Červený, MSc, MBA; Lektor rozvoje kreativity a inovací
Úvodní obrázek: thegeniusworks.com