- Novelizovaná pravidla pro požární bezpečnost staveb účinněji zamezují šíření ohně po venkovním zateplení budov.
- Hořlavé materiály lze podle norem využít do určité výšky jen při splnění určitých podmínek. Slabinou je správná aplikace hořlavých materiálů při realizaci zateplení. Při využití nehořlavých materiálů je riziko plynoucí z chybné realizace mnohem menší.
- Testování stavebních výrobků často neodpovídá podmínkám skutečného požáru a je třeba jej přiblížit realitě.
Zpřísněná norma
Protipožární předpisy v Česku jsou ve srovnání s většinou evropských zemí na velmi dobré úrovni. Typickým příkladem je norma upravující využití hořlavých materiálů na výškových budovách, která byla v ČR zpřísněna loni v létě. Pokud by opláštění londýnského obytného domu Grenfell Tower bylo zhotoveno podle současné české protipožární normy, k takové tragédii by pravděpodobně nedošlo.
Od 1. srpna loňského roku musí být výškové budovy lépe zabezpečeny, a to díky revizi normy ČSN 73 0810 o požární bezpečnosti staveb. Revize normy platí pro nově i dodatečně zateplované budovy. Nově jsou podmínky pro zateplování obytných budov stanoveny tak, aby se snížila pravděpodobnost šíření ohně přes venkovní tepelnou izolaci. Cílem je zabránit tragédiím jako v případě Grenfell Tower.
Tuzemské protipožární normy jsou na vysoké úrovni
Byť jsou tuzemské protipožární na dobré úrovni, i v ČR chybí praktické zkušenosti při hašení zateplovacích materiálů. Testování zateplovacích systémů totiž probíhá v ideálních podmínkách zkušebny a navíc na malém vzorku s malým výkonem ohně. Vyšší bezpečnosti by pomohlo, pokud by se zkoušky přiblížily reálným požárům. Konkrétně kdyby se zvětšil výkon simulovaného požáru a rozměr testovaného vzorku.
Velkorozměrové zkoušky fasád se provádí na vzorku ve tvaru L, jehož výška je 5,7 m, délka hlavního ramene 3 m a vedlejšího 1,2 m, při výkonu hořáku 3 MW. Současně povinná středněrozměrová zkouška probíhá na vzorku o výšce 2,4 m a výkon hořáku je pouhých 100 kW. Reálný požár přitom může dosahovat 4 MW i více. Poto by bylo vhodné testovat materiály i v náročnějších podmínkách.
Mezi nejnebezpečnější patří požáry patrových budov
Požár se totiž může šířit po budově nejen vnitřkem, ale i po fasádě, resp. po zateplení budovy. Zatímco budovy do 12 m lze hasit ze země, u vyšších objektů musí záchranáři obvykle zasahovat zevnitř budovy. Při požáru výškových budov dokonce nelze hasit zvenčí ani fasádu téměř. Pokud je z hořlavého materiálu, oheň se šíří velmi rychle.
Co může udělat pro větší bezpečí bydlení veřejnost?
Lidé mohou při volbě stavebních materiálů kromě užitných vlastností brát v potaz i třídu reakce na oheň a vybírat jen nehořlavé, tedy třídu A1 a A2. Tyto materiály, nepřispívají k růstu požáru a k vývoji kouře. Nemůže se stát, že by se oheň lavinovitě šířil po fasádě jako v případě Greenfell Tower či při jiných obdobných požárech.
Pokud je obložení budovy nehořlavé, oheň se šíří budovou mnohem pomaleji. U staveb, na kterých se kombinují hořlavé a nehořlavé materiály, může být problematické dodržení všech normových projektových požadavků. Zateplit výškovou budovu hořlavým materiálem při dodržení všech protipožárních předpisů je technicky velmi náročné.
(za)