Díky novým metodám zpracování použitých baterií jsme dnes při recyklaci schopni ze
100 kilogramů baterií získat 65 kilogramů kovonosných surovin bohatých zejména na zinek, nikl, ocel, olovo a mangan. Dále pak měď a v menší míře také kobalt, kadmium, stříbro a lithium. Podle informací společnosti ECOBAT jen 1 procento odevzdaných baterií končí ve spalovně, protože se jedná o neidentifikovatelné nebo nerecyklovatelné baterie. Ostatní se efektivně zužitkují ve specializovaných firmách. Snižují se také náklady na zpracování 1 kilogramu baterií. V loňském roce klesly náklady společnosti ECOBAT na zpracování jednoho kilogramu baterií na 21 korun, v roce 2011 to bylo 30 korun.
„Využitelnost kovů získaných při recyklaci je velmi široká od výroby turbín, kovových konstrukcí, akumulátorů, elektrických vodičů a chladičů, střešních okapů, popelnic, autobaterií, nástrojové oceli, dobíjecích i běžných baterií, sklokeramických varných desek, až po příbory, CD/DVD disky, mince, kosmetiku nebo šperky," říká Petr Kratochvíl, jednatel neziskové společnosti ECOBAT a dodává: „Z baterií se též separují plasty a papír. I ty se dále zpracovávají, aby v podobě odpadů nezatěžovaly životní prostředí."
V České republice se baterie třídí ve dvou provozovnách - na třídící lince v Kladně (společnost AVE Kladno spol. s r.o.), kde se třídí směsi běžných baterií, a v Jihlavě (třídička společnosti Enviropol s. r. o.), kde se separují baterie z elektroodpadu. „K účinné a ekonomické recyklaci přenosných baterií ve zpracovatelských zařízeních je potřeba zajistit dostatečné množství vstupních materiálů, které nejsou na území České republiky k dispozici. Proto musí být část sebraných baterií vyvážena k materiálovému využití do zahraničí," vysvětluje Petr Kratochvíl z ECOBATu. Aktuálně se 56 procent u nás vytříděných baterií zpracovává v ČR. Jde knoflíkové, zinkové a olověné baterie. Zbytek putuje do zahraničí. Nejvíce do Polska (36 %), dále do Německa (5 %), Švédska (2 %) a Španělska (1 %).
Cesta recyklace začíná tím, že lidé baterie odnesou na sběrná místa, kterých je po České republice už přes 20 500. Asi nejznámější jsou červené venkovní kontejnery na třídění drobných elektrospotřebičů a baterií. Na popularitě získává odevzdávání baterií v obchodech. Ty mají dokonce ze zákona povinnost ve svých provozovnách sběrné boxy umísťovat. V řadě firem také zaměstnavatelé zřizují sběrná místa. Jsou též na obecních a dalších úřadech. V obcích léta dobře fungují sběrné dvory.
Pro zpracování tužkových baterií se v zásadě používají dvě cesty: pyrometalurgické, nebo mechanické a chemické zpracování. Při pyrometalurgickém zpracování dochází k hutnickému zpracování baterií v obloukové peci za vysokých teplot bez předchozí mechanické úpravy. Získáváme při něm:
- Slitinu železa, manganu a niklu. Využití má pro výrobu antikorozní oceli, například pro chirurgické nástroje nebo kuchyňské dřezy.
- Oxid zinečnatý. Ten se využívá pro výrobu zinku a dále pro povrchovou úpravu kovů, například pro pozinkované popelnice.
- Manganový silikát. Využívá se jako nízkoprocentní ruda v manganovém průmyslu. Mangan se obecně používá pro zlepšení mechanických vlastností, například ke zušlechťování konstrukční oceli.
Při mechanickém a chemickém zpracování dochází nejprve k drcení a separaci kovů, plastu a papíru a poté k loužení získané jemnozrnné černé hmoty. Jemnozrnná černá hmota je směs burelu (oxidu manganičitého), grafitu a elektrolytu (chlorid zinečnatý nebo hydroxid draselný), a dále železných kovů a kovového zinku. Následně se černá hmota zpracovává metalurgicky na zinek či oxid zinečnatý a manganovou strusku. Nebo také loužením na uhličitan zinečnatý, který se používá třeba v kosmetickém průmyslu nebo na výrobu některých krémů. Železné kovy a kovový zinek se také dále zpracovávají metalurgicky.
Díky recyklačním procesům získáváme materiálové výstupy. Z jedné tuny tužkových baterií zhruba 167 kg oceli, 210 kg zinku, 205 kg manganu, 15 kg niklu a mědi. Z dalších typů baterií pak také olovo, kadmium, kobalt, stříbro a lithium.
Zdroj: ECOBAT s.r.o.