Na konci ledna se do země v areálu bývalých kasáren v Litoměřicích zakousla vrtná souprava a zahájila tak fyzickou realizaci projektu SYNERGYS, v jehož rámci vědci z výzkumné infrastruktury RINGEN chtějí přebytečnou energii ze solárních panelů a dalších zdrojů odpadního tepla ukládat do podzemních zásobníků tepla („tepelných baterek") a v zimním období ji prostřednictvím litoměřické výtopny společnosti ENERGIE Holding využít k vytápění. Součástí projektu jsou, samozřejmě, i dva dlouho připravované hlubinné vrty, které by do výtopny měly přivést teplo geotermální.
„Inovativní projekt SYNERGYS přesně charakterizuje náš dlouhodobý záměr v oblasti teplárenství a energetiky," říká Jörg Lϋdorf, předseda představenstva společnosti ENETIQA, a dodává „zatím jsme jediní v ČR, kdo k vytápění využívá geotermální energii, konktrétně v naší teplárně v Děčíně, a věřím, že Litoměřice budou následovat. Inovativní postupy a moderní zdroje energie chceme využívat ve všech našich teplárnách." Náklady na projekt SYNERGYS v následujících pěti letech jsou odhadnuty na 1,25 miliardy korun a pokryty by měly být z evropského Fondu spravedlivé transformace. Schválení této dotace se očekává do poloviny tohoto roku, úvodní vrtné práce pokrývá dotace z evropského projektu Horizont Europe. Se zkušebním provozem se počítá v roce 2027. Dva ověřovací vrty budou hluboké 200 a 550 metrů a měly by být dokončeny zhruba za měsíc. Z odebraných vzorků budou odborníci zjišťovat složení hornin, rozložení puklin pod zemí, teplotní vlastnosti, vydatnost spodní vody a směr proudění, což jsou klíčové údaje pro určení hloubky série dalších vrtů a celkovou účinnost podzemních tepelných baterek.
Tepelné baterky mají podobu několika desítek vrtů o malém průměru na ploše několika stovek metrů čtverečních, ve kterých cirkuluje teplá voda a prohřívá okolní horninu (voda do horniny nevstupuje, jedná se o tzv. uzavřený systém). V hloubce od 100 až do cca 500 metrů se tak postupně hornina podél těchto vrtů prohřeje z cca 10 až 15 °C na 60 až 70 °C v závislosti na vstupní teplotě média, které vrty proudí. Jakmile je tento zásobník „nabitý", lze z něj tepelnou energii pomocí klasických tepelných čerpadel získat zpět, účinnost se přitom pohybuje v rozmezí 50-80 %. Podzemní tepelné baterky by měly být primárně nabíjeny ze solárně-termických panelů, které budou v rámci projektu SYNERGYS vybudovány přímo u těchto vrtů na pozemcích bývalých kasáren, nebo také odpadním teplem ze systému chlazení elektrolyzéru, který bude, také v areálu kasáren, sloužit k výrobě tzv. zeleného vodíku. Mohou je ale dobíjet i chystané hlubinné vrty, jejichž geotermální teplo systém centrálního zásobování teplem v letním období nedokáže využít.
Přebytečné teplo z geotermálního vrtu a tepelných baterek by mělo doplnit nový palivový mix litoměřické teplárny, která chce od konce topné sezóny roku 2027 ukončit spalování uhlí, které se na současné výrobě tepla podílí téměř 60 %. Nahradí ho především intenzivnějším využíváním biomasy, konkrétně certifikované lesní štěpky, a tepelným čerpadlem. To chce ENERGIE Holding využívat především v době, kdy bude v síti přebytek elektřiny z obnovitelných zdrojů. Kolik tepla bude litoměřická teplárna čerpat ze země se teprve uvidí. Kamil Neuwirth, předseda představenstva ENERGIE Holding, k tomu říká: „Zatím se jedná o vědeckovýzkumný projekt, kde teprve ověřujeme, kolik energie to může být. Nicméně podle našich konzervativních výpočtů by teplo z vrtů v budoucnu mohlo pokrýt přibližně osm procent spotřeby tepla, které naši zákazníci v Litoměřicích potřebují. Může se ale ukázat, že to bude mnohem více a my jsme připraveni jakékoli množství tepla převzít a využít."
Z praktického hlediska je umístění jak plánovaného hlubinného geotermálního zdroje, tak i tepelných baterií na území bývalých kasáren ideální. Teplárna v Litoměřicích je od nich vzdálena pouhých 600 metrů a horkovody ve vzdálenosti pouhých 200 metrů. Podle Libora Hrnčiříka, místopředsedy představenstva ENERGIE Holding, by proto k využití tepla v centrálním systému zásobování teplem stačilo vybudovat krátký horkovod a dvě předávací stanice na jeho začátku a konci, které by upravovaly tlak a případně teplotu vody.
Ing. Miloš Adámek