Opak je pravdou!
Postgraduální studentka 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy MUDr. Jana Mattová získala v korejském Soulu ocenění za výzkum, který se zabývá novými možnosti léčby Wilsonovy nemoci - tedy genetické poruchy, která nedovolí organismu správně vylučovat měď. Cenu obdržela na světovém kongresu interní medicíny, který se konal letos koncem října, informoval děkan 1. LF UK prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc. Doplnil, že její práce byla oceněna ze 130.000 přihlášených s dalšími 24 abstrakty Cestovatelským grantem.
Vrozená genetická porucha způsobuje, že se měď přijatá v potravě nedostatečně vylučuje a ukládá se v játrech a částečně i v mozku postiženého. Játra tak nemohou správně fungovat, a pokud se choroba neléčí, postiženému hrozí úmrtí v důsledku selhání jater. Nahromadění tohoto kovu v mozku je příčinou motorických či psychiatrických poruch. „Wilsonova choroba ohrožuje své nositele na životě, ovšem vzhledem k tomu, že patří mezi takzvaná ‚vzácná onemocnění', není příliš v zorném poli velkých farmaceutických firem," podotýká děkan.
Při hledání nového léčebného postupu chtějí vědci docílit toho, aby byla měď z potravy vyvázaná pomocí určitých látek - tzv. specifických ligandů, a prošla tak zažívacím traktem nemocných bez vstřebání do organismu. Nevstřebatelnost lze zajistit navázáním ligandů na polymerní nosič mikroskopických rozměrů. „Dnes sice existují léky, které umí zachytit měď, ale kromě ní zadržují i železo, zinek a další kovy, což není pro pacienta příznivé," vysvětlila MUDr. Mattová. Nemocný může totiž v důsledku nedostatku potřebných kovů trpět chudokrevností, snížením imunity i dalšími zdravotními problémy.
Dr. Mattové se díky výzkumu na laboratorních potkanech podařilo ověřit tři vhodné ligandy. „Ve výsledku jsme pozorovali, že každý z nich byl schopný snížit obsah mědi ve vybraných orgánech zvířete," vysvětlila. Doplnila, že chemické složení experimentálních látek navrhl Mgr. Martin Hrubý, Ph.D. z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR.
Primárním cílem výzkumníků je dosáhnout toho, aby se nalezené sloučeniny mohly v budoucnu stát potravinovým doplňkem a ideálně později i schváleným léčivem pro léčbu Wilsonovy nemoci.
Text a foto: 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze