Moderní evropskou energetiku (přičemž ta česká je a hodlá zůstat její součástí) výmluvně charakterizují nejenom aktuální statistiky instalovaného výkonu, bilance reálné výroby, prodejů a spotřeby elektřiny, tepla a chladu či struktura národního energetického mixu. Neméně výmluvné jsou i ceny energií, objemy investic na výstavbu nových a na modernizace již existujících zdrojů a distribučních soustav, surovinová politika toho kterého státu pro potřeby energetiky a teplárenství, energetická bezpečnost, efektivnost, podíl kombinované výroby energie a tepla, podmínky pro rozvoj, výstavbu a exploataci jednotlivých alternativních zdrojů, stav liberalizace trhu a mezinárodních propojení, implementace smart technologií, výchova a výuka nové generace odborníků pro projekci, výstavbu a provoz energetických zařízení a řada dalších.
Jak obstojí čeští energetici?
Prizmatem statistiky viděno není důvod k zatracování. V elektroenergetice jsme v 10,5milionové ČR k 30. 9. 2014 disponovali 21 037,1 MW instalovaného výkonu. Podle zjištění ERÚ největší podíl připadl na parní elektrárny (10 880,3 MW). S odstupem následovaly jaderné zdroje (4 290 MW). Na plynové, paroplynové a spalovací elektrárny připadlo 1 279,6 MW.
Pro část veřejnosti, jež volá po transformaci stávající fosilní energetiky na ekologičtější neuhlíkovou, je důležitá skupina tzv. alternativních zdrojů energie (OZE). Zde hrají prim vodní a přečerpávací elektrárny (2 258,3 MW). Na druhé místo pronikla v posledních letech přesubvencovaná fotovoltaika (2 060,9 MW). A konečně třetí příčka náleží elektrárnám větrným (268,0 MW). Nehledě na dopady globální ekonomické krize z přelomu minulé a současné dekády, solidní tuzemská produkční báze v posledních třech letech generuje brutto 87 tisíc GWh proudu. Minimálně od roku 2011 se také příliš nemění ani naše spotřeba elektřiny: osciluje okolo 70 tisíc GWh. Pro úplnost třeba zmínit, že ČR je jedním z nejvýznamnějších exportérů elektřiny. Na evropská odbytiště jí odesíláme bezmála 28 tisíc GWh. V průběhu roku jí naopak do ČR importujeme cca 10 500 GWh.
Jak obstojíme my, zákazníci?
Jednou větou: jak kdo a jak kde. Donedávna permanentně stoupající ceny za energie a teplo řadu nás, velko- i maloodběratelů, úspěšně „léčily" z letité lehkovážnosti a plýtvání s finálními produkty obou odvětví. Jestliže se hrubá spotřeba energie v posledních letech u nás pohybuje okolo 70 tisíc GWh, pak na velkoodběratele proudu připadá 34,5 tisíce GWh a na maloodběratele 28,8 tisíce GWh. Vysoké ceny energií (zejména vinou nezvládnutého tzv. solárního boomu po česku) nejsou předmětem opakované kritiky pouze na úrovni rodinných rozpočtů. Stále razantněji komplikují průmyslovou a zemědělskou produkci i chod dopravní a logistické infrastruktury.
Kapitáni českého průmyslu za to politickou exekutivu kritizují. Drahá energie zhoršuje konkurenceschopnost českých produktů jak na tuzemském, tak na mezinárodních trzích. S energií nešetří pouze průmysl. Změnilo se rovněž chování a vybavení českých domácností. Obě skupiny postupně vyměnily provozně drahou a ekologicky zpochybnitelnou techniku za parametricky novou a provozně racionálnější. Kýžený finální efekt v podobě úspor za spotřebovanou energii se však při cenových kotrmelcích nedostavuje. Paradoxně: největším zdrojem úspor energie a tepla se v posledních letech stal u nás menší provoz této techniky, a to nejenom v důsledku klimaticky mírných zimních období.
/uai/
Celé znění článku a další texty k tématu naleznete v časopise Technik č. 1, 2015. Objednejte si toto číslo anebo rovnou předplatné na internetových stránkách: www.technickyportal.cz nebo na emailové adrese technik@predplatne.cz.