Český průmysl zvyšuje v posledních letech svou výkonost. Dominantní roli má zejména automobilový průmysl, který se postupně stává tahounem nejenom z hlediska produkce, ale i z hlediska použití nových technologií. Dochází ke zvyšování požadavků na kvalitu technologií a jimi poskytované vlastnosti nových výrobků. Tento obecný trend zasahuje i do problematiky povrchových úprav, kde se dnes objevují kombinované požadavky na vysokou protikorozní ochranu poskytovanou povlaku při současně nízkém koeficientu tření. Tyto požadavky jsou dokonce uváděny i v novějších standardech několika významných světových výrobců automobilové techniky. Způsobů, jakými lze dosáhnout uvedené kombinace vlastností, je více. Každý z nich však, vedle zvýšení některých vybraných parametrů, s sebou přináší i další dílčí nedostatky, které pak více či méně limitují jeho využití. Proto byl, jako přímá reakce na uvedené požadavky, v nedávné minulosti řešen výzkumně vývojový úkol s cílem vyvinout nové technologie povrchové úpravy, které by pokryly požadavky automobilového průmyslu a nabídly tak další možné řešení. Tímto řešením je nový typ funkčně ochranného povlaku zinek-teflon (Zn-PTFE), jehož vývoj probíhal v období 2009–2012, a to zejména ve spolupráci Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu v Praze, Fakulty strojní ČVUT Praha a firmy CVP galvanika Příbram. Jedná se o anorganicko-organický kompozitní povlak, jehož matrice je tvořena běžným zinkovým povlakem, ve kterém jsou homogenně rozloženy částice teflonu (PTFE). V důsledku zapracování teflonových částic do Zn tak vzniká částicová kompozitní struktura. Hlavním cílem vývoje byla nová technologie povlakování, která má vycházet z tradičního galvanického zinkování, ale na jejímž konci je nový typ povlaku. Poskytuje kombinaci ochranných protikorozních vlastností, založených na katodické ochraně substrátů, se zlepšenými tribologickými ukazateli, zejména pak co do snížení hodnoty koeficientu tření. Tato možná alternativa k jiným, již existujícím druhům povrchových úprav základních materiálů typu běžné konstrukční uhlíkové oceli, reaguje na konkrétní požadavky z průmyslu, kde je společná kombinace protikorozních a tribologických vlastností vyžadována a v mnoha případech jsou tyto požadavky již dokonce přímo zakotveny v příslušných oborových normách a předpisech (automobilový průmysl, vzduchotechnika, letectví apod.). Součástí vývoje byla jednak samotná technologie povlakování (postup, druh a složení lázně, typ PTFE, jeho forma pro použití v povlaku, zrnitost a koncentrace, dále návrh speciálního typu van, řešení cirkulace lázně, jednotlivé technologické parametry – pH, T, t, A…), ale i řešení mnoha dalších souvisejících oblastí, jako použití různých metod sledování a hodnocení parametrů povlakování, či vlastností samotného povlaku (koeficient tření, otěruvzdornost, koroze, metody pro analýzy povlaků – gravimetrie, termogravimetrie, mikroskopie, SEM, GD OES, RTG, Raman, ESCA, IČ…). Lze konstatovat, že několikaleté úsilí přineslo očekávané a požadované výsledky, zejména: byla vyvinuta a ověřena kompletní technologie povlakování kompozitním povlakem Zn-PTFE, kterou lze obecně označit jako alternativní operaci za obvyklé zinkování povlak vyloučený touto technologií byl podroben mnoha analýzám různého typů, zaměřené jak na jeho složení a homogenitu, tak i na jeho vlastnosti. Předmětem sledování a hodnocení byly zejména vzhled, protikorozní odolnost, koeficient tření vybraných typů funkčních dvojic (kombinace Zn-PTFE, Zn, ocel), otěruvzdornost, a některé další vybrané jakostní ukazatele technologii povlakování Zn-PTFE byl Úřadem průmyslového vlastnictví ČR udělen patent č. 302895. Tím se tato technologie stala pro své praktické využití chráněnou z hlediska autorských práv tato technologie byla, na základě řádné licenční smlouvy, poloprovozně nasazena na nově zbudované lince ve firmě CVP galvanika. V následujícím období se předpokládá její další nasazování a rozšiřování na základě nově uzavřených licenčních smluv. Výsledné parametry povlaku jsou velmi závislé na charakteru kompozice povlaku, podílu PTFE a dalších parametrech, nicméně jako zobecněné ukazatele korozní odolnosti a dále součinitele tření lze uvést následující parametry (viz grafy). Vizuálně je povlak takřka identický s povlaky tradičního zinku; vzhled je samozřejmě velmi závislý na použité vrstvě konverzní úpravy (pasivace, chromát…). Nicméně, společně s velmi příbuznou technologií povlakování lze uvést, že nový typ povlaku má významné předpoklady prosadit se v praxi.
