„Soutěž o zlaté medaile doznala od dob nedávných na Mezinárodním strojírenském veletrhu zásadní změny“, říká předseda poroty proděkan Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně Radek Knoflíček. „Neoceňují se exponáty dle rozsáhlé bývalé nomenklatury MSV, ale porota se nyní snaží z přihlášených exponátů vybrat ty, jež zásadním způsobem mění přístup k technickému řešení konstrukce stroje nebo zařízení či nového výrobku a v poslední době i technologii. Hlavním posláním MSV je obchod, ale i ten posunují do lepších úrovní inovace. Inovace a invence jsou klíčová slova hodnocení exponátů členy komise a také nejčastější důvod vzájemných diskusí mých 15 mužů, kteří v hodnotitelské porotě v soutěži o Zlatou medaili MSV rozhodují.“ Základem posouzení inovativnosti a míry invence je přitom nikoliv dojem porotce vznikající na základě jeho profesních znalostí a zkušeností, ale jasně daná kritéria, jako například patentová ochrana vyjádřitelná doklady, ale i odbornou rešerší nezávislé osoby, stupeň zlepšení komfortu hlavních i vedlejších funkcí vystavovaného exponátu jak pro výrobce, tak pro uživatele (zákazníka), jeho případné energetické nebo jinak vyjádřené finanční úspory atd. „Vzniká bodově nezávislé ohodnocení, které je následně doplněno fyzickým zhodnocením výrobku a konzultací s vystavovatelem přímo v místě expozice,“ doplňuje Radek Knoflíček, „přičemž tato konzultace někdy dokáže zásadním způsobem zvrátit dvoukolové bodové hodnocení exponátu.“ Proč? Protože přihlašovatel někdy vyplní přihlášky doslova lajdácky a nezmíní se o tom, že zařízení je patentováno, nezná míru inovace nebo že neslouží pouze pro technicko-technologické účely přihlašovatele, ale bude prodáváno se značným komerčním úspěchem atd. LZE SROVNAT KULIČKOVÝ ŠROUB S OBRÁBĚCÍM CENTREM? Jak se porota ale vyrovnává s tím, že najednou má, jako třeba letos, rozsoudit například rozdíl v inovativnosti a přínosu pro uživatele třeba mezi multifunkčním centrem Tajmac-PS typ MCV 2318 (exponát ověnčený cenou poroty – čestným uznáním) a kuličkový šroub s klecí z Kuličkových šroubů Kuřim (udělena zlatá medaile). „To je zdánlivě neměřitelné a nesrovnatelné,“ říká Knoflíček, ale kuličkový šroub je komponenta pro použití ve výrobních strojích převratné konstrukce, která vlastně kombinuje lineární valivé vedení s principem kuličkového šroubu, a i když má malý rozsah posuvů, představuje pro konstruktéry i uživatele výrazné zlepšení pohybujících se částí strojů s vysokou přesností bez trhavých pohybů na velmi krátkých zdvizích. Nový kuličkový šroub s klecí je doložen přihláškou na patent a představuje unikátní řešení. Multifunkční obráběcí centrum MCV 2318 je obráběcí stroj, který doplňuje řadu těchto strojů vyráběných ve Zlíně, a přestože má některé výrazné konstrukční prvky, jako například otočný stůl s přímým pohonem, vyztužené smykadlo a bezesporu plní funkci jak frézky, tak soustruhu, jde o koncepci již realizovanou u konkurence. Je to možná jemný rozdíl, ale určitě jej cítíte technickým smyslem.“ Ale tuto kategorii, inovativního komerčního produktu, výrazně posílil co do kvality průmyslový videoskop IPLEX TX společnosti Olympus. Je prozatím jediným videoskopem na světě s natáčecím koncem sondy, která má v průměru jen 2,4 mm a je 2 m dlouhá. To znamená, že do této ultralehké a subtilní sondy bylo třeba umístit kameru a čip a ještě manipulační táhla a skleněný kabel vedoucí do tmavých prostorů před kamerou světlo. Další zpracování obrazu do úrovně televizního signálu i s možností zvětšování detailů je již samozřejmostí. Výrobek je světový unikát a letošní novinka, takže můžeme být rádi, že se představil v Brně. „Kategorie soutěže o Zlatou medaili MSV za Nejlepší inovační exponát – komerční produkt byla velmi silná,“ dodává docent Knoflíček, „a měla i některé velmi zajímavé aspekty.“ Jmenoval zdánlivě nenápadný exponát vystavovatele Ondrášek ink-jet System z Frýdku-Místku, bezkontaktní ink-jet tiskárnu na potištění průmyslových kabelů. Rychlost tisku 1000 m.min-1 je doplněna neobyčejnou spolehlivostí, zaručenou automatickým sledováním stavu tiskárny, jejíž náplň dokáže vytisknout až 90 mil. znaků. Zůstaňme ještě chvíli u tiskáren, neboť porota ocenila jinou, ale poněkud jednodušší konstrukci tiskárny společnosti Sintermask, kterou vystavovala společnost AGI. Je to docela nenápadné a dá se říci relativně jednoduché zařízení, které si můžete složit třeba i doma za pouhých 1200 EUR. Cena zde není uváděna jako reklama, ale naznačuje, že tato tiskárna našla zcela jiné využití, než průmyslové. Je to zařízení doslova jak ušité pro výuku na SOU nebo SOŠ, neboť ze stavebnice nemusíte postavit jen tiskárnu, ale třeba i malou NC frézku ovladatelnou v 3D. Vystavovatel zaměstnával na stánku studenta, který dokázal tuto sestavu realizovat a oživit během pouhých 4 hodin „V dnešní době, kdy učiliště a střední školy potřebují levné, ale promyšlené pomůcky, je to skvělý nápad. Doufáme, že si toho školství všimne, a proto jsme dali tomuto stavebnicovému systému čestné uznání za didaktickou hodnotu,“ říká Knoflíček. PŘEDSTAVUJÍ ZLATÉ MEDAILE TO ABSOLUTNĚ NEJLEPŠÍ, CO NA MSV BYLO? „Bohužel ne, ale v některých kategoriích se tomu velmi blíží “, domnívá se Radek Knoflíček. To ne v jeho odpovědi můžeme ilustrovat opět na tiskárně vystavované společností Renishaw, nepřihlášené do soutěže jen proto, že vystavovatel považuje proces vyplnění dokladů do soutěže o ZM za zbytečnou byrokracii. „Ale to je bohužel nutná podmínka, jen vystavovatel či výrobce mohou dokladovat pravost údajů a také zpravidla nelžou, neboť dobrý technik ví, že kolonku novosti musí vyplnit podle přiložené klasifikace a podle skutečnosti, vždyť v dalším kritériu by si sám odporoval“, říká předseda poroty. Ale k laserové tiskárně AM 250 z kategorie rapid prototyping společnosti Renishaw. Je založena na střiku všech kovů včetně titanu či materiálu kategorie inconel 718 a 625 roztavených laserovým paprskem do tvaru součástky o průměru max. 300 mm. Celé zařízení dokáže sejmout tvar poškozené součástky nebo vyjít z jejího výkresu a následně ji doslova „vystříkat“. Jen napovíme využití – v US armádě je zařízení uloženo na vozidle a slouží jako provizorní, ale velmi rychlá výrobna náhradních součástek přímo na bojišti. Je samozřejmě škoda, že tiskárna nebyla přihlášena na ocenění, neboť podle slov doc. Knoflíčka, „výrobci pochopili, že zlaté medaile jsou především dobrým a levným marketingovým počinem s dobrým efektem. Ocenit takové zařízení by bylo jistě ozdobou této soutěže.“
ZÁHADNÁ ENERGETIKA Česká průmyslová výroba trpí vysokou spotřebou energie ve srovnání se zahraničím. „Je proto zcela logické, že jednou z kategorií, kterou vedení Brněnských veletrhů prosadilo do soutěže, je Energeticky efektivní komerční produkt. Musíme ale konstatovat, že tato kategorie se netěší nijak velkému zájmu vystavovatelů, ačkoliv podle vyjádření, která jsme slyšeli na Sněmu Svazu průmyslu zde na MSV, je energetika a kupříkladu cena „doma vyrobené elektřiny“ velmi ožehavý problém. Bez ohledu na diskusi kolem účelnosti OZE a její podpory je cena elektřiny vysoká a navýšena ještě o skutečnost, že náklady na podporu OZE hradí především podniky. V Německu je to úplně naopak. Tam hradí náklady na podporu OZE obyvatelstvo z vlastního rozhodnutí učiněného ve volbách. To je také zřejmě příčina, proč se naši podnikatelé OZE tak urputně brání, ale to nic nemění na skutečnosti, že by se úspory energie a tedy nákladů na její výrobu měly stát předmětem vysokého zájmu. Bohužel, přihlášené exponáty povětšinou jen okrajově řeší hlavní zadání – úsporu energií. To byl vlastně hlavní důvod, proč porota vedla dosti dlouhou debatu o dvou produktech. Prvním byl průtočný, dvoutahový kotel s granulačním ohništěm od společnosti VÍTKOVICE pro elektrárnu Tušimice II (udělena zlatá medaile). Přihlašovatel zřejmě stál před velkým problémem, který zmínil i v přihlášce. Práškový kotel staré, byť jistě vylepšené koncepce, byl jedinou alternativou, jíž si zvolil objednavatel, tedy společnost ČEZ. Důvody byly zřejmé. Cena rekonstrukce elektrárny a tvrzení o zásobách dostupného hnědého uhlí v Ústeckém kraji na 25 let, jež vylučovaly údajně z úvah použití modernější, ale samozřejmě dražší zařízení. VÍTKOVICE chtějí kotel pro Tušimice II nabízet jako exportní artikl, což však bude vzhledem k obrovské konkurenci, která na těchto trzích panuje, a koncepci kotle velmi, velmi obtížné. Nový kotel je bezesporu navržen s ohledem na životní prostředí, má vynikajícím způsobem vyřešen emise NOx a emise SO3 jsou v limitu 200 mg. Na druhé straně úvah stálo sice nenápadné a co do hmotnosti a rozměrů zcela nesrovnatelně subtilnější zařízení, elektrické stacionární udržovací pece PTE Mk II výrobce LAC z Hrušovan u Brna. Konstruktéři firmy dokázali tuto pec překonstruovat v izolaci i vnitřním systému vyhřívání a udržování teploty tak, že snížili spotřebu elektrického proudu oproti konkurenci až o 50 %. (Exponát oceněný čestným uznáním.) „Samozřejmě jsme věděli, že objednávkou kotle se společnost VÍTKOVICE vrátila mezi výrobce těchto zařízení, kdysi byla producentem významným. Pochopitelně jsme byli informováni o tom, že návrh kotle byl modelován velmi odpovědně matematicky a uplatnily se tam některé nové prvky tvaru spalovacího prostoru i vtokových trysek práškového uhlí. Typ kotle je však znám již desítiletí. Leč na druhé straně tu bylo zařízení, kde výrobce od počátku sledoval v nové konstrukci jediný cíl – snížit spotřebu elektrické energie,“ komentuje pohled poroty doc. Knoflíček, „tedy plnil technicko- provozní zadání, i když v poněkud menším měřítku co do hmotnosti.“ Už jednou jsme zmínili diskusi na Sněmu Svazu průmyslu a problém energetiky. Předseda vlády Petr Nečas slíbil zcela zastavit podporu OZE, které tvoří dnes již 10 % celkového výkonu zdrojů ČR a směrnice EU doporučuje do roku 2020 dosáhnout 13 %, tedy pro ČR lehce splnitelný limit. Zastavit podporu zřejmě nebude žádný problém, jiná otázka je, jak se s takovým krokem vyrovná svědomí techniků, kteří přece již ze své podstaty mají směřovat k technickému pokroku. Zastavení podpory OZE neřeší problém české výroby a spotřeby elektrické energie, zvláště její nadměrné spotřeby. Česká energetika je v důsledku privatizace, zvláště surovinové základny, zcela bezkoncepční a zavádět debatu na problém OZE je laciným politickým řešením, umocněným faktem: výkupní ceny elektřiny z OZE stanovili politici, a ti také nesou největší odpovědnost za současný stav. Srovnávat do jedné řady levici, komunisty a ekologické organizace je vysloveně populistické, ale ani vymazání této skupiny z povrchu zemského současný problém české energetiky a její spotřeby neřeší. O to větší otazník visí nad malým zájmem o úspory energií v této společnosti a v průmyslu zvláště. Překvapivě se projevuje jen právě u drobných výrobců, jako byla již zmíněná firma LAC, nebo společnost Briklis z Malšic, která představila briketovací lis na kovové a nekovové třísky s úsporou energie. Nebo nový typ plastu LubX®společnosti Röchling Engineering Plastics, při jehož použití v transportních pásových systémech dochází až k 75% úspoře energie. SPOLUPRÁCE PRŮMYSLU A VÝZKUMU „Abych řekl pravdu, očekávali jsme v kategorii smluvní spolupráce firem s českou výzkumnou organizací větší počet přihlášek. Na to, že jde o vysoce sledovanou, a dodejme i kritizovanou činnost, nezapomínejme, že právě kapitola inovační podpory v programech EU bude nedočerpanou kapitolou s dluhem asi 4,5 mld. korun, je počet 5 přihlášených exponátů dost málo,“ komentuje tuto kapitolu Radek Knoflíček. „Utěšit nás může jejich kvalita a skutečnost, že jde ve všech případech o průmyslově využitelnou a vysoce potřebnou aplikaci.“ (V době přípravy článku je již zřejmé, že kapitola programu inovací bude penalizována 2 mld. korun.) Kontrola koncových měrek srovnávací metodou se stala noční můrou průmyslových podniků. Trvá příliš dlouho, ale musí se obnovovat. Společnost Mesing z Brna společně s Výzkumným ústavem přístrojové techniky AV v Brně vyvinuly plně automatický systém kontroly měrek laserovým paprskem bez využití srovnávací měrky. Čas kontroly a kalibrace měrek se tak zkrátil snad 100násobně. Využívá patentovaného a unikátního systému kalibrace koncové měrky pomocí kombinace bílého světla a světla laseru. Je to vysoce progresivní řešení. Pracovníci VÚPT AV Brno tak pokračují ve stylu nastaveném jejich slavným ředitelem prof. Arminem Delongem, který vždy dbal aby výzkum směřoval k aplikaci, a spolupráce s průmyslem je příkladná. O zařízení již projevily zájem metrologické ústavy mnoha zemí. Přesný popis systému jsme již publikovali v TT a zlatou medaili v této kategorii dostal zcela právem. Neméně zajímavým řešením se pochlubili pracovníci společnosti Blumenbecker Prag, kteří společně s Ústavem výrobních strojů, systémů a robotiky FSI VUT v Brně vyvinuli robotizované pracoviště pro výběr neorientovaných, nahodile umístěných dílů z kontejneru průmyslovým robotem. Dílec, po jeho správné identifikaci a uchopení, je navíc následně přemístěn a uložen do přesně definované polohy. Každý technik z provozu si samozřejmě ihned uvědomuje význam takového zařízení, vyvinutého dle ústních informací pro jistou automobilku. Systém nabízí široké uplatnění v jakýchkoliv provozech s hromadnou výrobou s mezioperacemi manipulace s dílci. (Exponát získal čestné uznání.) Vítkovice Mechanika ve spolupráci se Západočeskou univerzitou Plzeň vystavily systém aktivního řízení lunet pro ustavení velmi těžkých a velmi rozměrných klikových hřídelí lodních spalovacích motorů při opracovávání obráběním, které je provázeno tzv. dýcháním, čili změnou polohy hlavní osy. Systém je na rozdíl od dřívějšího řízen zcela automaticky programem zpracovaným na základě letitých zkušeností a je ovládán v lunetách servopohony. Je určen nejenom pro Vítkovice, ale má se nabízet i konkurenci (překvapivě). Podobný systém nevyužívají ani největší konkurenti v tomto oboru, tedy obrábění zalomených hřídeli v Jižní Koreji a Číně. A do třetice byl v této kategorii zajímavý exponát z Výzkumného ústavu textilních strojů v Liberci, který tak trochu doplatil na to, že je vlastně podle názvu výzkumným ústavem, ale s mnoha aplikovanými výstupy, které využívá průmysl. Takže je sám sobě zadavatelem problémů k řešení. Vycházel opět z dlouholeté výzkumné činnosti vývoje vaček, v poslední době elektronických. V tomto případě navrhl konstrukci brusky radiálních vaček BRV- 300 CNC. Ačkoliv konstrukce používá modulové díly renomovaných výrobců, co se týče pohonů, lineární osy, řídicí systém je výsledkem dlouholetého výzkumu aplikací elektronických vaček, jež jsou integrovány do systému a umožňují efektivní řízení výrobních NC os. Navíc řídicí systém dovolí rozměrovou analýzu kontury vyráběné vačky bez nutnosti sejmout obrobek z pracovního pole. (Exponát získal čestné uznání.) PRŮMYSLOVÁ AUTOMATIZACE Zvýrazněným oborem 54. MSV byla průmyslová automatizace a vedení Veletrhů Brno si proto přálo, aby se i v tomto nomenklaturním oboru letos udělila zlatá medaile. Získal ji souřadnicový měřicí systém společnosti Carl Zeiss IMT GmbH, přesněji senzorová hlava VAST XTR, umístěná na souřadnicovém stroji Accura II. Tento měřicí systém je spojení dvou způsobů měření otočnými hlavami a pevnými hlavami, které však zase nejsou tak flexibilní, zatím co první trpí určitými nepřesnostmi při posunu. Nová hlava, jež získala ocenění, je vlastně kombinací, umožňuje otáčení snímacího systému o 15o a zároveň měří s vysokou přesností a opakovatelností měření. Oceněným exponátem, vybraným porotou, byl i komunikační systém pro přenos regulačních dat u pohonů Siemens od stejnojmenné firmy. Systém nazvaný Drive Cliq je otevřené pohonové rozhraní pro připojení přímých a nepřímých odměřování. Systém je sice definován pro pohony Siemens, ale zůstává otevřený. „Sám výrobce hovoří o připojení odměřování různých výrobců,“ potvrzuje při pohledu na tento exponát doc. Knoflíček, „a to vlastně rozhodlo, mimo jiná kritéria, o jeho zařazení mezi oceněné exponáty.“ V této kategorii, zcela překvapivě, zaujal i exponát, jehož historie je tak říkajíc malou oslavou iniciativy českých prodejců. Společnost Arburg je známá především svými vstřikovacími lisy z oboru plastů a patří v ČR k dominantním. Skupina českých vývojářů této firmy z Brna připravila univerzální robotické pracoviště s využitím robotu Epson, které je mobilní, snadno přemístitelné, takže výrobce může využít jeho kapacity na různých vstřikovacích lisech, jež má v dílně k dispozici. Na díle se výrazně podílela společnost Opticontrol z Lelekovic. I v této kategorii můžeme jmenovat exponáty, které si zasloužily pozornost, a byť žádné ocenění bohužel nezískaly, dávají přehled o úrovni této kategorie. „Porotu velmi zaujaly exponáty jako například dvouruký 15osý robot s řízením od společnosti Yaskawa, který napodobuje ergonomii obsluhy zařízení člověkem. Nebo již tradiční vystavovatel na MSV společnost Hexagon Metrology, jenž nabízel laserový skener povrchů s vysokou kapacitou. Myslím si, že i tyto exponáty najdou svoji odbornou porotu, abych tak řekl, z řad techniků.“ PROTOKOL JE PODEPSÁN Takže co říci k práci poroty soutěže o Zlatou medaili MSV v roce jeho 54. konání v letopočtu 2012. „Porota byla vystavena poměrně složitému rozhodování, i když počet přihlášených exponátů dosáhl číslice 29, tedy relativně málo,“ říká doc. Knoflíček. „Je však pravdou, že přihlašovatelé nám v mnohých případech velmi usnadnili práci tím, že velmi dobře pochopili nutnost vlastního hodnocení exponátů dle podmínek daných v přihláškách. Jen technik dobře ví, jaký řád inovace svému stroji přiřadit, ví, kde se inspiroval, zdali u konkurence či si změnu vynutily požadavky zákazníků. Porota se jim za tu námahu odvděčila tím, že oproti předchozím ročníkům netrvala na rozlišení druhů patentové ochrany, a to ze zřejmých důvodů. Spokojila se s certifikovanou rešerší o novosti. Odpovědnost za uvedené údaje je ale stále především na výrobci, porota nemá možnost, kromě odborných znalostí porotců z jednotlivých oborů, ověřovat platnost všech údajů. Samozřejmě se před námi opět otevřel problém tzv. špičkovosti výrobku ve světovém kontextu, což je dáno ve stanovách soutěže o ZM. Všichni víme, že i s výrobkem velmi dobré kvality, byť slabších technicko-ekonomických parametrů ve srovnání se světovou špičkou, můžeme uspět na trzích, kde ani hi-parametry zákazník nežádá. To je v pořádku a není to dehonestující zjištění. Je někdy však spojeno s pocitem výrobce, že ve srovnání s konkurenčními produkty, ale na domácím, tedy českém trhu (!), je prostě pokrokový. I zde však platí, že veletrh je mezinárodní, něco jako mistrovství Evropy ve fotbale, kde se nehraje mezi českými mužstvy, ale minimálně evropskými. Zlatá medaile je v dnešním kontextu úrovně MSV v Brně chápána jako ocenění skutečně inovativního počinu, nikoliv zápisem do kroniky. Slova jako konkurenceschopnost a uplatnění na trhu byla politiky opakována až příliš často, než aby je šlo jen tak zapomenout. Víme přece, že nedostatek inovací a zastaralost průmyslu byla hlavní příčinou ekonomického pádu na konci 80. let. Domnívám se tedy, že nekompromisní důraz na inovativnost je jedinou cestou, kterou mohou Brněnské veletrhy volit při udělování dalších zlatých medailí. Jan Baltus