Nejsme jedinou zemí, kde
se diskutuje o inovacích, ale
jsme zřejmě jediným státem,
jenž nemá jasno v tom, jakou
úlohu hraje pro invenční potenciál
průmyslu a celé společnosti
základní výzkum. A tím se
samozřejmě taháme jen o státní
peníze, což je pošetilost hodná
našeho Kocourkova.
Mnozí říkají, že jsem skeptik,
takže si dnes vezmu na pomoc
Businessweek ze 7. září 2009.
Američané jdou na analýzu svého
inovačního pádu z gruntu.
Budeme potřebovat tisíce nových
pracovních míst, říkají logicky
při vzrůstu nezaměstnanosti,
a pokud možno dobře placených.
Kde je vezmeme? V nových technologiích,
jiná možnost není.
Ale kam se poděla naše inovační
schopnost? Kde jsou výsledky
Bellových laboratoří, které
vynalezly dálkový přenos dat,
pak přenos TV signálu nebo
dokonce polovodiče, jež zcela
změnily svět podnikání? Kam se
ale poděly výsledky dr. Wichterleho
či tryskový stav Vladimíra
Svatého?
Kde jsou bývalé laboratoře
RCA, Xerox PARC nebo
DARPA (inventor internetu)?
Zmizely. Byly komercionalizovány
do té míry, že přestaly
plnit svoji úlohu a zaměřily se
na krátkodobý zisk. Ten utekl
mezi prsty. USA zažily ohromnou
vlnu inovací díky programu
J.F Kennedyho a jeho projektu
Apollo.
A neříkejte, říkají Američané,
že se všechny vývojové projekty
vždy táhnou, vždyť projekt Alamos
(atomová puma), trval všeho všudy
čtyři léta a Apollo bylo za 8 let
v úspěších!
Proč ta nechuť k vědě, která
omezila všechny investice státu
a podniků do universit a dalších
výzkumných institucí?
(Ptejme se unisono s Američany!)
Američané mají částečně
vysvětlení v tom, že dokázali
vše dobré a potřebné rychle
koupit (na to my můžeme
zapomenout, my jsme tu měli
Plánovací komisi), a devastovali
vlastní vědu. My si musíme
vzít vysvětlení v bodu dvě:
investice do vědy je zdánlivě
hazardní hra.
To je ale pouze zdání, neb
v dobrém systému je vědec placen
jen průměrně (na rozdíl od
manažerů a bankovních analytiků),
má vynikající pracovní
morálku a zvyšuje vzdělanost
svého okolí (to je ovšem nebezpečné
pro naše politiky). Navíc
své výsledky musí obhájit před
davem kolegů-závistivců, je to
samoregulační systém. Jde tedy
spíše o riziko, které se vždy
nějak vyplatí, než hazard.
Dalším poznáním Američanů
je, že bez základního výzkumu
neexistují inovace komerčního
významu. Bellovy laboratoře
by nikdy nemohly existovat bez
základního výzkumu a soužití
Stanfordovy university s Křemíkovým
údolím je už klasika.
Přitom však jakákoliv komercionalizace
vědu zahubí. Příkladů
je bezpočet. RCA Lbs,
vynikající pracoviště, které
dalo světu barevnou televizi,
koupily v roce 1986 GE. Od
té chvíle začal úpadek tohoto
pracoviště.
Zajímavé a pro náš Kocourkov
poučné je i to, že i v největších
dobách úspěchů RCA
Labs v Princetonu prohlásil
jejich ředitel E.W. Engstrom,
že za úspěchy vděčí především
universitnímu výzkumu, ale
„nelze na něj spoléhat.“ Jinými
slovy hovořil také o laboratořích
výzkumu placených
velkými korporacemi. A to je
další dnešní potíž Američanů
(vezměte to přes kopírák
i k nám), že velké podniky
schopné financovat vlastní
výzkum už nemají (nemáme).
My jsme je s velkými ovacemi
rozprodali, což bylo vždy
popisováno jako stupidní
a hrabivá americká strategie
businessu. Samozřejmě existují
výjimky (hovoříme o USA),
například IBM a Microsoft
se rozpomněly na staré dobré
časy úspěchů a osvobodily
své výzkumné týmy od komerce,
podporují vědu a nakupují
poznatky. Jsou to ovšem
výjimky.
Poučení pro Kocourkov, je li
to možné v době diskusí, zdali
potřebujeme vědu či nikoliv?
Chceme-li opravdu něco alespoň
v evropském měřítku znamenat,
je opravdu nutné okamžitě
změnit systém vzdělávání
a podpory vědy (to neznamená,
že by se AV neměla transformovat).
Pokud ale opravdu
státní strategie bude vycházet
z úvahy, že je třeba nalít peníze
do betonové lobby, která utratí
jakoukoliv částku do kilometru
dálnice, a podpoří vědu
a výzkum spíše „morálně,“ jak
tomu bylo po posledních 20 let
(Bože odpusť nám naše viny
z doby komunismu), pak je to
prostě Kocourkov a nikoliv
suverénní stát, o jehož existenci
se tak třepe náš Otec, zakladatel
kapitalismu.
Ostatně, EU svým programem
znalostní společnosti
nedělá nic jiného, než že se
pokouší zachránit inovační
tvář Evropy vůči rychle běžící
Asii a Brazílii. Ale to je
přece úplná blbost, je to ještě
horší strategie EU, než jsme
si dokázali představit, že? Co
bychom dělali bez těch senátorů,
to opravdu nevím. Opravdu
nevím. No zaplať Bůh, že se
podařilo vnutit do výroby alespoň
ten elektronový mikroskop
pana prof. Delonga, Že to byl
vědec? To mi povídejte! Vždyť
dodnes chodí do práce! Jan Baltus