Pokročilý jihokorejský beton se silným oxidačním účinkem by mohl zachytávat exhalace z dopravních prostředků i továren podstatně dříve, než se jejich emise podaří potlačit přímo u zdrojů. Přechod na obnovitelné zdroje energie v dopravě nebude snadný. Podle dnešních odhadů to potrvá desítky let. Do té doby se musíme smířit s tím, že doprava zůstává jedním z hlavních zdrojů znečištění ovzduší, s velmi nepříznivými dopady na zdraví obyvatel. Co kdyby ale doprava zároveň přispívala k čištění vzduchu? Takovou možnost nabízejí fotokatalytické betony, které obsahují světlem aktivované látky se silným oxidačním účinkem. Obvykle je jejich klíčovou složkou oxid titaničitý, jehož molekuly v důsledku působení slunečního záření vytvářejí reaktivní formy kyslíku (ROS). Mají silnou oxidační sílu, která rozkládá látky znečišťující ovzduší, jako jsou těkavé organické sloučeniny (VOC), oxidy dusíku, oxidy síry a čpavek, a co je pro lidský organismus neméně důležité, zabraňuje i tvorbě jemných částic. Pokročilý fotokatalytický beton tohoto typu nedávno vyvinuli odborníci jihokorejského institutu KICT (Korea Institute of Civil Engineering and Building Technology). Působení betonu na znečištěné ovzduší testovali v dopravním tunelu, kde je obvykle zvýšená koncentrace škodlivin kvůli omezené cirkulaci vzduchu. Kvůli aktivaci betonu světlem tam instalovali umělé osvětlení. Experiment ukázal, že během 24 hodin díky tomuto betonu poklesl obsah oxidů dusíku o 18 %. Výsledkem chemických procesů byly soli, které se snadno vymyjí vodou, např. při dešti (u vnějších staveb) nebo při údržbě tunelu. Badatelé dospěli k závěru, že by fotokatalytický beton měl fungovat prakticky neustále, bez nutnosti údržby nad rámec běžného betonu. Tým plánuje pokračovat ve výzkumu, aby technologii pomohl komercializovat, a doufá i ve zlepšení její účinnosti. Jiné pokusy totiž dokázaly snížit hladiny oxidů dusíku až o 45 %, nebo dokonce o úžasných 70 %, ale ve spojení s grafenem a s vysokými náklady. /SM/
