Nespolehlivost fotovoltaických a eolických elektráren, způsobená jejich závislostí na denní době a počasí, je největším problémem masivního přechodu od klasických k alternativním zdrojům energie. V SRN věří, že řešením by mohly být tzv. virtuální (nebo také rozptýlené) elektrárny. Rozptýlená elektrárna zahrnuje inteligentní systém propojující menší decentralizované zdroje – vodní, větrné, sluneční a bioplynové elektrárny, kogenerační jednotky a tepelná čerpadla. Řídicí systém reguluje a optimalizuje jejich provoz tak, aby celý systém pracoval co nejefektivněji a zároveň spolehlivě dodával elektřinu 24 h denně. V regionu Kolína nad Rýnem se už od roku 2009 vytváří momentálně největší německá virtuální elektrárna Next Pool. Provozuje ji firma Next Kraftewerke, kterou vytvořila skupina studentů z Institutu energetické ekonomie na Univerzitě v Kolíně nad Rýnem za podpory Spolkového ministerstva hospodářství a energetiky (BMWi). Dnes jsou do této sítě zapojeny stovky decentrálních zdrojů v oblasti, jež zahrnují AZE. „Firma prodá okolo 1 TWh zelené energie ročně,“ říká její generální ředitel Hendrik Sämisch. Naopak Václav Dostál z Ústavu energetiky ČVUT v Praze pohlíží na projekt virtuálních elektráren jako na naivní představu. Jejím hlavním nedostatkem jsou právě AZE: „Je to velký problém, protože výroba u AZE se nedá předvídat a tudíž se na ně nedá spolehnout. Dosud jsem se nesetkal se studií, která by na základě metrických poznatků reflektovala výkyvy AZE.“ Správnou cestou by podle Dostála mělo být efektivní využití akumulace energie. Pozitivnější pohled zastává česká firma Amper, která se také zabývá problematikou virtuálních elektráren. Podle jejího zástupce Jana Maňase: „V současnosti jsme AZE schopni využívat. Mají samozřejmě své nevýhody a technická omezení. Očekáváme, že další vývoj přinese jejich technické zdokonalení, snížení ceny i nezbytné investice do přizpůsobení rozvodných sítí. Umožní tím další rozvoj perspektivního odvětví energetiky.“ Klíčem k hladkému fungování tohoto konceptu je vytvořit komunikační standard. Díky němu se spojí několik tisíc článků velkoplošně rozlehlé virtuální elektrárny do jednoho centrálně řízeného celku. To je vskutku herkulovský úkol, protože nejde pouze o zjištění provozních podmínek zařízení a regulaci jejich výkonu. Daleko větší důležitost se klade na napojení příslušných zdrojů nízkého a středně vysokého síťového napětí do systému v reálném čase a na správné specifikace daných zdrojů. Německé firmy Vatenfall a Siemens spolu s RWE už prezentovaly standardy VPH-Ready a DEMS. Očekává se vývoj dalších systémů, které musí vyřešit nejen zajištění kompatibility, ale především bezpečnost provozu. /aa/
