Dnešní počítače jsou rychlejší a také menší než kdy dříve. Nová generace tranzistorů obsahuje strukturní prvky o rozměrech několika nanometrů. Jestli budeme chtít ještě rychlejší a ještě menší elektroniku, tak se pravděpodobně bude muset změnit technologie přenosu a zpracování informace. To, co mají dnes na starost elektrony, by mohlo převzít světlo. V dnešní době přenášejí světelné signály především optická vlákna. Zvládají to velikou rychlostí na velkou vzdálenost a s minimální ztrátou informace. Problém je v tom, že ty nejtenčí optická vlákna mohou mít z fyzikálních důvodů průměr v rozsahu mikrometrů, ale méně už ne. Chceme-li přesto zpracovávat informace optickými mikročipy nebo dokonce nanočipy, tak musíme pro vedení světelných signálů použít něco jiného. Jednou z možností je využití tzv. plazmonických oscilací, kdy fotony vybudí elektrony nanočástic zlata a vzniknou oscilace. Ty se pak šíří podél řetězu nanočástic zlata rychlostí, která odpovídá asi 10 procentům rychlosti světla. Výhodou takové technologie jsou nanometrové rozměry a veliká rychlost přenosu informace, nevýhodou je naopak vysoká spotřeba energie, která odpovídá konvenčním tranzistorům. Tim Liedl z Mnichovské univerzity a jeho kolegové zjistili, že když zařadí mezi nanočástice zlata nanočástice stříbra, tak tím zásadně sníží spotřebu energie na přenos informace. Postavili si nepatrnou testovací dráhu o délce kolem 100 nm, kterou tvořily tři nanočástice – dvě nanočástice zlata a mezi nimi nanočástice stříbra. Po této „dráze“ byli badatelé schopni přenést signál prakticky bez ztráty energie a v časovém rozmezí femtosekund čili extrémně rychle. Nezbytnou podmínkou k úspěchu experimentu bylo velmi přesné umístění jednotlivých nanostruktur. Liedl a spol. toho dosáhli pomocí technologie DNA origami, která umožňuje vybudovat extrémně přesné uspořádání nanočástic.
