Mobilní telefon je nejcennějším
druhem elektroodpadu
a jedním z nejvýnosnějších zdrojů
drahých kovů. Jejich hodnota
v každém mobilu je přibližně
jeden dolar – jde zejména o zlato.
Podle společnosti ASEKOL,
která se zabývá organizací sběru
a recyklace vysloužilých elektrozařízení,
se bohužel jen málokterý
mobil opravdu dostane
k recyklaci. Celosvětově jde jen
o několik procent, většina skončí
na skládkách nebo v zemích
třetího světa. Nejenže jsou tak
nadbytečně vytěžovány přírodní
zdroje, ale do půdy a ovzduší se
navíc dostanou škodlivé látky,
které mobily rovněž obsahují.
Loni bylo podle odhadů ABI
Research celosvětově prodáno 1,2
miliardy mobilů, přičemž 60 %
z nich nahradilo staré přístroje.
Ty většinou končí na skládkách
nebo jsou dále prodávány do zemí
třetího světa. Americká organizace
Environmental Protection
Agency (EPA) loni podrobila 34
druhů mobilů testům, které simulovaly
skládkové podmínky. Ze
všech unikalo nebezpečně vysoké
množství olova, průměrně 17krát
překračující povolenou hranici
v USA. Kromě olova však mobily
obsahují i další nebezpečné materiály
jako kadmium, rtuť, berylium,
PVC a další. Prodej mobilů do
Afriky a Asie sice umožňuje prodloužit
jejich životnost, ale protože
v tamních podmínkách neexistuje
infrastruktura pro efektivní
sběr a recyklaci elektroodpadu,
skončí telefony ještě daleko hůře.
Celosvětově tedy dochází k recyklaci
pouhých několika procent
mobilů.
Podle rok a půl starého výzkumu
neziskové společnosti ASEKOL
jsou mobilní telefony vůbec nejčastěji
obnovovaným elektrospotřebičem.
Ročně jej vymění
každý čtvrtý Čech. Více než 70 %
lidí navíc mobil nevyřadí kvůli
nefunkčnosti. „Mobily tvoří spolu
s digitálními fotoaparáty, počítači
a monitory skupinu elektrozařízení,
které se rozvíjejí nejrychleji.
Častěji než ostatní spotřebiče tedy
podléhají zkáze z důvodů technologické
nedostatečnosti a estetických
změn. K jejich likvidaci tedy
dochází, přestože ještě řadu let
mohou dobře sloužit. Bohužel, jen
málo z nich se opravdu k recyklaci
dostane,“ říká Jan Vrba z kolektivního
systému ASEKOL.
Mobil obsahuje značné množství
drahých kovů, zejména zlato. Většina
světových zásob zlata a mědi
je však těžena v otevřených dolech,
z nichž uniká kyanid a kyselina
sírová. Podle odhadů těžba zlata
potřebného pro jeden telefon generuje
100 kilogramů odpadu. „Když
někdo vyhodí mobil do popelnice,
zbytečně zatěžuje životní prostředí.
Nedojde tak k jeho recyklaci, takže
toxické kovy a další nebezpečné
materiály v něm obsažené uniknou
a budou ohrožovat naše zdraví.
Zamezení recyklace navíc podporuje
nadbytečnou těžbu přírodních
materiálů. Proč nákladně dolovat
hluboko v zemi, když můžeme
potřebné látky získat daleko lehčí
cestou?“ ptá se Vrba.
