Nedávno si naši akademici připomněli
50. výročí úmrtí matematika se
světovým renomé – univ. prof. PhDr.
Eduarda Čecha, který významnou
měrou přispěl k rozvoji čs. matematiky
a její školní výuky. V historii
české (tehdy československé) vědy
zaujímá čestné místo nejen svojí
vlastní odbornou prací, ale také tím,
že mezi našimi pedagogy i badateli
systematicky rozšiřoval znalosti nejmodernějších
matematických metod
a prosazoval přesnost matematického
myšlení. Jeho vědecké práce se
týkají především diferenciální geometrie
a topologie.
Narodil se 29. června 1893 ve
Stračově, po absolvování gymnázia
v Hradci Králové začal v roce 1912
studovat matematiku na Filozofické
fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity
v Praze, kde byli jeho učiteli
mimo jiné také J. Sobotka, K. Petr
a B. Bydžovský. V roce 1915 musel
studium přerušit, povolali jej do
armády. Nebyl však nasazen na frontu
a tak využil tohoto období ke studiu
jazyků (italštiny, němčiny a ruštiny).
Po skončení války se na univerzitu
ihned vrátil a vysokoškolská studia
řádně ukončil. Aby se mohl z existenčních
důvodů věnovat učitelskému
povolání, absolvoval zkoušky učitelské
způsobilosti a získal aprobaci
z matematiky a deskriptivní geometrie
- v letech 1919 až 1923 učil na
několika reálkách v Praze (v Podskalí,
V Ječné ulici, v Praze-Holešovicích).
V roce 1920 předložil odborné
matematické pojednání O křivkovém
a plošném elementu třetího řádu a na
základě této práce byl promován
doktorem filozofie. Díky stipendiu
mohl Eduard Čech strávit školní rok
1921/1922 v Turíně, kde prohluboval
svoje vzdělání, zejména v oblasti projektivních
vlastností geometrických
útvarů, u slavného matematika prof.
G. Fubiniho. Později vydali společně
dvě knihy: Projektivní diferenciální
geometrie (1926) a Úvod do projektivní
diferenciální geometrie ploch
(1927).
Po návratu ze zahraničí požádal
o habilitační řízení a roku 1922
se skutečně na Karlově univerzitě
v Praze pro projektivní diferenciální
geometrii habilitoval. O rok později
byl jmenován mimořádným profesorem
matematiky na Masarykově univerzitě
v Brně, kde úspěšně vyučoval
algebru a analýzu, v roce 1928 se
stal profesorem řádným. Již tehdy byl
přespolním členem Královské české
společnosti nauk, řádným členem
České akademie, čestným členem
Jednoty čsl. matematiků a fyziků, členem
Moravské přírodovědecké společnosti,
Čsl. národní rady badatelské
aj., účastní se aktivně mezinárodních
kongresů, přednáší jako host na varšavské
a michiganské univerzitě.
Koncem 20. let začal projevovat zájem
o rozsáhlý a poměrně mladý obor
matematiky - topologii (opírající se
o velmi obecný výklad pojmu prostor),
podnícený pracemi matematiků
kolem polského časopisu Fundamenta
mathematicae. V roce 1931
publikoval práce z kombinatorické
a množinové topologie, roku 1932
na sebe upozornil články z obecné
teorie homologie v libovolných prostorech,
obecné teorie variet a teorémů
duality, téhož roku předložil
první nekombinatorickou definici kohomologie,
dnes známou pod jménem
Čechova kohomologie, která jej zejména
proslavila. V roce 1935 se zúčastnil
speciální konference o kombinatorické
topologii v Moskvě, kde
předložené výsledky jeho práce v této
oblasti vzbudily velkou pozornost.
Důsledkem toho bylo pozvání do Spojených
států, aby v nově založeném
matematickém středisku Institutu for
Advaced Study (Institut pro vyšší studia)
na prestižní univerzitě v Princetonu
(mimo jiné také působišti Alberta
Einsteina) načas přednášel.
V roce 1936 se z USA vrátil a ještě téhož
roku založil v Brně topologický
seminář, ve kterém během necelých
tří let vzniklo na tři desítky vědeckých
prací. Ani v tomto období však nezapomínal
na zlepšení výuky elementární
matematiky na středních školách
a organizoval v Brně semináře
pro učitele. Výrazně také ovlivnil českou
matematickou terminologii, v roce
1936 vydal knihu Bodové množiny,
která měla značný význam pro další
rozvoj čs. matematiky.
Všechny tyto aktivity násilně přerušilo
uzavření českých vysokých škol
v roce 1939. Válečná léta využil Čech
k napsání několika knih: populární
Co a nač je vyšší matematika (1942),
Elementární funkce (1944) a základní
monografii Topologické prostory
(vyšla až po pozdějším dopracování
roce 1959). Současně se zabýval
i středoškolskými učebnicemi matematiky,
které vycházely v letech 1943
až 1949 (Aritmetika a Geometrie pro
I.–IV. tř. středních a měšťanských
škol), dlouho byly vzorem i pro pozdější
autory a jejich přepracovaná
vydání si snad ještě někteří ze starších
čtenářů uchovali v paměti.
Po druhé světové válce odešel v roce
1945 Eduard Čech z Brna na Přírodovědeckou
fakultu Karlovy univerzity
do Prahy, kde byl 1. září 1946 jmenován
řádným profesorem. Mnoho pracovního
času věnoval organizační činnosti,
řídil např. vybudování kateder
matematiky na všech pedagogických
fakultách v českých zemích, reformě
univerzitních přírodovědných studií,
v letech 1953 až 1960 působil jako
hlavní redaktor časopisu Czechoslovak
Mathematical Journal. V roce 1947 se
stal vedoucím nového, nepříliš velkého
Badatelského ústavu matematického
České akademie věd a umění, který vedl
až do roku 1950, kdy byl ustanoven
prvním ředitelem Ústředního matematického
ústavu. V roce 1952 byl mezi
prvními jmenován členem nové Československé
akademie věd a po vzniku
Matematického ústavu ČSAV pověřen
jeho vedením. V roce 1954 přešel na
Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity
Karlovy (zřízené v roce 1952),
kde vybudoval Matematický ústav
UK (1956). V té době obdržel pozvání
k pobytu v Princetonu a americké
Cambridge, ale tehdejší politická situace
mu to znemožnila. Zemřel v Praze
15. března 1960 a nedočkal se už jím
projektovaného u nás prvního mezinárodního
symposia o obecné topologii
v roce 1961.
Bohumil Tesařík
