Ptáci nás zachránili před obřím hmyzem

Prvohorní oblohu i zemi zabydlovali tvorové, nad kterými bychom se dnes zděsili. Třeba v Čechách během permu žijící vážka Bohemiatupus elegans měla rozpětí přes půl metru. A to jí na největší známé světové konkurentky ještě nejméně 20 čísel chybělo. Dnes už nic takového nehrozí. Dosud jsme se domnívali, že to je hlavně z fyzikálních důvodů. Enormní rozměry si hmyz mohl dovolit díky tomu, že v atmosféře bylo vyšší zastoupení kyslíku, a tak i jejich jinak méně účinný systém dýchání pomocí vzdušnic stačil pokrýt potřeby i velkých těl. Ale nejde jen o kyslík, myslí si autoři nové studie v časopise PNAS. Z jejich rekonstrukce historického vývoje velikosti hmyzu se zdá, že těla těchto tvorů se od konce prvohor měnila nezávisle na výkyvech podílu kyslíku v atmosféře. Trend zmenšování vypukl zhruba v době, kdy se objevil Archeopteryx a jemu příbuzní první ptáci. Další zmenšování mělo následovat na začátku třetihor, kdy došlo k vývoji netopýrů. Příčinou tohoto jevu bylo podle autorů studie zvýšený tlak nových dravců hlavně na létající hmyz. Větší druhy byly méně pohyblivé než menší a představovaly pro ptáky (a později netopýry) snadnější kořist. Hmyz nemohl bojovat s ohněm, protože díky svému systému dýchání nemůže ptáky z dlouhodobé perspektivy nikdy přerůst a vždy byl jenom kořistí. Autoři se tedy domnívají, že na rozdíl od dnes panujícího přesvědčení se hmyz od objevení ptáků zmenšoval především kvůli ekologickým tlakům spíše než kvůli změnám ve složení atmosféry. Samozřejmě, hypotéza zatím není neprůstřelná. Studie například nesledovala další faktory, které mohou mít na velikost hmyzu svůj vliv. Třeba změny průměrné teploty Země či množství CO2. Vliv teploty je jasný, oxid uhličitý zlepšuje růst rostlin a tím zvyšuje množství dostupné potravy. Vcelku ovšem tento argument dává smysl a je dosti pravděpodobné, že si časem najde místo i v učebnicích. KOMÁRA KAPKOU NETREFÍŠ. A KDYŽ TREFÍŠ, NEUBLÍŽÍŠ Létání v dešti nemají rádi ani piloti, ani větší létající tvorové. Netopýři zkrápění deštěm údajně musí vydat dvakrát více energie než za sucha. Ale těm, kterým bychom to přáli – obtížnému hmyzu – déšť bohužel samozřejmě nevadí. Ten se nemá v dešti čeho bát, ukazuje studie týmu z Atlanty. Vědci sledovali hmyz v uměle vyvolaném dešti v laboratoři pomocí kamery s vysokou rychlostí snímání. Jak se ukázalo, dešťové kapky jsou sice často 50krát těžší než hmyz, ale v podstatě nikdy ho nezasáhnou nebezpečným způsobem. Voda se obvykle sklouzne po křídle nebo trupu hmyzu a pouze ho dočasně připraví o stabilitu či nějakou letovou výšku. Pokud přece jen nějaká zasáhne přímo tělo, hmyz je tak lehký, že kapka ho jenom lehce „odstrčí“ z cesty. Ztratí přitom pouze malou část své kinetické energie, a pak pokračuje v dalším letu téměř nezmenšenou rychlostí. Odborníci na základě dalšího pokusu odhadují, že kapky ztratí obvykle jen 2 až 17 procent své kinetické energie. Komáří tělesná schránka je přitom tak pružná, že snese i několikanásobně silnější náraz. A konstrukce jejich tělesné schránky je tak bytelná, že snadno snese i ohromné přetížení při nárazu. To může dosáhnout hodnoty kolem 300 G, ale komárům tato chvíli neublíží. Lidské tělo snese jen přetížení kolem 25 G. ??????Josef Janků