Epidemiologie, tedy nauka o šíření nemocí, zná celou řadu malých či větších záhad, které stále nedokážeme vysvětlit. Jednou z nich, byť ne rozhodně nejpalčivější, je třeba ve studiích zaznamenaný rozdíl mezi japonskými a karibskými pacienty s poměrně vzácnou tzv. ATL leukémií. To je vzácná forma nádorového onemocnění, která postihuje buňky imunitního systému a kterou vyvolává virus HTLV-1 (Human T-cell Lymphotropic Virus Type 1). Vyskytuje se jen v několika oblastech světa, kromě Japonska a Karibiku třeba v částech Indie, Afriky či v jižním Pacifiku. Je přenosný zhruba jako HIV, tedy sexuálně, krví (ale na rozdíl od HIV ne samotnou plazmou) nebo z matky na dítě. Jeho jednotlivé lokální typy jsou víceméně velmi podobné, ale průběh nákazy se může lišit. Třeba v případě zmiňovaného Japonska infekce přejde v leukémii spíše u mužů než u žen. Ale v Karibiku taková závislost patrná nebyla, u mužů i žen virus způsobil onemocnění v podstatě se stejnou pravděpodobností. V tuto chvíli žádné jasné vysvětlení rozdílů nemáme. Mohlo by to být dáno genetickými rozdíly mezi populacemi, malými genetickými rozdíly mezi viry v obou oblastech. Ale možná, že by stálo za to podívat se na odlišný přístup ke kojení v obou částech světa, píší Francisco Úbeda a Vincent Jansen z Londýnské univerzity v časopise Nature Communications. Japonky děti totiž v průměru kojí déle než v Karibiku a pravděpodobnost přenosu viru z matky na dítě je tak větší. Což znamená, že přenos z matky na dítě je pro virus důležitým kanálem šíření, zatímco v Karibiku mají větší důležitost jiné typy přenosu, například při sexu. Úbeda a Jansen proto přicházejí s domněnkou, že evoluce japonský virus tlačí k tomu, aby k matkám byl „vlídnější“ – odměnou mu za to bude fakt, že může s vysokou spolehlivostí nakazit děti, které bude mít, když zůstane naživu déle. V Karibiku pro něj nemá smysl mezi pohlavími nijak rozlišovat, protože dítě se spíše nenakazí. Pro svůj zajímavý nápad nemají autoři žádné přímé důkazy. V podstatě se snaží pouze pošťouchnout kolegy, aby se pokusili zjistit, zda na hypotéze něco není (a samozřejmě také splnit nároky na publikace). Samozřejmě začnou nejspíše tím, že budou o hypotéze pochybovat a pokusí se pozorování vysvětlit jinak – například tím, že ve skutečnosti rozdíl mohou vysvětlit odlišnosti mezi imunitním systémem mužů a žen. Když myšlenka toto „ostřelování“ snese a podaří se pro ni najít další podpůrné důkazy, pak ji bude možné začít brát skutečně vážně a třeba se pokusit poznatek promítnout do praxe i do vývoje nových léků (nešlo by třeba virus ošálit, aby si myslel, že napadl ženu?). Nemuselo by se to přitom týkat jen HTLV-1, protože stejnému evolučnímu tlaku by mohla podléhat i jiná podobná onemocnění způsobená viry s podobným typem přenosu (jako třeba rakovina děložního čípku způsobená známým lidským papilomavirem). Bohužel hypotéza nemůže fungovat na vysvětlení mužské „rýmičky“. Pro vzduchem přenosná onemocnění přenos z matky na dítě nemá prakticky žádný význam – šíří se mnohem rychleji jinými cestami.
