Odstřel doubravské těžní věže proběhl na jedničku

Tenčící se zásoby černého uhlí na severu Moravy vyžadují průběžnou restrukturalizaci dřívějších kapacit a prakticky trvalé změny v Ostravsko-karvinských dolech. V těchto souvislostech došlo v říjnu i na jedno z pracovišť - Důl Doubrava na Karvinsku, kde se sice ještě bude těžit dále, ale již jen pod hlavičkou Dolu Československé armády (ČSA). V areálu Dolu Doubrava šlo o odstřel těžní věže, což byl jeden z kroků postupné likvidace povrchových zařízení končícího dolu. Již předtím začala například likvidace kompresoru, tedy zařízení, bez nějž se práce v podzemí neobejde. Odstřel se týkal těžní věže - takzvaného skipu, což je zařízení, zajišťující především vyvážení uhlí z hlubinných prostor těžby a dopravu nejrůznějších nutných materiálů a surovin do podzemí. V případě havárie se však při úniku z hlubin může do obslužné kabiny skipu směstnat až 15 lidí. Uvedl to bývalý horník Ondřej Hanousek, který strávil 22 let při rubání, dále jako tzv. štajgr nebo i hlavní předák. Sám byl odstřelu osobně přítomen a odstřel nesl poměrně těžce, podobně jako někteří jeho dřívější soukmenovci. KOMPLIKACE PŘED PÁDEM VĚŽE Akce byla poměrně hodně publikována, takže se jí zúčastnilo množství novinářů, televizních štábů, ale i široká veřejnost. Původně ohlášený odstřel s termínem 23. října v 15 h se však v danou hodinu nekonal. Účastníci - pozorovatelé odstřelu, mezi nimiž byl i ředitel Dolu ČSA Václav Kabourek, starostka Doubravy a další hosté, museli na výzvu dohlížející bezpečnostní agentury ustoupit z původně povolených pozic zhruba 500 metrů od místa odstřelu. Údajně s ohledem na značné nebezpečí, které hrozilo při výbuchu náloží, umístěných pod nosnou ocelovou konstrukcí věže. Ustupovalo se nadvakrát, a to o zhruba 300 metrů. Dále již zejména fotografové odmítli jít. Minutu před 15,30 h se ozvala málo slyšitelná siréna a přesně po 60 sekundách se v patě těžní věže objevil silný rudooranžový záblesk a nepatrně zpožděně ještě další. Horní část věže se malinko nadzvedla, pohnula a poté se zhruba během 5 sekund skácela do určených pozic směrem k pozorujícím. Následoval velký oblak dýmu a bylo po odstřelu. Přímo na věž navazující velký zděný objekt nějaké šrámy utrpěl, ale zdáli vypadal téměř nedotčený Jaký byl poté stav přímo na místě odstřelu, to už nikdo z médií nemohl vidět, protože vstup do areálu závodu Doubrava byl přísně zakázán a proti zákazu nezmohla nic například ani tisková mluvčí OKD. Novináři se pouze dověděli, že běžná těžba v této lokalitě končí, ale ještě několik let se bude těžit uhlí z tak zvaného ohradníku, což je uhlí, prozatím zanechané po obvodu těžebních prostor. Těžba bude probíhat propojením ze šachty Jan-Karel. Vlastní odstřel těžní věže byl dílem firmy ELEX z nedalekého Hlučína, s jejímž majitelem přinášíme exkluzivní rozhovor. KOLORIT OBLASTI SE MĚNÍ Ostravsko-karvinsko bylo v minulém století známé především desítkami těžních věží. To bylo v období, kdy zde těžba černého uhlí probíhala naplno. Postupný útlum těžby a koncentrace těžebních prací jen do několika lokalit znamená, že těžní věže v oblasti mizí. Dostupné údaje uvádějí, že za posledních 16 let zmizelo více než 40 těžních věží. Mnohé z nich i přes to, že byly podle památkářů historicky a technicky cenné. Udržovat však věže v přijatelném technické stavu a zároveň objekty s nimi spojené hlídat by bylo příliš nákladné. Je tedy zřejmé, že v budoucnu zůstane v kraji jen několik věží jako připomínka velkého rozmachu těžby uhlí, což velmi vhodně dosud činí Hornické muzeum v ostravské lokalitě Landek. V Doubravě začaly hornické práce v roce 1822. Vzniklo zde postupně několik jam, nazvaných vlastními jmény jako Jindřich, Františka, Karel či Jan. Samotný D ů l D o u b r a v a byl v roce 1995 sloučen se závodem Důl ČSA v jeden celek. V OKD již zhruba 1,5 roku probíhají velké změny poté, kdy skupina investorů v čele s finančníkem Z. Bakalou společnost za 11 miliard Kč zakoupila. Části dosavadních aktivit se noví majitelé zbavili odprodejem, ale zároveň počítají s pokračujícími fúzemi a změnami dosavadní organizační struktury. Stále se však nedaří prosadit zamýšlené aktivity na východě, například koupě černouhelných dolů v ruském Kuzbasu, což mělo přijít na 4 miliardy korun. I s dalšími plány v Rusku jsou potíže a podobně nejasné jsou také další postupy v Polsku. OKD jsou v současnosti druhým největším zaměstnavatelem v zemi a s těžbou černého uhlí jako rozhodující činností počítají i v budoucnu. Jen oněch němých svědků této práce - těžebních věží - bude stále ubývat. Každý odstřel je jiný Exkluzivně jen pro TT jsme připravili rozhovor s autorem odstřelu - Jiřím Eliášem, majitelem firmy ELEX (trhací práce a demolice), který je specialistou na demontáže ocelových konstrukcí a zároveň soudní znalec v oboru. ?? Jaký způsob odstřelu jste v tomto případě zvolil? Byl to můj sedmnáctý odstřel těžní věže, u nichž je každý případ odlišný, daný ať už konstrukcí věže nebo jejím situováním vůči ostatním objektům. To má vliv na způsob odstřelu. Na Doubravě byl zvolen odstřel tzv. na bok. Trhacími pracemi se odstraní nosné sloupy stolice věže ve směru pádu ve výšce asi dvou třetin půdorysné délky ve stejném směru, ale také se odstraní odpovídající vzpěra. ?? To je ale jen velmi stručný popis... U několika věží jsem to dříve řešil přerušením příslušných prvků plamenem v celém průřezu, a to u sloupů stolice v uvedené výšce, a u vzpěry podle rozpětí mezi dvěma vzpěrnými sloupy. Zde to bylo asi devět metrů nad železobetonovou základovou patkou. Vlastní odstřel tak spočívá v přerušení nosných sloupů stolice pomocí příložných náloží na střih a zároveň v rozmetání základové patky pod vzpěrným sloupem. Tím dojde k vybočení oddilatované části vzpěry a konstrukce je tak staticky neurčitá. Spočívá totiž po výbuchu náloží na zadních sloupech stolice i vzpěry a jejich spojnice určuje směr pádu konstrukce. ?? Co bylo v tomto případě rozhodující? Hlavně velká hmotnost vzpěry vůči tubusu věže s poměrně subtilními nosnými sloupy a také způsob uložení vzpěrných sloupů. Ty nebyly do základových patek vetknuty, ale byly na kloubech. Již při prvních částech prací na prvním sloupu stolice došlo k jeho vybočení ze svislice čtyři centimetry. U druhého sloupu jsme proto zvolili jiný postup. Rozhodli jsme se k jeho přerušení pomocí kumulativních náloží, což byla moje i patrně regionální premiéra u podobných odstřelů. ?? Můžete nálože popsat blíže? Bylo jich dvanáct s vložkou z pozinkovaného plechu tloušťky osm desetin milimetru, tloušťka přiloženého Semtextu 1A byla šest milimetrů. Nálože vážily celkem 1,25 kilogramu a spolehlivě přerušily sloupy tvaru U číslo 28 ve čtyřech místech. K vybočení sloupů byly nutné čtyři nálože Ekodanubitu o celkové váze necelý kilogram. Základová patka pod vzpěrným sloupem žádala více - bylo to 31,7 kilogramu Ekodanubitu, který byl uložen ve třiceti vývrtech. ?? Neodvratný pád ocelové konstrukce věže tedy skončil přesně podle záměru? Ani ne. Pro uvedené komplikace jsem se rozhodl oslabit zadní sloupy stolice i vzpěry, což se dělá pro oslabení pevnosti v tahu, méně než obvykle. Ovšem ihned po odpálení nálože se projevilo působení značné hmotnosti vzpěry v součinnosti s kloubovým efektem zadního vzpěrného sloupu na tubus věže. Ve výsledku to znamenalo, že skutečný směr pádu se lišil od předpokladu o zhruba čtyřicet stupňů. To ale nebylo vzhledem k situování na staveništi nijak na závadu. /sas/