Chce se Vám, v Technickém týdeníku, ještě stále psát o technických a technologických inovacích, zejména z energetiky, když tuzemská realita je o něčem jiném? Pokaždé, když listuji novým vydáním TT, se ptám sám sebe nikoliv, kdy se ony pěkné a tolik potřebné věci objeví u nás, ale – kdo a čím to pokazí tentokráte? To bylo řečí za minulé a předminulé dekády o naší cestě do Evropy! To bylo chvalozpěvů na Brusel a na Štrasburk, jací kabrňáci tam sedí a konají (na rozdíl od nás, venkovánků a neumětelů). Ejhle! Překulilo se několik málo roků a po těžké finanční krizi eurozóny jsme svědky dalšího pádu bruselského nablýskaného velepomníku: jeho energetického trhu. Kam zmizeli všichni oni „dobří experti a poradci“, nadšením oplývající vlajkonoši „lepších energetických zítřků“? Evropská energetická realita je dnes jeden malér vedle druhého: nedokončený koncept celoevropského energetického trhu, dvakrát vyšší ceny evropské energie oproti americkým, nedořešený konflikt mezi zelenou a fosilní energetikou, těžké dopady energetických kotrmelců na evropský průmysl a na konkurenceschopnost řady zdejších oborů a firem, nekončící tlaky na nové kontraproduktivní dotace na provoz tzv. obnovitelných (?) zdrojů energie (jež v reálu rozmělňují elementární principy tržní ekonomiky a vytvářejí podhoubí pro leckdy až podivný lobbing), regiony ohrožené nebezpečnými emisemi i black-outem… Vůbec nepochybuji, že tenhle zkusmý a velmi lakonický výčet by čtenáři jistě doplnili o řadu dalších šťavnatých kousků. Bohužel. Doufal jsem, že aspoň vyspělé země s erudovanými inženýrskými generacemi tahle nedomyšlená extempore bruselské byrokracie prohlédnou a eliminují. Zbytečně. Váš článek v TT č. 3/2014 o nové dotační pohromě na AZE, která se na nás valí letos a jejíž fyzikální i matematická nesmyslnost musí být zjevná už i žákům základní školy, mne zdrtil. Co je třeba udělat, aby i nejzarytější milovníci subvencovaného soláru, eoliky a bioplynu pochopili, že je cosi (mírně řečeno) špatně, pokud nelze cenu 1 MWh elektrické energie v ČR (po započtení už existující podpory AZE) stlačit pod 70 EUR? A kam směřují němečtí zelení, když jim nevadí, že tamější elektřinu už nikdo nevygeneruje pod 100 EUR? Dívám se také na internetové stránky evropských burz. Nezřídka se tam obchoduje s energií i za ceny pod 40 EUR… Jsem ekonom a finančními kalkulacemi se živím celý život. Tohle ovšem moje hlava nebere. Patrně budu vracet školné a vysokoškolský diplom sundám ze zdi. Symbolických 100 dní hájení se novému kabinetu rychle tenčí. Opozice (parlamentní i zelená) jej bezpochyby vystaví kritice. Já nikoliv. Uvědomuji si, kdo všechno se před nynější Strakovkou „zasloužil“ o současný stav české a evropské energetiky. Proč je energetický trh natolik zdeformovaný, že žádný soudný investor do něj nevloží ani pětník a raději prchá za oceán nebo na Dálný východ. Filosofovat o nápravě situace, o dekarbonizaci, o Pithartových těžebních limitech apod. samozřejmě můžeme. Akorát už ne dlouho: technická, technologická i prostá fyzická životnost řady stávajících výrobních zařízení elektřiny a tepla se zkracuje. Kdo, čím a za co je nahradí? Pyramidami schůzovních zápisů z bruselských či štrasburských porad? Flákem dalších nesmyslných směrnic upřednostňujících opět AZE? Ing. J. K. – Plzeň