Nastane doba, kdy inženýrský diplom dostane počítač?

Osobní počítače a internet vtrhly do společnosti tak prudce, že se jim lidé nestačili morálně a eticky přizpůsobit. Na vysokých školách nástup moderní techniky usnadnil opisování. Opisování a porušování autorských práv jsou nejaktuálnější problémy, které se vysoké školy snaží řešit. Zatím nikoli příliš úspěšně. Na téma, proč studenti opisují bez ohledu na slušnost a morálku, hovoříme s proděkanem FM TUL Alešem Richterem, autorem publikace Jak psát diplomovou práci. n Odhalil jste, pane profesore, v poslední době nějaký plagiát? Ano, vracel jsem studentovi diplomovou práci, ve které opsal více než 20 stránek. Řešil jsem to domluvou a novým tématem. n Nebyl jste příliš tolerantní? Je to těžké. Informatika zasáhla do našeho života tak rychle, že jsme se všem technickým novinkám, které přinesla, nestihli morálně a eticky přizpůsobit. Snadný přístup k informacím všeho druhu svádí lidi s ne zcela silnými morálně etickými zásadami k jejich zneužití ve svůj osobní prospěch. Ale opisování, byť nechtěného, se dopouštějí i ti s poctivými úmysly. Jsou přesvědčeni, že poznatky snadno dostupné na veřejném internetu jsou vlastně všech - a tak proč je nepoužít. n Vysoké školy se snaží plagiátorství odhalit nejrůznějšími prostředky. Zatím neúspěšně… Dochází k paradoxu. Na jedné straně se posluchačům dávají veškeré studijní materiály na internet v podobě co nejnázornější a je jim dovoleno je nekontrolovatelně používat. Na druhé straně se vysoké školy předhánějí v tom, jaké programové prostředky zavedou, aby jim zabránily v opisování. Univerzity vyvíjejí softwary, aby snadněji a rychleji odhalily opsané pasáže. Divil bych se, kdyby studenti brzy nepřišli na to, na jakých principech programy pracují a velmi rychle je nedokázali obelstít. n Máte tedy pocit, že mezi sebou soupeří dvě technologie - jak odhalit plagiátorství a jak zabránit jeho odhalení? V podstatě ano. Vždyť se vytrácí role člověka učitele, když jakýsi stroj rozhoduje o tom, zda daná práce byla opsána či nikoliv. Přijde jednou doba, kdy inženýrský diplom dostane počítač s potřebným programem, protože vytvořil diplomovou práci, kterou mu jiný počítač s jiným programem nevyhodnotil jako plagiát? Je nutné si také uvědomit, že dnešní masové vysokoškolské studium, které si chce zároveň udržet zdání individuálního přístupu ke studentovi, vytváří velmi dobré podhoubí pro tyto negativní jevy. n Takže podle vás vlastně chybí jakási lidská dimenze a morální posuzování přístupu k zadaným studijním úkolům? Ano, chybí mi obecně platný etický kodex, který by definoval společenská pravidla a stanovil tak hranici, která by alespoň přibližně stanovila hranici mezi plagiátorstvím rešerší a citací. Názor na to je rozdílný a liší se podle oboru vysoké školy. S tímto vymezením budou mít zřejmě největší problém humanitní obory. U technických a přírodovědných oborů je snadnější stanovit hranici mezi nepoctivým jednáním a klasickým vědeckým přístupem. Plagiátorství a opisování je snadněji zjistitelné. V technických a přírodních vědách je většina prací podložena experimenty, teoretických studií a čistých rešeršních prací je málo a ani v těchto případech si autor opisováním příliš práci neusnadní. n Není tedy jednodušší nastolit posluchačům takové podmínky při studiu, aby opisování bylo pro ně krajně nevýhodné a neefektivní? To by bylo řešení. A když to přece jen zkusí, tak riziko musí být tak vysoké, že si to dovolí pouze jedinci s velmi malými morálními hodnotami, a pokud by zrovna oni nedostali vysokoškolský diplom, nebyla by to velká společenská ztráta. Diplomové práce a další studentská díla jsou dokladem úrovně studenta a nesmí být závislé na tom, jaké technické prostředky použije k jejich vypracování. n Neměl by významnou roli hrát také vztah pedagoga a studenta a jejich vzájemná důvěra? Určitě ano. Na začátku každé studentské práce je zadání, které by mělo být vytvořeno na základě vzájemné dohody mezi jejím vedoucím pedagogem a studentem. Není-li vzájemná shoda a dobré vzájemné vztahy, je lepší ani společnou práci nezačínat. Samotné nevhodně postavené zadání může být prvním impulsem, který svádí k nepřípustnému ulehčení práce. Lze se setkat s tím, že školitel zadává stejné téma diplomové práce po několikáté a ještě na téma, které je obecně známé a mnohokrát řešené. Učitel si svoji roli zjednodušuje a tím nepřímo navádí studenta, aby si také svou práci usnadnil. Už na začátku se projeví i kvalita školitele, který přístup studenta k práci významně ovlivňuje n Takže pokud vznikne plagiát, má na tom vinu nejen student, ale i školitel? Jestliže student odevzdá práci, ve které se uchýlil k opisování, nutně musela selhat spolupráce mezi ním a vedoucím. Jak může vedoucí dobře a kvalitně spolupracovat se studentem, když vede více jak deset prací a ještě k tomu pravidelně učí. Student je potom ponechán napospas sám sobě a nad ním visí jako Damoklův meč datum odevzdání. Ve většině případů se student uchýlí k použití cizích materiálů, zvláště, když na ně školitelé a další pedagogové nemají čas a neposkytnou jim potřebnou pomoc. n A co tedy dělat s těmi plagiáty? Opsaná studentská práce se nesmí dostat vůbec k obhajobě a dále na veřejnost. Pokud se to stane, je vina na straně vedoucího práce. Tady může sehrát pozitivní roli kvalitní oponent. Bohužel, práce oponenta je role nevděčná a většinou dobrovolná, mizerně honorovaná, a proto často dělána velmi povrchně. n Opisování a plagiátorství je určitě závažný společenský problém. Mohou se s ním vysoké školy vůbec nějak vyrovnat? Právě, že se k němu musí přistupovat jako k celospolečenskému problému a řešit ho z více úhlů. Technické prostředky, byť sebedokonalejší, ho jen utlumí a skryjí, ale bohužel neodstraní. O to, že je tento problém tak populární, se přičinila média. Neustálým opakováním jedné aféry na jedné fakultě se vytvořil společenský názor, že opisování je běžná praxe na všech školách a že je prakticky beztrestné. To není pravda. Ale je těžké odsoudit a potírat opisování, když čelní politikové, kteří by měli být určitým morálním vzorem, získávají diplomy a tituly nepoctivě. Tento postup svých členů hlavní politické strany dostatečně neodsoudily. To jen potvrzuje, že politika je na velmi nízké morální a etické úrovni. Vysoké školy musí ale stát na opačné straně. Jaroslava Kočárková