n Proč jste se rozhodli stát se energeticky
soběstačnou obcí?
Vyšli jsme z filozofie našich předků, kteří byli
zcela soběstační, a to jak energeticky, tak potravinově.
Vše si sami vypěstovali, palivo i potravu
pro sebe i zvířata. Dnes už to tak dělat nelze,
nároky na energie jsou mnohem větší. Ale chtěli
jsme si vyrobit sami alespoň elektřinu a teplo. Do
budoucna bychom rádi vyráběli i pohonné hmoty
pro naše traktory, zastudena lisovaný řepkový
olej.
Původně jsme chtěli jen kotelnu na biomasu, ta
stála jen 50 milionů, jenže tak vycházelo jedno
přípojné místo příliš draho, na více než 140 000
korun, a SFŽP odmítl přispět. Proto jsme se rozhodli
vyřešit i zásobování elektřinou a další problémy.
n Které?
Krom zásobování teplem a elektřinou ještě
likvidaci biologicky rozložitelných komunálních
odpadů – trávu, zbytky ze zahrad, odpady
z kuchyní, jídelen, odpady ze septiků a žump,
kejdu, krev, výhledově i veškerý komunální
odpad. Bioplynová stanice nahrazuje i kanalizaci
a čistírnu odpadních vod. Tím jsme samozřejmě
ušetřili na této investici, protože třeba kanalizace
by nás stála 35 milionů.
n Kolik vše stálo? Jak jste celý projekt financovali?
Celkem 135 milionů korun, velkou část z unijních
peněz, zbytek formou úvěru, který splácíme.
Těch 135 milionů je i s DPH, protože obec není
plátcem DPH, což tu sumu opticky navyšuje.
n Co vše jste za tyto peníze pořídili?
Jde o dvě samostatné technologické jednotky
– kotelna na biomasu a bioplynová stanice.
Kotelna má dva kotle, jeden na slámu,
druhý na dřevní štěpku, kterou si dílem sami
vyrábíme, dílem nakupujeme. Palivem vytápíme
rodinné domky, a to podle teploty. Když je
chladno, jede kotel na slámu, který má výkon
800 kW, když je tepleji, jede kotel na štěpku,
jenž má výkon 400 kW, když je opravdu zima,
jedou oba.
Druhou jednotkou je kogenerační jednotka na
bioplyn, která vyrábí elektřinu a také teplo. Kouzlo
je v propojení obou technologických jednotek.
Teplo z kogenerační jednotky poháněné bioplynem
vyráběným z biologického odpadu se také
využívá k topení. Na toto teplo je připojeno 90
procent trvalých obyvatel Kněžic. Celkem 149
domácností.
n Takže v obci už nenajdeme kamna na tuhá
paliva?
Najdete, ta lidem zůstala, mohou přejít na
původní způsob vytápění, když nebudou spokojeni.
To jsme jim museli slíbit, když jsme je přemlouvali,
aby se připojili na dálkové vytápění.
Nejdříve nechtěli, hlásili se postupně, někteří až
dodatečně, nakonec jsme měli strach, že to zdroj
ani nemusí utáhnout.
My jsme museli při zpracování žádosti doložit
minimální počet připojených domácností. Proto
jsme nabídli nízkou cenu – 260 Kč za gigajoule,
minimální cenu 3000 Kč ročně. Dnes platí
290 Kč za gigajoule, přičemž jeden gigajoule
se rovná jednomu spálenému metráku hnědého
uhlí v klasickém kotli. Jeden metrák uhlí stojí
330 Kč, gigajoule z dálkového tepla je tedy
levnější. Lidé proto nemají dnes potřebu vracet
se k uhlí.
n Přípojky si museli platit sami?
Jen 10 000 Kč, zbytek obec.
n Jaký prospěch mají obyvatelé Kněžic
z toho, že si vyrábíte sami elektřinu? Musíte ji
přece dodávat do sítě distributorů.
Výroba elektřiny slouží ke stabilizaci ekonomiky.
Elektřinu nesmíme sami spotřebovávat,
musíme ji dodávat do sítě velkoodběratele,
vybrali jsme si Pražskou energetiku. Ta
nabídla lepší podmínky než ČEZ. Od toho
pak elektřinu zpětně zase nakupujeme. Za
vyrobenou elektřinu bez části vlastní spotřeby
dostáváme tzv. zelený bonus, protože jde
o obnovitelný zdroj, a to 2 koruny za kilowatthodinu.
n Bylo těžké získat evropské peníze? Jak
dlouho jste na tom pracovali?
Těžké to samozřejmě bylo. Pracovali jsme na
tom už od roku 2003, kdy jsme dostali povolení
na stavbu kotelny. V roce 2004 jsme se rozhodli
přidat bioplynovou stanici, krajský úřad nás podpořil,
dostali jsme dotaci na zpracování projektu.
Už v létě 2004 jsme podali žádost o evropské
dotace, v listopadu 2004 dostali zprávu, že
náš projekt dotaci získá. Pak jsme měli rok na
to, abychom dodali všechny potřebné podklady.
To bylo velice složité, ještě složitější bylo pak
výběrové řízení na dodavatele.
n Kdo se jím stal?
Generálním dodavatelem se stala firma Skanska.
Nenabídla nejnižší cenu, ale nejvýhodnější
podmínky. V roce 2005 jsme začali stavět, v létě
2006 se rozjela kogenerační jednotka.
n Kdo dodal technologii?
Technologii bioplynové stanice firma Tomášek
servis Ostrava, spalovací kotle na biomasu a štěpku
STEP Trutnov.
Zpočátku jsme měli obrovské problémy. První
zimu třeba kotelna téměř nejela, protože se ucpávaly
přívodní cesty pro slámu a štěpku, museli
jsme je upravovat. Až druhou zimu jsme jeli na
plný výkon. Zařízení kotelny bylo totiž prototypem,
který nebyl nikde odzkoušený. Kněžice jsou
první vlaštovka, která ukazuje, že i malá obec
může mít dálkové vytápění.
n Jak je to třeba se zápachem?
I s tím byly problémy. Je to tím, že máme jednostupňovou
fermentaci, kde se odpad zdrží jen
35 dnů. Kdybychom měli dva fermentory, zádržní
doba by se prodloužila na 70 dnů a už by to nepáchlo.
Takhle jsme museli nakonec fermentor zastřešit,
aby byl neprodyšný a tím se problém odstranil.
n A nyní chcete projekt ještě rozšířit?
Ano, chceme zvýšit výkon kogenerační jednotky
z 330 na 700 kW, protože vstupní suroviny
– odpadů – máme dost. A přidáme ještě jeden
fermentor, aby se eliminoval zápach. Poslední
investicí pak bude akumulátor tepla, ten bude do
konce roku. Aby se eliminovaly ztráty způsobené
výkyvy výkonu.
n Zlepšila se kvalita vzduchu v obci? Pozná
se, že domky jsou dálkově vytápěny?
Ano, pozná. Navíc bioplynová stanice zpracovává
veškerý biologicky rozložitelný komunální
odpad včetně žump. A odpad z bioplynové stanice
slouží jako hnojivo pro zemědělce.
Alena Adámková
