Jsou vynálezy, které člověku nějak přijdou pod ruku či spadnou do klína. Ovšem musí si toho všimnout a šikovně využít. Podobně jako výroba purpurové barvy, která se náhodou povedla Williamu Henry Perkinovi. Když se 8. dubna 1818 v německém Giessenu narodil August Wilhelm von Hofmann, nikdo netušil, že zrovna on odstartuje experimenty s chutěmi a barvami toho, co jíme. Hofmann nejdříve studoval práva a filologii na göttingenské univerzitě. K chemii ho přivedl Justus Liebig, díky němuž máme kypřicí prášek do pečiva, masový bujon, jídla pro kojence či vynález fosfátů pro hnojení rostlin na polích. Syntetické anilinové barvy objevil německý chemik August Wilhelm von Hofmann, v roce 1860. Doby, kdy se látky barvily šafránem, mořenou, borytem, bobulemi nebo kořeny a jídlo se nebarvilo, jen kořenilo, tím skončily. Ještě před tím, v roce 1856, Hofmann zkoumal vlastnosti černouhelného dehtu. Společně s ním v laboratoři pracoval osmnáctiletý zvídavý asistent William Henry Perkin. Byl ambiciózní a chtěl něco vymyslet a objevit sám. Bez svého mistra. Místo pitky s přáteli se zavřel do laboratoře Mladý Perkin se jednoho březnového dne rozhodl, že velikonoční volno roku 1856 využije k pátrání po umělém zdroji chininu. Chinin byl velmi drahý a náhražka by mohla výslednou cenu velmi zlevnit a on zbohatnout. Připravil si na to chemikálie a laboratorní sklo ve své skromné domácí laboratoři. A začal experimentovat. Brzy se ukázalo, že jeho odborné znalosti a zkušenosti na tak náročný úkol nestačí. Přesto se do toho pustil. Začal v baňkách míchat nejrůznější látky s dřevěným uhlím. Bez plánu, bez ladu a skladu míchal, co mu přišlo pod ruku. Naštěstí si každý postup zapisoval, což byla jediná část nutného vědeckého přístupu, kterou použil. Strávil nad tím téměř dva dny. Náhradu chininu ne a ne nalézt. Nic z toho, co smíchal, nepřipomínalo chinin. Díky bohu měl mnoho vytrvalosti a trpělivosti. V naději, že v některých baňkách a zkumavkách proběhne nějaká dodatečná chemická reakce, své výtvory občas pozoroval. To se mu vyplatilo. Avšak jinak, než předpokládal. V jedné z mnoha zkumavek si všiml neobvyklého odporného kalu, který se usadil na dně a celé ho pokryl. Perkin nevěděl proč, ale napadlo jej, že na bahýnko ze zkumavky nakape líh. Bahýnko se rozpustilo a ejhle, objevila se nádherná sytě purpurová barva. Chiméra chininu byla rázem zapomenuta a nadšený Perkin začal zaznamenaný postup prověřovat, zda opakováním dostane stejný výsledek. Dostal. Vlastnosti nového barviva odpovídaly všem požadavkům na barvy pro látky. Zalo žil si tov árnu a zbohatl Na Perkina a jeho rodinu se usmálo štěstí. Ve Francii, která udávala tón ve světové módě, si purpurovou barvu oblíbila císařovna Evženie, manželka Napoleona III. Ovlivnila tím vkus nejen svého dvora, ale také šlechty a lepší společnosti v celé Evropě. Perkin si vytvořil monopol a mohl dodávat barvu v jakémkoliv množství. S finanční podporou otce a bratra založil továrnu, která pro textilky chrlila hektolitry červené barvy. Brzo nato velmi zbohatl a blahořečil si, že místo toho, aby se onoho velikonočního volna šel bavit s přáteli, seděl ve své laboratoři a dělal pokusy. Díky své zvědavosti a štěstěně nepřehlédl ošklivou břečku usazenou na dně zkumavky a nakapal na ni zrovna líh.