Hudebníci potřebují na práci klid a ticho, a vědci také. Tedy, nemusí to být zrovna přímo v akustickém smyslu slova. Astronomové vyhledávají místa bez světelného znečištění, biologové si vytváří v laboratoři ostrovy sterility, a fyzikové na Mnichovské technické univerzitě si vytvořili oblast „magnetického klidu“. Malý pokusný prostor má mít různorodé využití, od potenciálně přelomových fyzikálních experimentů (o nich dále) po zkoušky nových výrobků, konstrukcí připomíná tak trochu matrjošku. Na pohled dosti nevzhlednou konstrukci tvoří hlavně dva kovové velké boxy, jejichž stěny jsou tvořeny vrstvou slitiny niklu a železa zvané Magnifer s vrstvou hliníku uprostřed. Mezi oběma boxy je rozestup 2,5 metru, který zajišťuje podle výpočtů nejlepší stínění, popisují vědci své zařízení v publikaci pro Journal of Applied Physics. Dohromady tyto vrstvy odstiňují i velmi drobné změny v magnetickém poli, ať už je má na svědomí průjezd auta nebo třeba solární bouře. Vnější vlivy oslabí podle práce německých vědců zhruba milionkrát (a výsledek se od publikace podařilo prý vylepšit 7násobně, tvrdili autoři pro IEE Spectrum). Proti předchozímu nejlepšímu zařízení tohoto typu je to zlepšení cca o dva řády (tedy stonásobné). Vevnitř má být tedy (alespoň z magnetického hlediska) mimořádně stabilní prostředí, které umožní přesná měření. Další podobná místa byste našli někde v mezihvězdném prostoru nebo uvnitř supravodiče. Na Zemi mohlo takové prostředí vzniknout až nyní, protože při navrhování komory sehrály významnou roli pokročilé počítačové modely. Bez nich by dosažení tak dobrého výsledku nebylo prý možné, a i tak příprava trvala několik let. Na samotné experimenty zbývá uvnitř boxu poměrně stísněný prostor, zhruba 4 m3. Na hlavní plánovaný pokus to ale bohatě stačí. A co jím je? Snaha změřit rozložení náboje v neutronu, přesně tzv. elektrický dipólový moment. O této částici sice běžně uvažujeme jako o naprosto neutrální, ale když půjdeme do dostatečných podrobností, skutečně je trochu komplikovanější. Při dostatečně jemném rozlišení by neutron měl vypadat jako slaboučká miniaturní baterie s malým nábojem, který je v ní nerovnoměrně rozložený. A právě tyto nerovnoměrnosti v rozložení náboje by vědci chtěli změřit. Pro fyziky je extrémně zajímavé, že různé fyzikální hypotézy o povaze vesmíru a jeho dnes neznámých součástech (např. supersymetrie a její varianty) předpovídají různou míru těchto nerovnoměrností. Pokud tedy dipólový moment neutronu dokážeme změřit, mohli bychom rovnou některé nápady fyziků zcela vyloučit a jiné naopak označit za důvěryhodnější a věnovat se více jim. Zatím ale můžeme říct jen to, že pokud neutron elektrický dipólový moment má, je menší než 2,9 × 10−26 náboje jednoho elektronu krát centimetr. Na tu hranici fyzikové dokázali neutron „proměřit“, níže se zatím nedostali. Je to neuvěřitelné malé číslo: už sama jednotka je tak malá, že má v podstatě smysl jenom ve světě základních částic, a v tomto případě je před vlastním číslem ještě více než dvacet nul. Pokud tedy v Mnichově opravu dokážou posunout hranici měření ještě o zhruba dva řády níže, jak předvídá jejich model, mohli by se dočkat fenomenálního objevu. Stejně jako v případě „honu“ za elektrickým dipólovým momentem elektronu (o něm jsme již psali) by se úspěšný objev nepochybně dostal do hledáčku Švédské akademie věd, a autoři by se mohli začít chystat na cestu pro Nobelovu cenu. Ale i kdyby autoři mnichovské komory „jen“ posunuli hranice měření o trochu dolů, neúspěch to není. Tím spíše, že v zařízení budou probíhat i další pokusy, například velmi citlivé měření mozkové činnosti či vývoj nových detektorů a elektroniky.
