Téměř před pěti lety předvedli vědci Lincolnovy laboratoře a NASA průlomový experiment Lunar Laser Communication Demonstration (LLCD). Během něj pomocí laserového paprsku přenesli data od satelitu na oběžné dráze Měsíce na Zemi rekordní rychlostí 622 MB za sekundu. Teď v Lincolnově laboratoři usilují o nový průlom, tentokrát v komunikaci pod vodou. Používají k tomu laserovou technologii z experimentu LLCD. Podle Stephena Conrada z týmu vývojářů jak vesmírný experiment LLCD, tak i podvodní komunikace v jejich podání využívají velice úzké laserové paprsky. Většina autonomních systémů, které fungují nad zemí, spoléhá při určení polohy a času na systém GPS. Signály GPS ovšem neprocházejí pod vodní hladinu, takže podvodní plavidla musejí získávat data o poloze a času nějakým jiným způsobem. Obvykle spoléhají na objemné a drahé inerciální navigační systémy, které při určení polohy kombinují akcelerometr, gyroskop a kompas s dalšími dostupnými daty. Takové výpočty jsou ovšem dost citlivé na chyby, které se mohou rychle kumulovat a vytvářet odchylky ve stovkách metrů, zvlášť pokud je ponorka ponořena nepřetržitě po dlouhou dobu. Při laserové komunikaci je zajištěno, že se komunikující podvodní plavidla vzájemně vyhledají, zaměří a zprovozní komunikační linku, bez ohledu na individuální pohyb těchto plavidel pod vodou. Jakmile se komunikační, v tomto případě laserokomové terminály vzájemně najdou a spustí komunikaci, tak lze velice přesně určit jejich vzájemnou polohu, v řádu centimetrů. Vědci to ověřili experimenty v plaveckém bazénu, kde se terminály navzájem našly za pouhou sekundu. Když se laserkomy propojí, tak mohou přenést v krátkém čase stovky GB dat. V blízké budoucnosti chtějí vědci vyzkoušet laserovou komunikaci mezi laserkomem v prostoru nad hladinou vody a laserkomem umístěným pod vodou. Něco takového bylo přitom dříve považováno za prakticky nemožné.
