Podle profesora Arthura Gogatze z USA má ve firmách použitelnou tvořivost asi 1–2 % lidí. Optimisté zase tvrdí, že je to asi 10 %. Chabé inovační výsledky ve firmách by mohly ukazovat na to, že prof. Gogatz má pravdu. Proč v některých organizacích mají inovací „plné šuplíky“, a v jiných nevědí kudy kam? Nepochopení druhů a typů tvořivosti V podnicích házejí všechny lidi s nápady do jednoho pytle. Když je zapotřebí nová inovace, sezvou se vývojáři a konstruktéři a zadá se jim úkol, aby něco vymysleli. A většinou nic kloudného – tedy dobře obchodovatelného – nevymyslí. Je to dáno tím, že se na určité typy úkolů nepoužijí ti správní lidé. A také proto, že tito lidé v organizaci často nejsou nebo byrokratický systém velkých firem zabije průkopnické myšlenky hned v zárodku. Proto si nadnárodní společnosti najímají start-upy, aby jim tu vymysleli inovace, a pak je jednoduše odkoupí. Jak se vyznat v tom, kdo má jaký druh a typ kreativity a na co se vlastně hodí? Jde to testováním, pozorováním u práce a AC/DC. V podstatě máme tři druhy tvořivosti: konceptuální, inovační a smíšenou. Hranice mezi nimi jsou občas málo ostré a jednoznačné. Konceptualista Konceptualista vymýšlí koncepty – nový druh výrobku, nový obchodní model, nový obor či rovnou celé odvětví, nové přístupy. Obvykle je i vizionář. U slavných vědců to není vždy zřejmé na první pohled. Někteří jsou spíše objevitelé, protože objevili něco, co tady vždy bylo, jen jsme o tom nevěděli (gravitace, atomy). Vynálezci vymysleli něco, co tady ještě nikdy nebylo, ale často k tomu využili nějaký objev. Příklady předchůdců a zakladatelů některých odvětví a oborů: Hérón Alexandrijský – matematik, fyzik a objevitel hydrauliky a parního stroje římští vynálezci betonu, který odolává agresivní mořské vodě dva tisíce let neznámý autor počítače z Antikythéry Johanes Gutenberg – výroba liter, patrice i matrice, využití lisu na ovoce pro knihtisk J. A. Komenský – nový koncept vzdělávání „škola hrou“ a všeobecný rozvoj člověka Joseph Priestly a Antoine-Laurent de Lavoisier – zakladatelé moderní chemie Dmitrij I. Mendělejev – objevitel a tvůrce periodické tabulky prvků Joseph Bazalgette – postavil londýnský kanalizační systém, navrhl a vystavěl části Londýna Charles Babbage a hraběnka z Lovelace – tvůrci prvního počítače a základů programování bratři Wrightové – pravděpodobní vynálezci prvního letadla T. A. Edison – objevitel fonografu, žárovky, položil základy pro vznik gramofonu a masového osvětlení lidských sídel; mezi jeho další vynálezy patří uhlíkový mikrofon, elektroměr, tiskací telegraf, dynamo na výrobu el. proudu, elektromobil, rotační pec na výrobu cementu, vlastnil 2 332 patentů Albert Einstein – obecná teorie relativity, objev zakřivenosti vesmíru, vysvětlení fotoefektu a Brownova pohybu Niels Bohr – první formuloval kvantovou teorii Tomáš Baťa – vytvořil odvětví obuvnictví, gumárenství, vymyslel nové obchodní a podnikatelské modely, nové způsoby organizace práce, motivace a vzdělávání lidí, zakládal města a továrny, měnil lidem život Mahátma Gándhí – státotvůrce, filozof, prosazoval nenásilné akce k osvobození Indie od Velké Británie Francis Crick a James Watson – dekódovali DNA a položili základy genetiky Nikola Tesla – mnoho teorií a vynálezů, nejvíce je ceněn asynchronní motor na střídavý proud Steve Jobs – nový typ počítačů Macintosh, nové typy přehrávačů iPod, smartphone iPhone; výrazně ovlivnil počítačový průmysl a průmysl mobilních telefonů Bill Gates – přišel s jednoduchým operačním systémem Windows a položil základy počítačového průmyslu Ray Kurzweil – šéf vývojářů v Google, má 400 patentů Elon Musk – SpaceX, automobily Tesla, domácí elektrárny, Hyperloop, Boring Company. A mnozí další. Mezi konceptualisty můžeme zařadit tvůrce Suezského a Panamského průplavu, původce změny systému dopravy, zdravotnictví či třeba vedení města Curitiba ve státě Paraná, změny systému války (hybridní válka a informační válka), zneužívání sociálních sítí k ovlivňování voleb, skupinového myšlení a životního stylu. Tedy, zjednodušeně řečeno, každý, kdo radikálně něco změní, je konceptualista. V dobrém i ve zlém. Inovátoři Téměř každý koncept lze vylepšovat. Tomu se říká inovace konceptu. Určitý obchodní model, distribuční systém, marketing, služby či organizaci veřejného života lze vylepšovat tak dlouho, až nejdou vylepšit a musí se vymyslet nový koncept. Příklad: Edisonova žárovka byla postupně nahrazována jinými koncepty, protože je krajně neekonomická. Používaly se zářivky, výbojky apod. Nyní světu vládnou mimořádně úsporné LED žárovky, a už je tu i koncept OLED – což jsou svítící fólie, které můžete lepit na strop, zdi a cokoliv. Tedy každý z těchto konceptů se díky inovátorům zdokonaluje. A díky nim se zdokonaluje vše okolo nás. Mnoho inovací je náročnějších na výpočty a zkoumání, než je vymyšlení konceptu, zvláště když bionika nabízí tolik osvědčených konceptů z přírody. Zjednodušeně lze říci, že konceptualisté bývají vizionáři, kteří se moc nezabývají detaily, a inovátoři se naopak zabývají potřebnými detaily a málokdy (spíše nikdy) vymyslí nějakou novou koncepci. Chcete-li zdokonalovat výrobek, musíte sezvat inovátory-detailisty. A obohatit je o odborníky z jiných oborů. Protože pokud vaši vývojáři a konstruktéři dělají řadu let jen na určité skupině výrobků, pak mají zaručeně „koncepční slepotu“ (thinking inside the box) a neuvidí věci, které mohou spatřit lidé zvenčí (ti jsou zase ve svém oboru slepí, ale v cizím oboru často invenční). Dokládá to zkušenost NASA. Naprostá většina zásadních inovací pro NASA pochází od lidí, kteří jsou vysoce vzdělaní (Ph.D.), ale často v jiných oborech, než byl předmět inovace. Smíšené typy Život není buď-anebo, není černobílý. Najdeme lidi, kteří umějí jak vymýšlet koncepty, tak je inovovat. Je jich málo, ale existují. Jsou požehnáním pro každou firmu. Dokážou v novém konceptu najít tu správnou formu i s detaily. To znamená, že jimi navržený výrobek, organizace něčeho či služba jsou od začátku perfektní. Jsou to také lidé, kteří dokážou spojovat více principů a zákonitostí dohromady. Podobně, jako bratři Wrightové skloubili zákon gravitace, tah motoru a tvar křídla vytvářející vztlakové síly. Většina nových konceptů či zásadních inovací (hranice mezi nimi bývá neostrá) bude kombinatorní. Tedy z tisíců známých drobných jevů a fines, které jsou již vymyšleny, vznikají nové výrobky a služby. Tvůrci si často vypůjčují principy z jiných oborů, říkáme tomu exaptace. Typy tvořivosti Tvořivost je jedna – obecná. V ní mohou vyčnívat některé části – říkejme jim typy –, které člověk buď zdědil, nebo je častým používáním zdokonalil. Každý z nás má jinou výraznou část své tvořivosti. Někteří lidé mají úžasné dispozice k matematice a fyzice, jiní dokonale vládnou jazykem a jsou schopni psát básně, skvělé články nebo čtivé knihy. Další úspěšně malují a fotografují. Máme odborníky na chutě a vůně, z nichž se rekrutují kuchaři, pekaři či someliéři. Jsou lidé s velkým nadáním proniknout do podstaty věcí a spojit zdánlivě nespojitelné principy. Nebo lidé disponovaní k pohybu: vynikající sportovci, choreografové či tanečníci. Manažeři často vynikají schopností organizovat a řídit, zvláště málo strukturované úkoly. A konečně jsou lidé, kteří mají skvělou dispozici lidi vést a vytvářet hezké vztahy. A pak máme lidi, kterým jde vše, na co sáhnou. Těch je opravdu málo, v populaci jsou asi 2 % géniů. Míra tvořivosti Zde je asi hlavní kámen úrazu. Většina lidí má nízkou úroveň tvořivosti. Proč? Protože nebyla od malička rozvíjena a zakrněla. Probudit ji a rozvíjet trvá rok až dva. Jak? V promyšlených půlročních až ročních kurzech inovační kreativity. Pomáhá časté navštěvování veletrhů a výstav z nejrůznějších oborů, nejen toho vlastního. Jak už jsem se v minulých článcích zmiňoval, je třeba podle Stevena Johnsona budovat tzv. tekuté sítě z různých odborníků, kteří mají co říci a jsou přemýšliví. Naprosto jednoduchým počinem je pořádat schůzky několika lidí, kteří diskutují nad připravenými problémy, jež někdo z nich naléhavě řeší. Pak se přechází k neorganizovaným tématům. Právě tyto „tekuté sítě“ jsou pro inovace naprosto zásadní. Sousloví „tekuté sítě“ znamená, že možností, kdo přijde, je mnoho, síť je bohatá a prostupná, může se měnit. Nevytvoří se tak tzv. skupinová mysl, která by ustrnula na určitém způsobu myšlení a chápání věcí. Systém: podporovatel, či zabiják nápadů? Jak už jsem zmínil, veliké nadnárodní společnosti, tzv. korporace, jsou s tvořivostí svých lidí často na štíru. Vše je tak zprocesované a musí projít tolika rukama, že existuje velmi malá pravděpodobnost, že nějaká skvělá myšlenka projde vítězně od tzv. slow hunch – pomalého tušení – až do zdárné realizace. Pokud je idea na počátku nejasná, nemá zřetelné kontury, a hlavně prodatelné parametry, nemá šanci na úspěch. Na druhé straně to, co neprojde uvnitř v korporátu, projde u start-upů, kde se takový vývoj myšlenky toleruje. Zdálo by se, že korporáty mohou využívat poradenských společností, které se živí tím, že facilitují inovační procesy uvnitř firmy. Jenže pokud jsou všichni postojově i potentně „příliš rigidní“, není koho vést. Samozřejmě, nejsou všechny korporáty takové, ale většinou ano. Vnitřní systémy neumožňují myslet jinak než osvědčeně. Co může pomoci? Pomáhá vyčlenit ze systému oddělení vývoje, které nepodléhá systému, má privilegia a je odpovědno jen jednomu – osvícenému lídrovi. Tento přístup se ohromně vyplácí. Každá firma by si měla udělat jakousi revizi svých systémů a ptát se, zda systémy nebo lidé v nich blokují vznik a realizaci nápadů. Obvykle by to měl být osvícený manažer inovací, který si získá podporu vedení a HR manažera a vytvoří si tým s velkým potenciálem nových konceptů a inovací. Musí se začít s budováním inovačního prostředí, o němž jsem už psal v minulých dílech. A do tohoto inovačního prostředí zasazovat pracovníky s vhodným druhem, typem a mírou tvořivosti. Zevnitř a zvenku. Pak se spustí lavina inovací. PhDr. Karel Červený, MSc., MBA
