„Firmy akutně shánějí technicky vzdělané odborníky,“ říká Miloš Rathouský
Nedostatek posluchačů a žáků, kteří mají zájem studovat na školách technického směru, středních nebo vysokých, je v České republice čím dál palčivějším tématem. Přitom je známo, že se trh práce potýká se zoufalým nedostatkem kvalifikovaných zaměstnanců v technických oborech, ať už hovoříme o strojírenství, informačních technologiích nebo dalších technických oborech. Jednou z institucí, která se dlouhodobě snaží o podporu technického školství formou osvěty nebo třeba aktivitami, jejichž cílem je propojování komerční sféry a škol, je Svaz průmyslu a dopravy ČR. O názory na tuto problematiku jsme proto požádali Miloše Rathouského, zástupce ředitelky Sekce zaměstnavatelské pro oblast vzdělávání SP ČR. Od kterého věku by podle vás mělo u dětí začít technické vzdělávání? Začít se seznamovat s technikou a fungováním reálného světa by děti měly co nejdříve, tedy od mateřské školy a prvního stupně školy základní. Na druhém stupni jsou pak důležité praktické předměty, jako polytechnika a dílny. Je podle vás dostatek středních škol, kde žáci mohou získat technické vzdělání? A je o ně velký, střední či malý zájem? Obecně je míst na školách v oborech středního odborného vzdělávání dostatek až nadbytek, problémem je jejich oborová struktura, která neodpovídá plošné či regionální potřebě po absolventech. A jak je to s vysokými školami? Míst na vysokých školách je také dostatek, opět ale nesouhlasí struktura oborů s potřebami společnosti. Rozšíření vstupu na VŠ (nyní cca 70 % populačního ročníku) jde ruku v ruce také se snižováním kvality studentů. Navíc provozování humanitních oborů je nákladově mnohem méně náročné, než technických a přírodovědných. Na které konkrétní problémy naše technické školy narážejí? Mezi problémy, jímž musí školy čelit, je například právní složitost při zajišťování praxí (hlavně pro žáky mladší 18 let). Dále samozřejmě nízké financování z rozpočtu. Přestárlý učitelský sbor. „Nutnost“ přijmout každého žáka, aby se zajistilo financování. Nebo třeba malá orientace ZŠ na technické a přírodovědné oblasti. Když hovoříte o financování, jako o problému, nelze se nezeptat: Jak by tedy mělo vypadat financování technického vzdělávání? A připravuje se nějaká jeho reforma? Ano, reforma financování se připravuje a týká se všech typů škol a oborů. Měla by nahradit platbu „na hlavu“. Náš postoj k návrhu je ambivalentní – na jedné straně souhlasíme se záměrem zrušit tuto formu financování (protože vede k honbě na žáka bez ohledu na kvalitu), na druhé straně si nejsme zcela jisti, zda nové principy financování nedopadnou negativně na odborné školy. Návrh MŠMT je postaven na proplácení skutečně vykonané práce (tj. jde o platbu „na učitele“), zásadní bude, jak budou nastaveny finanční koeficienty jednotlivých oborů. Začít se změnami by se ale mělo co nejdříve. Existuje nějaký rozdíl mezi financováním státních a soukromých technických škol? Pokud jde o SŠ, myslíme, že stejným státním příspěvkem (bez ohledu na to, zda jde o školu státní či soukromou) by měly být financovány ty obory, které naplňují tzv. krajskou objednávku, tj. odpovídají potřebám trhu práce. Ostatní obory soukromých škol nad rámec krajské objednávky by měly být financovány jen ze školného. Stejně tak by to bylo i u VŠ, jen ta „objednávka“ by měla být celostátní. Jak by bylo možné motivovat firmy, aby měly zájem se na tomto vzdělávání aktivně podílet? A jak by tato jejich participace mohla vypadat? Již dnes podniky mohou využívat dva motivační principy: od roku 2014 mohou odečítat z daní investice do vzdělávání žáků (např. 1 hodina 1 žáka na praxi ve firmě umožní odečet 200 Kč od základu daně) a dále mohou uzavírat se žáky smlouvy o praxi a na jejich základě jim vyplácet motivační stipendia. Jak lze podle vás získat kvalitní učitele? A jsou pedagogové dostatečně finančně motivováni, aby učili právě na technických školách? Z pedagogických fakult těžko. Jen málo z nich studuje specializaci na učitelství odborných předmětů. Spoléháme na možnost získání učitelů jako odborníků z praxe, ale k tomu je nezbytné výrazně navýšit finanční ohodnocení. Možná i na úroveň vyšší, než mají ostatní učitelé. A na druhé straně: jak získat kvalitní žáky? Jak vzbudit u mládeže zájem o tento směr studia? Ukázat jim radost z tvoření. Získávat jejich zájem o techniku a přírodní vědy. Podporovat mj. zájmové přírodovědné a technické vzdělávání. Mít provázané studium na odborných SŠ s reálnou praxí. A samozřejmě také nabídnout ve firmách absolventům škol atraktivní platy. Důvodem kteréhokoli typu vzdělání by pochopitelně mělo být budoucí pracovní uplatnění. Jaké jsou tedy podle vás šance na trhu práce pro absolventy škol s technickým zaměřením? Záleží na vystudovaném oboru a ochotě pracovat. Firmy však obecně velmi akutně shánějí technicky vzdělané odborníky, jak se střední školou, tak s vysokou. U vyučených by pak měla být také ochota stěhovat se za prací, protože právě u nich se nejvíce projevuje nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou v jednotlivých krajích. Plus u všech absolventů je nutná ochota se trvale dále vzdělávat. Hana Janišová