Etické a politické aspekty patentování, co s duálními technologiemi

Alain Pompidou, doktor biologie a politik, jenž byl od roku 1989 do roku 1999 také poslancem Evropského parlamentu, vedl Evropský patentový úřad (EPO) od roku 2004 do 1. června 2007. Během svého působení v EPO inicioval několik projektů s cílem navrhnout scénář pro budoucnost ochrany duševního vlastnictví v globalizovaném světě. V magazinu Research*eu byly uveřejněny ve formě rozhovoru jeho názory na tuto záležitost. Mohou zajímat i naše čtenáře. Ve funkci šéfa EPO měl možnost podrobně sledovat celosvětovou diskusi k patentovým systémům. Šlo zejména o rozpory kolem volně přístupného softwaru (freeware), přístup chudých zemí třetího světa k lékům a k léčení, patentovatelnost poznatků věd o životě a podobné obecnější etické záležitosti související s patenty. Jako příklad uvedl své pohoršení nad patentem na nášlapné miny. Ale pak zjistil, že patent se týkal rozbušky, která se užívá také v ochranných vacích aut. To je typické pro složitost posuzování etiky u duálních technologií, které mohou sloužit stejně civilním jako vojenským účelům. Veřejnou diskusi vyvolávají také některé tendence globalizace ekonomiky, které se slušnému člověku jeví spíše jako působení zákonů džungle, než jako osvícené hospodaření v globální vesnici. Ovlivňují i svět duševního vlastnictví. Pompidou má přitom na mysli skutečné piráty, které Britové nazývají lovci patentů (patent trolls). Jsou to investoři, kteří koupí kvůli vlastnictví patentů krachující organizaci, a to se záměrem vydírat společnosti v branži hrozbou žalob za napodobování. Nutí je pak k jednání o mimosoudním finančním narovnání. To škodí inovacím a dynamice v sektoru. Diskuse o etice a úvahy o systému patentování v budoucnosti byly podnětem k zahájení kolektivní výměny názorů, organizované EPO, do níž se za tři roky zapojilo přes 150 expertů. Během tohoto průzkumu vykrystalizovaly čtyři rovnocenné scénáře budoucího vývoje, jakési archetypy nebo krajní modely, jako ideový základ pro formulaci optimální strategie, pokud možno vyvažující v poměrech Evropské unie všechny čtyři póly. Scénáře vychází ze situací existujících i v reálném životě. Představme si mimořádný vynález (scénář modré nebe) patentovaný velkou světovou společností (scénář pravidel trhu), který se rychle stane nezbytným pro život a zdraví v rozvojových zemích. Ty však na něj nemohou finančně dosáhnout. Rozvojový svět bude reagovat politicky (scénář Čí je hra ?), možná se spojí s občanskými organizacemi (scénář Stromy vědění) a zahájí jednání, které jim otevře přístup k vynálezu za přijatelných podmínek. Na otázku zda vysoká cena patentování není pro Evropskou unii ve většině scénářů nevýhodou dr. Pompidou odpověděl „ano i ne“. Je jistě důležité snížit náklady patentování, které jsou jakousi nežádoucí daní z inovací. Dobrou zprávou v tomto směru je platnost Londýnského protokolu od začátku roku 2008. Nelze však přehlížet druhou stranu mince. Světově uznávaná solidnost patentů EPO je drahá. EPO dělá svou práci pomalu, ale seriózně. A kvalita se vyplácí! USA a Japonsko zvolily jinou cestu. Zrychlily a zlevnily vydávání patentů za cenu, že ponechaly na soudech rozhodování o solidnosti patentu v případě sporu. Mezi patenty EPO soudy najdou jen 3 % vadných. V judikatuře patentů USA a Japonska je to 10krát více. Čína a Korea začínají v poslední době volit evropskou cestu patentování, i když je dražší a trvá déle, avšak vynálezci zajišťuje spolehlivější ochranu jeho myšlenky. Na základě výsledků konference OSN v roce 2007 (UNCTAD) požadující zásadní přestavbu mezinárodního systému ochrany vlastnictví duševních práv, a to v zájmu pomoci chudým zemím Pompidou předvídá dva rozsáhlé vývojové procesy. Prvním bude zavedení povinných licencí. Ty umožní státním orgánům využívat práva k patentovanému vynálezu na základě dohodnuté finanční úhrady. Povinné licence zpopularizovalo úspěšné otevření přístupu chudých zemí k lékům na AIDS. Pompidou očekává velmi rychlé šíření povinných licencí do nových aplikací. Druhým procesem by mělo být uznání tradičních znalostí. Nadnárodní společnosti často nechávají patentovat starobylé know-how. Proto EPO pod vedením Pompidoua zavedlo informace o tradičním léčení v Číně, Indii a v některých zemích v Africe do databáze pro přezkoumávání novosti vynálezu. Tak lze odmítnout vydání patentu na ´vynálezy´, které jsou v podstatě jen vykrádáním prastarých, ale nepatentovaných znalostí. Tím ale nepřímo vzniká etická otázka, jak odměnit současné objevitele těchto know-how předávaných dosud jen ústním podáním, případně ty, kdož se starají o jejich udržování. Otevírá se složitý, nepochybně etický, politický a právnický problém, který vyžaduje řešení.