Zásahy banky generovaly už řadu měsíců předtím spoustu souhlasných i zklamaných názorů: od neskrývané lítosti, že ČNB neukončila kurzový závazek už dávno až po účelová doporučení intervenovat co možná nejdéle (hlavně pro pokračující boom exportu). Takže jen holá fakta: inkriminovaný devizový kurz koruny byl zaveden v listopadu 2013, poté co centrální banka vyčerpala standardní nástroje, jak pomoci ekonomice v době útlumu. Navíc hrozilo riziko deflace. Intervence nebyly ani snadné, ani levné rozhodnutí: ČNB přišly odhadem na cca 1,5 bilionu Kč. Tisková zpráva ČNB byla lakonická: „Bankovní rada ČNB na svém dnešním mimořádném měnověpolitickém zasedání rozhodla o ukončení kurzového závazku ČNB. O nastavení úrokových sazeb dnes bankovní rada nejednala. Zůstávají tak na stávající úrovni, tedy na technické nule. Na základě důkladného posouzení dostupných makroekonomických dat, analýz a prognostických scénářů bankovní rada konstatovala, že došlo k naplnění podmínek pro udržitelné plnění dvouprocentního inflačního cíle do budoucna. Pokračování kurzového závazku již není z pohledu plnění primárního úkolu ČNB, kterým je cenová stabilita, v této situaci nutné. Celkový makroekonomický obrázek ukazuje, že domácí ekonomika již delší dobu působí na zvyšování nákladů a návazně i cen. Při současném odeznění protiinflačních vlivů ze zahraničí to znamená, že již není potřeba udržovat měnové podmínky uvolněné v dosavadním rozsahu. Ukončení kurzového závazku je prvním krokem k postupnému zmírňování uvolněnosti měnových podmínek. Ukončení kurzového závazku znamená, že kurz koruny se bude nyní pohybovat podle vývoje nabídky a poptávky na devizovém trhu. V důsledku toho může krátkodobě kolísat jedním či druhým směrem. Vývoj kurzu koruny proto zůstává významnou nejistotou stávající prognózy. ČNB je v případě potřeby připravena možné nadměrné kurzové výkyvy svými nástroji zmírňovat.“ TT se publicisticky a zpravodajsky orientuje primárně na technické a technologické problémy a potřeby tuzemského průmyslu. Podpůrnou kůru ČNB v podobě intervencí na devizovém trhu vůči tuzemským podnikům lze i tímto prizmatem považovat za vstřícný krok. A nejenom (jak se to jejich kritici pokoušejí zjednodušit) výlučně pro zdejší exportéry. Zároveň nelze přehlédnout, že „měkká“ koruna management některých firem dočasně investičně a inovativně ukonejšila. Bossové ČNB nezatajovali, že je k obraně kurzového závazku přiměla složitá globální ekonomická situace. Jejím nepříznivým důsledkům se nevyhnula ani naše ekonomika. Konkrétními skutky prokázali, že byli a jsou připraveni intervenovat ve prospěch naší měny (a potažmo celé ekonomiky) neomezeně dlouho a k nákupům cizích měn použít koruny v obřích kvantech. „To je snadné, když si ČNB českou korunu sama edituje v papírové i elektronické podobě!“ slýchávali jsme v průmyslových firmách. Pohříchu nejčastěji v podnicích, jimž „měkká“ koruna citelně prodražila nákupy surovin a služeb. „ČNB nám svými intervencemi zdražila letní i zimní dovolené,“ spílali milovníci lyžování v Alpách i letního lenošení v přímořských resortech. „Kde je spotřební zboží, móda a elektronika stejně drahé jako u nás?“ lkali obchodníci a jejich zákazníci. Důležité imperativy Prognóz, kdy nastane konec intervencí reálně, se v posledních měsících vyrojila řada. Polovina roku 2017, kdykoliv v průběhu II. čtvrtletí, v dubnu… Za klíčové byl považován zdravý chod ekonomiky a důsledné plnění 2procentního inflačního cíle ČNB. Převedeno do každodenního jazyka: ekonomika musí šlapat i nadále a inflační 2 % třeba udržet i poté, co dozní některé lokální a sezonní vlivy (pohyby cen potravin, základních surovinových a energetických zdrojů počínaje a dopady EET třeba konče). Vyjádřeno čísly: ekonomika poslední tři roky roste (vloni meziročně o 2,3 %) a inflace se aktuálně pohybuje v pásu 2–2,5 %. Reálné příjmy domácností podle zjištění ČSÚ stouply oproti předchozímu roku o 3,1 % a jejich spotřeba o 2,7 %. Nezaměstnanost je u nás nejnižší v celé EU27 a cena práce v ČR stoupá. Varovná je jiná cifra: růst českého dluhu vůči zahraničí. Ten zrychluje a podle posledních údajů už přesahuje 3,5 bilionu Kč. Co bude následovat ? Náruživí cestovatelé, nákupčí módy a spotřební elektroniky mají jasno: koruna přitvrdí a finanční operace s ní zlevní. Škála odhadů osciluje nejčastěji v rozmezí 25–26 Kč za 1 euro. Finančníci však před jednostrannými očekáváními varují. Koruna bude posilovat, ale i krátkodobě kolísat, a to oběma směry. Třeba počítat s vysokou volatilitou. Trh může být dočasně „překoupený“. Guvernér iří Rusnok však už 30. března potvrdil, že ČNB je připravena čelit nadměrným výkyvům kurzu koruny a v případě potřeby bude intervenovat jinými nástroji. Management tuzemských firem se před podobnými jevy snažil v poslední době pojistit. Všechna rizika odhadnout a řešit předem neumí nikdo. Opět jeden příklad za všechny: vývoj cen kurzového zajištění. Ještě na začátku března si bylo možné zajistit kurz na rok dopředu na 25,65 Kč za 1 euro. Na jeho konci to bylo cca 25,78 Kč za 1 euro. Příští dny a týdny budou ve znamení laických i fundovaných odhadů nového kursu koruny vůči společné evropské měně i americkém dolaru. Co se týká expertů bank i nezávislých finančních analytiků pro letošní rok se ve svých propočtech nejčastěji pohybují od 26,15 do 27,20 Kč za 1 euro. Na konci roku 2018 by se tuzemská měna mohla pohybovat už v tzv. plovoucím kurzu okolo 25,50 Kč za 1 euro. Znovu: jsou to jen predikce a nelze je absolutizovat. Do budoucího vývoje směnného kursu koruny se promítne řada ekonomických faktorů. Tuzemských i zahraničních. Nesmí nás přitom ukolébat, že ekonomická aktivita u našich hlavních obchodních partnerů vykazuje solidní parametry. Že růst cen průmyslových výrobků a výrobců v Eurozóně trvá a udrží se minimálně po celý letošní rok. Že okolo 2 % se v Eurozóně pohybuje i spotřebitelská inflace. Varovný je v posledních týdnech třeba vývoj cen ropy, a to přes halasné proklamace OPEC. Efekty „měkké“ koruny opadly Tuzemské ekonomice a konkrétním podnikům (zejména exportním) stabilní 27korunová měna prospěla. Za současného stavu žádné nové převratné benefity od intervencí nebyly reálné. Samozřejmě, lze tomu oponovat. Třeba růstem devizových rezerv. Zásoba eur a cizích měn v držení ČNB na konci února činila 2,85 bilionu Kč, což je v poměru k HDP téměř 50 %. ČR má mezi vyspělými státy 2. největší poměr rezerv k HDP, hned po Švýcarsku. Jenže: citované intervence si jen za poslední 3 měsíce vyžádaly více než 900 mld. Kč. /bs/
