Nanoshluky palladia biologicky vytvářené na povrchu bakterií jsou výkonnější než standardní platinové a iridiové katalyzátory používané pro výrobu vodíku a kyslíku v zásaditých roztocích. Kovové nanoshluky (metal nanoclusters) jsou daleko menší než typické nanočástice. Obsahují jen pár set atomů a mají velmi zajímavé elektronické vlastnosti. Kromě toho mívají na povrchu aktivní místa, která umožňují účinnou katalýzu. Metod, jimiž lze kovové nanoshluky syntetizovat, existuje hned několik, obvykle však zahrnují nepříjemně toxické látky a drsné podmínky prostředí, jako jsou vysoké teploty a tlaky. Další možnosti skýtají biologické metody produkce nanoshluků, které jsou mnohem šetrnější vůči životnímu prostředí. Právě takový postup zvolil se svými kolegy Rodrigo Jimenez-Sandoval ze saúdskoarabské techniky King Abdullah University of Science and Technology (KAUST). Podařilo se jim biologickou výrobu nanoshluků vyladit tak, aby vznikaly nanoshluky o stejné velikosti. Badatelé využili pomoc „elektrických bakterií“ Geobacter sulfurreducens a dokázali levně vyrobit biohybridní materiál, který zahrnuje tyto bakterie a nanoshluky palladia. Tyto bakterie, které se jinak běžně nacházejí v půdě a jsou schopné vést elektrický proud, sehrály roli vodivé matrice pro vznik nanoshluků. Takto vytvořené nanoshluky palladia na povrchu bakterií poté vědci otestovali jako katalyzátory pro rozklad vody na plynný vodík a kyslík. Ukázalo se, že jsou výkonnější než standardní platinové a iridiové katalyzátory, používané pro výrobu vodíku a kyslíku v zásaditých roztocích. Podle Jimeneze- Sandovala by jejich biologická výroba nanokatalyzátorů mohla nalézt praktické uplatnění, právě kvůli nižším nákladům a menší zátěži pro prostředí./sm/
