Stroje F-35 jsou symbolem technologické nadvlády nad Ruskem, Evropa je nyní potřebuje k odstrašení agresora a připravuje nové stíhačky 6. generace. Chceme pořizovat prostředky, které budeme používat dalších třeba 40 let,“ odpověděl serveru iRozhlas.cz náčelník generálního štábu Karel Řehka na otázku, proč chce armáda nakoupit letadla F-35, které se řadí do tzv. páté generace. Vláda vloni v červenci pověřila ministryni obrany Janu Černochovou, aby se její resort pokusil s Američany dojednat jejich nákup. Čas má do 1. října 2023. O tyto letouny projevují zájem i další státy v Evropě či v jiných částech světa. Odborníci se zlobí, když se ve veřejném prostoru hovoří o těchto víceúčelových letadlech jako o stíhačkách. Nejsou to jen stíhačky nebo bombardéry, ale vlastně také řídicí centra generující obrovské množství dat. Česko usiluje o nákup 24 těchto letadel, která vyrábí americká firma Lockheed Martin. Mají nahradit 14 letounů JAS-39 Gripen, které si Česká republika pronajímá od Švédska od roku 2005. Pronájem ale skončí v roce 2027, respektive o dva roky později, pokud dojde k využití opce. Kanadská ministryně národní obrany Anita Anandová oznámila uzavření dohody, podle níž Ottawa pořídí 88 konvenčních vzletových a přistávacích letadel F-35A za odhadovanou cenu 19 miliard kanadských dolarů (zhruba 14,2 miliardy amerických dolarů). Jde o „největší investici“ do kanadského letectva za tři desetiletí, která nahradila stárnoucí flotilu stíhaček CF-18. Německá armáda může koupit 35 letadel F-35A za zhruba 8,3 miliardy eur. V březnu 2022 bylo rozhodnuto o přípravě parlamentního usnesení o zadání zakázek pro Bundeswehr na stíhačku F-35A jako nástupce stíhacího bombardéru. Stroj nabízí unikátní potenciál pro spolupráci s partnery v NATO a Evropě. Devět evropských zemí již zavedlo tento víceúčelový stíhací letoun do své výzbroje nebo je v procesu zadávání zakázek. Symbol technologické nadvlády V roce 2030 bude v Evropě asi 450 letounů F-35. V současnosti jich má Severoatlantická aliance (NATO) k dispozici stovku. Česká armáda chce koupit 24 letounů F-35 Lightning. Tento Projekt F-35 je z hlediska potenciálu průmyslové spolupráce naprosto odlišný od těch dřívějších. Zcela nově se musí přistoupit k výcviku, servisu, opravám, údržbě a také k průmyslové spolupráci, zejména čáslavské letecké základny. O tom, jak přesně se do projektu zapojí český obranný průmysl, se zatím jedná. Projekt F-35 je totiž zaměřen na to, aby měl trvale uzavřenou dodavatelskou základnu. To znamená, že dostat se do jakéhokoliv výrobního řetězce ve vazbě na projekt F-35 je naprosto jiná liga než u jakéhokoliv jiného projektu. Rozhodně nepůjde o 30 nebo 40 %, jako tomu bylo u jiných armádních akvizic. Například do pořízení nových bojových vozidel pěchoty pro 7. mechanizovanou brigádu, které česká vláda kupuje napřímo od Švédska, bude český průmysl zapojen minimálně 40% podílem. Odborné analýzy ministerstva obrany ukazují, že letadla čtyřapůlté generace, kam se řadí třeba Gripen E, nebudou po roce 2040 stačit na plnění úkolů. Ozbrojený střet v budoucnosti bude kombinací konvenčních zbraní, informačních operací v kybernetickém prostoru a také působení ve vesmíru, na což jsou stavěny právě stroje páté generace. „Naše rozhodnutí pro tuto volbu vychází z analýzy armády, která jasně říká, že jen nejmodernější stroje páté generace mohou obstát i na bojištích budoucnosti,“ řekla k tomu ministryně obrany Jana Černochová (ODS).
Co prozrazují technická data
Lockheed Martin F-35 Lightning II je americký bojový letoun, který vznikl jako výsledek programu Joint Strike Fighter vyhlášeného ministerstvem obrany USA za účelem vytvoření jednotné víceúčelové stíhačky, která by byla zařazena do výzbroje americké armády a spojenců v NATO. Díky tomu je možné stroje vyrábět ve velkých sériích, což podstatně snížilo jejich cenu. Jde o třídu jednosedadlových, jednomotorových víceúčelových stíhacích letounů páté generace, určených k provádění pozemních útoků, průzkumu a vzdušných obranných misí s technologií stealth. Jelikož mají různé verze F-35 nahradit tak různorodé stroje jako A-10 Thunderbolt II, F-16 Fighting Falcon, AV-8B Harrier II a F/A-18 Hornet, vznikly tři hlavní verze tohoto letounu: první je varianta F-35A s konvenčním vzletem a přistáním, druhou je varianta F-35B s krátkým vzletem a svislým přistáním a třetí je varianta F-35C určená pro operace z letadlových lodí s charakteristikami CATOBAR (catapult assisted take-off but <nebo barrier> arrested recovery) [letadla využívající pro asistovaný vzlet leteckého katapultu a přistávající na lodi za pomoci brzdicích lan — pozn. red.]. Pro potřeby dalších uživatelů (Izraelské vojenské letectvo a Kanadské královské letectvo) vznikly další dvě modifikace. Spojené státy uvažují o koupi 2 443 těchto letadel. Celkové náklady projektu F-35 Lightning II, které platí americký poplatník po započítání i provozních a servisních nákladů na 55 let dopředu, se odhadují na více 1 500 miliard dolarů. Do této částky jsou již zahrnuty náklady na vývoj v hodnotě 59,2 miliardy dolarů a na pořízení všech letadel v hodnotě 261 miliard dolarů. Na vývoji letadla začaly pracovat dvě konkurenční skupiny firem, z nichž jako první zahájila letové zkoušky skupina pod vedením společnosti Boeing. Prototyp X-32A se jim podařilo dostat do vzduchu již 18. září 2000, ovšem let byl předčasně ukončen kvůli úniku oleje. Druhá skupina firem pod vedením Lockheed Martin vzlétla se svým prototypem X-35A dne 24. října 2000. První let proběhl bez problémů, podobně jako ty následující při vyšších rychlostech, a tak již 7. listopadu proběhl i test tankování za letu. Koncepce Boeingu lépe odpovídala původnímu zadání, ale jak se požadavky měnily, ztrácela na atraktivnosti, až byly obě koncepce vyrovnané. Po sérii zkoušek trvajících celý rok v říjnu 2001 zvítězil X-35 skupiny Lockheed, a to díky lépe řešenému systému motorů u varianty s kolmým startem. F-35B je konvenční stíhací stroj s velkým poměrem tahu k hmotnosti. Svým řešením připomíná větší, pokročilejší a také dražší dvoumotorový F-22A Raptor. Kromě společnosti Lockheed Martin se tak vítězi v soutěži staly i partnerské firmy Northrop Grumman a BAE Systems. V únoru 2006 sjel z linky v továrně ve Fort Worthu v Texasu první sériově vyrobený kus F-35A a v prosinci téhož roku uskutečnil svůj první let. Dne 11. června 2008 uskutečnila ve výšce asi 4 570 m první let i varianta F-35B. Dne 19. ledna 2012 se uskutečnil nad základnou Edwards v Kalifornii první noční let s letadlem F-35A. Pohonnou jednotkou letounu F-35 je motor F135 od společnosti Pratt & Whitney, díky kterému dosahuje stíhačka maximální rychlosti více než 1,6 Ma. Motor F135 má s přídavným spalováním tah 191 kN, což z něj dělá nejsilnější motor, jaký byl kdy instalován do stíhacích letounů. Kromě předních průduchů je vzduch do motoru přiváděn i dvoudílnými dveřmi, umístěnými na hřbetu hned za kokpitem.
Unikátní výbava
Kokpit F-35 je vybaven dotykovým displejem o rozměrech 50 × 20 cm, tedy po celé šířce přístrojové desky. Je navíc po 50 letech prvním americkým bojovým letadlem bez průhledového displeje. Nejdůležitější informace jsou totiž pilotovi promítány na displej integrovaný v přilbě, jejíž součástí je i zaměřovač, s jehož pomocí může pilot předat informace o cíli raketě, a „uzamknout“ tak cíl. Letadlo je vybaveno systémem rozpoznávání řeči, takže jej pilot může ovládat také hlasovými pokyny. Podobný systém byl v USA v minulosti testován na experimentálním letadle F-16 VISTA (variable stability in-flight simulator test aircraft — testovací letadlo se simulátorem změny stability za letu) a použit pouze na stroji AV-8B Harrier II. Systém rozpoznávání řeči je již integrován i do evropských letadel (např. Eurofighter Typhoon, Dassault Rafale), ale zatím není známo jeho efektivní využití v boji. Letadla F-35 jsou vybavena radarem typu AESA (active electronically scanned array — aktivní, elektronicky snímané pole) vyvinutým společností Northrop Grumman. Vyznačuje se vysokým výkonem vůči rušení, pokročilými možnostmi identifikace nepřítele a schopností vysokorychlostní komunikace. Při testech dokázal radar do 9 s najít a následně sledovat 23 cílů rozptýlených až do vzdálenosti 160 km. V módu vzduch-země mapuje terén ve vysokém rozlišení a je schopen identifikovat velké množství pozemní vojenské techniky, kterou v případě pohybu dokáže neustále sledovat. Dokáže přesně lokalizovat, identifikovat a rušit prostředky protivzdušné obrany z bezpečné vzdálenosti. Součástí elektrooptického systému je šest pasivních infračervených senzorů, rozmístěných po celém draku (trupu letounu). Tyto senzory nahrazují klasické prostředky pro noční vidění, poskytují pilotovi přehled o situaci ve všech směrech (360° vertikálně i horizontálně), dokážou vyhledat a sledovat blížící se letadlo a fungují také jako varovný systém před letícími raketami. Navíc poskytují pilotovi informace o pozici výstřelu řízené střely, údajně až na vzdálenost 1 900 km. Pokud si chce F-35 zachovat vlastnosti „stealth“, může uvnitř nést jen omezené množství raket typu vzduch–vzduch a vzduch–země. Letadlo je vybaveno dvěma vnitřními šachtami, z nichž každá disponuje dvěma závěsníky. Může tak nést jen čtyři rakety vzduch–vzduch. Klíčem k dosažení počátečních operačních schopností letadel a později k plnému využití možností F-35 je software. Obsahuje více než 8 milionů řádků kódu, což je 4× více než má první stealth stíhačka F-22 Raptor.
Tempest jako bouře
Autor tohoto textu byl očitým svědkem toho, že se na veletrhu vojenské techniky DSEI v Londýně v roce 2019 stal model nové britské vojenské stíhačky skutečnou senzací. V rámci britské tradice dostala novinka název podle Shakespearovy hry „Bouře“ (Tempest). Kdo si vystál dlouhou fontu, mohl nahlédnout do kokpitu bez přepínačů jen s dotykovými obrazovkami. Atrapa stíhačky se stala velkým magnetem pro laické návštěvníky, ale i specialisty. Není divu, protože Tempest bývá odborníky označován za letecký systém 6. generace. Team Tempest sdružuje přední hráče v oboru včetně Rolls-Royce UK, BAE Systems, Leonarda UK a MBDA UK a přilákal velké investice z průmyslu a Royal Air Force. Krátce potom se k projektu přihlásil švédský SAAB a přímo na veletrhu bylo oznámeno přistoupení italských průmyslových firem (Leonardo Italy, Elettronica, Avio Aero a MBDA Italy). Britské letectvo nyní disponuje stíhačkami Typhoon, které budou v roce 2030+ již zastarávat a Tempest dá Britům možnost nakoupit domácí produkt a tím posílit lokální průmysl a ekonomiku. Do roku 2025 chce britská vláda vložit do vývoje letadla 2 miliardy liber, ale náklady budou nakonec jistě mnohem vyšší. Letadlo se má vyrábět ve dvou variantách, s pilotem i bez něho. Pilot bude mít novou helmu s nočním viděním a s prvky smíšené reality a na její stínítko se mu budou promítat klíčové informace. Navíc bude letoun umět navádět skupiny dronů, které budou schopny včas neutralizovat hrozící nebezpečí. Software CEC (cooperative engagement capability — schopnost kooperativního střetu) umožní sdílet veškerá data senzorů mezi různé bojové platformy, ať už při útoku, nebo při obraně. Počítá se také s výbavou hypersonickými zbraněmi s rychlostí přesahující 5 Ma v konfiguracích vzduch–vzduch a vzduch–země. Navíc by letadlo mělo být vybaveno „energetickými“ zbraněmi bez kinetických účinků. Vývoj pokračuje rychlým tempem. Velká Británie, Itálie a Japonsko na něj chtějí společně dohlížet. Připravují proto letos pro tento účel založení mezinárodní organizace. Tempest bude modulární, aby mohlo být snadno přizpůsobeno rolím a lépe vyhovělo konkrétním misím, a také kvůli snadné upgradovatelnosti komponent během životnosti. Má delta-křídla a pár směrem ven směřujících vertikálních stabilizátorů. Bude obsahovat technologii stealth, bude schopen létat bez posádky a využívat už zmíněnou technologii rojení k ovládání dronů. Bude zahrnovat i hluboké učení umělé inteligence a ponese zbraně s řízenou energií. Letoun bude mít schopnost kooperativního zapojení, což je schopnost sdílet data a zprávy s jinými letadly pro koordinaci akce. Pilotova přilba bude monitorovat mozkové signály a další lékařská data a shromažďovat jedinečnou biometrickou a psychometrickou informační databázi pro každého pilota, která poroste s časem, po který bude pilot létat. Umělá inteligence letadla pak bude pracovat ve spojení s touto „databází“, aby v případě nouze pilotovi pomohla. Například tím, že převezme řízení letu, pokud by pilot ztratil vědomí kvůli přetížení či zvýšenému stresu. Nebo systém převezme terminálové navádění po nasazení zbraně, pokud bude pozornost pilota primárně zaměřena na řešení situace bezprostředního ohrožení letadla. Umělá inteligence má také fungovat jako „vrátný“, který bude analyzovat ohromné množství senzorových a zpravodajských dat shromážděných letadlem, identifikovat klíčové hrozby a zároveň omezovat rychlost zpracovávaných dat poskytovaných pilotovi, aby se zabránilo jeho zahlcení. Operátor Tempest bude díky pokročilým a vysoce integrovaným senzorům, nekinetickým efektům a komunikačním systémům schopen myslet a jednat dva až tři kroky před svým protivníkem. Všechny tyto systémy budou vysoce integrované a navrženy tak, aby hladce spolupracovaly, na rozdíl od současných stíhaček, jež bývají vybaveny samostatnými částmi zařízení, jako je samostatný radar a elektrooptika. Operátoři se budou moci rozhodovat s větší jistotou, protože se nebudou spoléhat na samostatné senzory. Místo toho bude několik typů senzorů pracovat společně a shromažďovat informace, které budou automaticky křížově kontrolovány.
Rival, nebo kopie NGAD?
Na sociálních sítích se nedávno objevila senzace: fotografie s obrazovkou, na níž lze spatřit čínský tajemný „Stealth Fighter“. Záběr má být důkazem toho, jak daleko je Čína ve vývoji stíhačky 6. generace s pevnými křídly. Snímek, který pořídil anonym, prý vznikl v Aviation Industry Corporation of China (AVIC) a někdo neznámý jej uveřejnil na čínském blogovacím webu Weibo bez dalších podrobností. Je to úmyslný podvrh, nebo žert, či nesmysl? Jaký to má význam? Špionážní hra? Na první pohled se koncept stíhacího letounu jeví jako bezocasý dvoumotorový létající křídlový design podobný konceptům jiných stíhaček 6. generace, jako je americký NGAD nebo britská stíhačka Tempest. I když pravdivost fotografie nebylo možné nezávisle potvrdit, je v souladu s předpokladem a důkazy, které naznačují, že Čína se skutečně zaměřuje na bezocasou konfiguraci pro svůj stíhací letoun šesté generace. A demokratický svět musí být připraven. /Karel Sedláček/
