Pokud mají skeptici pravdu,
bude v příštích desetiletích stále
méně ropy a klesat bude i její kvalita.
Což nenutí pouze energetiky
zabývat se tímto problémem, ale
rovněž odborníky působící v oblasti
chemie, kteří si kladou otázky
související s budoucí surovinovou
základnou chemického průmyslu.
Sázejí přitom na zemní plyn a biomasu.
Nedávno publikovaly přední
německé chemické organizace
zamyšlení nad tvorbou širší surovinové
základny pro chemický průmysl.
Tento úkol v sobě zahrnuje velkou
výzvu, jak hospodářskou, tak i technickou,
protože ropa je stále ještě
výchozí bází pro zhruba 80 procent
německé i evropské chemické produkce.
Zejména v ropě snadno přístupný
prvek, uhlík, ji činí atraktivní.
Technologie „frakcionování“ směsi
uhlovodíku v ropě a při tom získávání
surového benzínu (nafty) i následné
štěpení (krakování) na menší chemické
základní substance se v minulých
letech neustále optimalizovalo. Nové
suroviny se musí proto prosadit vůči
vysoce efektivní a osvědčené metodě.
Zemní plyn stále
důležitější
Problém tkví v tom, že uhlovodík
je v alternativních surovinách
vázaný většinou v komplexnějších
nebo energeticky chudších strukturách.
Jeho získávání znamená
proto větší náklady nebo spotřebu
energie. Navíc nabízejí tyto alternativní
látky dosud pouze částečný
přístup k oněm 200 „nesmrtelných“
základních produktů či meziproduktů,
které dnes tvoří základní
kámen mnoha tisícovek rozdílných
finálních výrobků chemického
průmyslu. Rozšíření surovinové
základny bude proto podle odhadů
vědců a zástupců průmyslu vyžadovat
značné investice do technologií
a základního výzkumu.
Nejvýhodnějším se jeví zemní
plyn, který již dnes sehrává větší
úlohu jako chemická surovina.
„Rovněž v německém chemickém
průmyslu získá na významu zemní
plyn coby surovina,“ soudí Michael
Röper, odpovědný za inovační
management BASF. Na rozdíl od
ropy se vyznačuje tato fosilní surovina
větším rozsahem zásob, větší
jistotou při zásobování a výhodnější
cenou. Nabízí ovšem menší rozmanitost
v následných výrobcích.
Podle ložiska sestává zemní plyn
hlavně z metanu, částečně také
z delšího řetězení uhlovodíků jako
etan, butan či propan. Dvě možnosti
využívá chemie již dnes; jednak
k výrobě základní chemikálie etylenu
z etanu obsaženém v zemním
plynu pomocí tzv. etanového krakování,
dále pak proměnou zemního
plynu v syntetický plyn (směs
z oxidu uhelnatého a vodíku),
z něhož jsou opět syntetizovány
důležité chemické stavební prvky
jako metanol nebo propylen.
Ústřední výzvu spatřují chemici
v možnosti přímou cestou transformovat
metan a etan do základních
chemikálií nebo dokonce
do hodnotnějších substancí; jde
o úkol, který vyžaduje podle profesora
chemie Wilhelma Keima
ještě podstatné pokroky ve vývoji
nových katalyzátorů. V současnosti
pokrývá potřebu surovin německého
chemického průmyslu zhruba
z 8 procent zemní plyn. V Severní
Americe a na Středním východě má
s 10 procenty podstatně významnější
roli. Tamní chemické koncerny
využívají lepší dostupnost a výhodnější
ceny zemního plynu. Tím jsou
také konkurenceschopnější oproti
svým evropským partnerům.
Biomasa jako surovina
Chemický průmysl stojí před
náročným úkolem při rozsáhlejším
využívání regenerativních surovin.
V současnosti pokrývají zhruba desetinu
spotřeby surovin v oboru, především
v podobě tuků, olejů, cukru,
škrobu a celulózy. V tomto odvětví
je chemický průmysl konkurentem
zpracovatelů v potravinářství.
Atraktivní by v podstatě bylo rozsáhlejší
využívání tzv. non-food
biomasy, neboli zbytkových látek
ze zemědělství a lesního hospodářství.
Rozhodujícími překážkami jsou
nízká koncentrace energie biomasy,
z čehož plynou vysoké srovnatelné
logistické náklady. Navíc se jedná
o velice komplexní směsi látek, které
jsou rovněž náročné pro získání chemicky
zajímavých substancí.
Pro rozsáhlejší využívání obnovitelných
surovin by bylo podle expertů
zapotřebí lepších biorafinerií, které
dovolují integrovanou produkci
krmiv, chemikálií a pohonných komponentů.
Kromě jiného spatřují nutnost
dalšího vývoje jak chemických,
tak rovněž biotechnických procesů ke
zpracování biomasy obsahující lignin
a celulózu. /eb/
Zdroj: Handelsblatt
