Jednou z nebezpečných složek teplárenských emisí je rtuť. Řadu let se její vypouštění pouze monitorovalo. Nyní se v legislativě EU chystá zásadní změna: limit, jenž bude platný pravděpodobně od roku 2021. Co to vnese do praxe a na další informace kolem jsme se zeptali Karla Borovce, vedoucího oddělení provozních měření ve Výzkumném energetickém centru při VŠB – Technické univerzitě Ostrava. Budou plánované emisní limity pro české teplárny bezproblémově splnitelné? Plánované emisní limity budou pravděpodobně splnitelné. Zda bezproblémově, to se teprve ukáže. Je však potřeba ověřit úroveň techniky, kterou se emise budou prokazovat. Požadované emisí limity jsou totiž na úrovni několika μg/m3N, v závislosti na typu spalovaného paliva. Měření takto nízkých koncentrací klade vysoké požadavky nejen na samotné přístroje, ale i na jejich obsluhu. Které technické změny a investice teď české teplárny čekají reálně? Budou to investice jednak do technologie odstraňování rtuti z emisí a provozy s tepelným příkonem vyšším než 300 MW i do aparatury na kontinuální měření emisí rtuti ve spalinách. Technicky půjde o instalaci zařízení pro dávkování určitého sorbentu do spalin. Pravděpodobně v místě před zařízením pro záchyt tuhých částic ve spalinách (elektrostatický nebo tkaninový odlučovač). Analyzátory pro měření rtuti by měly být instalovány v blízkosti odběrového místa, nejlépe ve vzdálenosti jednotek metrů. To může tuto instalaci významně prodražit. Jaká exaktní zlepšení to přinese? Investice do odstranění rtuti z emisí sníží tuto složku spalin v ovzduší. Reálně se ale problém přesune do problematiky nakládání s popílky a produkty po odsíření, do nichž se rtuť z emisí přesune. Nakolik je rtuť nebezpečná? Jaký je dopad jejich emisí na životní prostředn? Ze současných emisí rtuti vypouštěných do ovzduší mohou vznikat zásadní zdravotní rizika. Problematická methy-rtuť se dostává do těla především konzumací ryb. Vzniká v biosféře z biologických procesů a hromadí se v potravních řetězcích. Největší koncentraci můžeme najít u dravců, mořských savců, ale také u člověka. Chceme-li minimalizovat vystavování lidského organismu účinkům methyl-rtuti, jedno z možných opatření by bylo snížit spotřebu ryb. Nicméně toto řešení je z různých důvodů nepraktické. Kromě toho konzumace ryb má pro člověka také pozitivní účinky, na něž musí být brán ohled. Z tohoto důvodu je velice potřebné minimalizovat vstup rtuti v jakékoliv formě do životního prostředí. Které zdroje způsobují největší znečištění? Největšími producenty emisí rtuti jsou zdroje spalující fosilní paliva, technologie pro zpracování železa, dobývání zlata a řemeslné technologie. V ČR jsou znečištění nejčastěji v oblastech teplárenských a elektrárenských provozů. Jak lze měřit, potažmo regulovat, požadovaný výskyt rtuti? Emise rtuti je možné měřit jednorázovými odběrovými metodami nebo pomocí analyzátorů pro kontinuální měření, příp. sorpcí na speciální sorbenty. Regulace je možná pomocí optimalizace procesů čištění spalin a dávkováním speciálních sorbentů, na jejichž povrchu dochází k sorpci rtuti a jejímu odstranění ze spalin. V neposlední řadě lze rtuť odstranit také samotnou úpravou uhlí před vstupem do spalovacího procesu. Nakolik to dnes průmyslové zdroje využívají? V současné době se cíleně nevyužívají žádná opatření na snížení emisí rtuti. Probíhají ale první testy týkající se optimalizací stávajících technologií na čištění spalin s ohledem na snížení emisí rtuti. Ve Výzkumném energetickém centru jsme se soustředili na to základní, a to je otázka přesnosti měření stávajících technik měření emisí rtuti ve spalinách. Můžeme prezentovat srovnání několika technik měření. Připravujeme také metodiku pro porovnávací okružní testy, pro laboratoře akreditované v oblasti měření emisí. Ve spolupráci s provozovateli jsme začali dlouhodobě mapovat reálné emise z teplárenských a elektrárenských zdrojů spalujících uhlí a biomasu. Na blížících se Dnech teplárenství a energetiky budou prezentovány dílčí výsledky emisí rtuti z těchto kampaní. /aa/