Milí čtenáři, téma Speciálu tohoto vydání časopisu TECHNIK – „Stárnutí populace“ – vystihuje jeden z hlavních megatrendů dnešní doby, na první pohled má však spíše negativní náboj. Zatímco ze zvyšujícího se poměru dětí a mládeže k výdělečně činné části obyvatelstva bychom měli radost, rostoucí skupina seniorů nás naplňuje obavami. Z ekonomického hlediska to je do jisté míry pochopitelné, z toho lidského by to ale mělo být přesně naopak. Zcela jistě bychom se neměli radovat z toho, že se u nás rodí málo dětí, ale určitě bychom měli být rádi a vděčni za to, že současná lékařská věda umožňuje výrazné prodloužení života lidí a nejen to, posunuje hranice kvalitního plnohodnotného života do stále vyššího věku. Problém nízkého počtu narozených dětí, sociální nejistoty mladých rodin, nedostatečné důchodové zajištění apod. mají, podle mého názoru, společného jmenovatele. Tím je rozbití tradičních rodových svazků a tzv. moderní způsob života dnešních rodin. Vždyť kdyby u nás přetrvala tradice soužití velkých rodin, kde vedle sebe funguje i několik generací, a současně bylo všeobecně dostupné dostatečně velké a důstojné bydlení také jinde než jen v nejzapadlejších koutech naší země, celou situaci bychom možná hodnotili úplně jinak. Kdyby s námi žili naši rodiče a prarodiče, možná bychom si troufli mít více dětí, poněvadž by o ně bylo v rodině postaráno. Také bychom mohli více a lépe pracovat, a tím plnit státní kasu, aby bylo na důchody a lékařskou péči pro naše blízké. A naši „starouškové“ by si se svými skromnými důchody v pohodě vystačili, poněvadž by si nemuseli platit vlastní nákladné bydlení, zvlášť si nakupovat ani vařit. Celé by to nepochybně fungovalo lépe a přirozeněji. I když je to vlastně velmi logické, jednoduché a dlouhou zkušeností prověřené, trend dnešní doby je zcela opačný. Jeho hlavním krédem je samostatnost, nezávislost a, přiznejme si to, sobectví. Žijeme si své nespokojené izolované životy a namlouváme si, že jsou kvalitnější než ty, které žili naši předkové. S pomocí sociálních sítí to dotahujeme do extrému a připravujeme sami sobě past: nejen sociální, ale také ekonomickou. A ta až zaklapne, bude opravdu zle. To, že je mezi námi stále více starších i doopravdy starých lidí, bychom měli brát jako dar. Jako obohacení našich vlastních životů a příležitost získat nové zkušenosti, pomoc a rady. A vděčnost za to patří především pokroku jak v medicíně samotné, tak i v nových technologiích. Poněvadž toto téma je skutečně vysoce aktuální a obsáhlé, rozhodli jsme se ho zpracovat v samostatné publikaci, kterou dostáváte spolu s naším časopisem. Andrea Cejnarová šéfredaktorka andrea.cejnarova@bmczech.cz